Osmáci na Finálovém turnaji na medaili nedosáhli. Trenér Zlatohlávek: Přesto sezónu beru jako úspěšnou!

Plzeň - Mladí indiáni stejně jako před rokem ovládli základní část své skupiny a postoupili na finálový turnaj.

Mladé pušky bojovaly v základní skupině s jihočeským Motorem, Táborem, Pískem, Třemošnou, Strakonicemi a Jindřichovým Hradcem. Na Mistrovství ČR osmých tříd se kvalifikovaly pouze nejlepší celky svých skupin, Západočeši potřetí v řadě a počtvrté za posledních pět let! Letos díky tomu, že ve dvaceti ligových utkáních pouze čtyřikrát ztratili, když nezdary rovnoměrně rozdělily mezi remízy a porážky.

Nejstarší žákovská kategorie indiánů obhajovala loňské stříbrné medaile z Ostravy a na stejném místě se finálový turnaj odehrál i letos. Turnaj osmých tříd se konal poslední březnový týden od středy do neděle systémem každý s každým, účastníky tedy čekalo pět zápasů v pěti dnech.

Prvním soupeřem byl HC Verva Litvínov. Celek, který opanoval Ústeckou skupinu před Chomutovem. O den později narazila Škoda na HC Kometa Brno. Ta se kvalifikovala z Jihomoravské části na úkor druhého Zlína. V pátek byl vyzyvatelem obhájce titulu HC Sparta Praha. Ta v Pražské části pláchla konkurenční Slavii. V sobotu čekala BK Mladá Boleslav. Středočeši v Královéhradecké skupině těsně vyřadili Liberec. Poslední duel byl ve znamení souboje s domácí HC Vítkovice Ridera. Ta postoupila v Moravskoslezské skupině před Třincem. Modrobílí nakonec na medaili nedosáhli, v zápasech nebodovali a skončili tedy celkově šestí v celé republice. Mistrovský titul vybojovala Verva před Spartou a Bruslaři.

Podrobnosti zápasů v sezóně ZDE!

Rozhovor s trenérem Janem Zlatohlávkem

Pane trenére, osmáci nakonec v republice platí za šesté nejlepší. Je to úspěch nebo ne?
Určitě ano! Když si vzpomenu na květen 2018, když jsme tým s Michalem Dvořákem přebírali, tak od nás byla trochu troufalost, když jsme vyhlásili na první schůzce rodičů, že naším sezónním cílem je postup na MMČR. Stalo se, dokázali jsme to, takže šesté místo v republice je určitě pro kluky obrovský úspěch.

Základní část se vám povedla na výbornou, Závěrečný turnaj ale nikoliv, čím to?
Hlavním důvodem bylo to, že jsme vyhráli jednoznačně nejslabší skupinu ze všech šesti republikových skupin a podle toho jsme i na MMČR skončili. Další důvod byl ten, že jsme pro šampionát neměli kam sáhnout pro posily jako ostatní týmy. Neměli jsme letos žádného hráče ročníku 2005, který by nastoupil alespoň k jednomu extraligovému utkání dorostu. Posledním klíčovým faktorem bylo to, že tým bohužel prošel mezi půlkou ledna až půlkou března nebývalou marodkou a zraněními, což se výrazně podepsalo na sportovní formě týmu na MMČR. Kdyby tyto eskapády tým nepostihly, mohli jsme utkáních jako se Spartou sehrát na šampionátu více. I když si objektivně myslím, že by to celkové pořadí stejně neovlivnilo.

Mistrem se nakonec stal Litvínov, zaslouženě?
Ano. Severočechům se podařilo dát dohromady opravdu výborné mužstvo a celému šampionátu dominovali. My jsme s ním paradoxně i přes výsledkový výprask odehráli herně velice pěkné utkání, kde branky bohužel padaly jen na jedné straně. Každopádně skvělá práce trenéra Radka Gogy a jeho realizačního týmu a velká gratulace k mistrovskému titulu do Litvínova.

Vám se v sezóně nevyvedla paralelní soutěž, čím to?
To koresponduje s tím, co jsem již uvedl. V úvodu sezóny jsme prostě neměli potřebnou kvalitu, aby jsme poráželi týmy jako Litvínov, Chomutov nebo Liberec. Vstoupili jsme v říjnu do soutěže řadou porážek a pak se to s námi táhlo celou sezónu. Když jsme se pak koncem kalendářního roku herně hodně zvedli, přišla půlka ledna a dlouhá série nemocí a zranění a my jsme opět nebyli konkurence schopní. V té době jsme se soustředili již pouze na Žákovskou ligu a na postup na MMČR, tato soutěž se pro nás stala druhořadou. Na závěrečný turnaj v Jihlavě o 17. místo jsme pak dali dohromady sotva 10 hráčů do pole, někteří se vrátili po dlouhé pauze a skončili jsme tak na úplně posledním dvacátém místě. Nicméně tato výborná soutěž svůj účel splnila, zahráli jsme si řadu těžkých zápasů s kvalitními soupeři, výsledky utkání pro nás nehrály žádnou roli.

Jak jste spokojený, když dáme výsledky stranou, s vývojem hráčů a jejich posunem vpřed? 
Dobrý otázka, asi ta nejpodstatnější. Jsme velice spokojeni s tím, jaký kluci udělali velký posun vpřed po stránce dovedností jak na ledě, tak i v přípravě mimo led. Pokud jsme byli zdraví a celý tým pohromadě, dokázali jsme se dostat do sportovní formy a v určitých úsecích sezóny jsme předváděli herně výborný moderní hokej, kterým jsme se chtěli prezentovat. Je jen velká škoda, že jsme měli tak úzký kádr a že přišlo smolné období na začátku kalendářního roku, jinak jsme se mohli posunout ještě dál. Dobré je pro naše kluky, že se zavedla devátá třída a kluci tak mají ještě jeden rok možnost se zlepšit před vstupem do extraligového dorostu. Právě pro tuto naší třídu se nemohlo stát nic lepšího. Pevně věřím, že toho všichni hráči náležitě využijí.

Co vás ještě nyní čeká?
Teď již čeká kluky i trenéry zasloužený odpočinek po náročné sezóně. Na závěr bych chtěl moc poděkovat všem, kteří se podíleli na rozvoji týmu, především trenérce atletiky Lence, trenérce krasobruslení Elišce, trenérce gymnastiky Barče, klubovým trenérům brankařů a samozřejmě našemu dovednostnímu trenérovi a kolegovi Danovi. Ti všichni mají velkou zásluhu na tom, že naše letošní sezóna byla úspěšná.

Pane trenére, po dvou sezónách v Plzni v klubu končíte, jaké jsou Vaše pocity?
Skončila mi smlouva a i když jsem dostal nabídku nové, čehož si velmi vážím, rozhodl jsem se, že již nebudu pokračovat. Pocity jsou smíšené, jako vždy, když něco končí a něco nového začíná, zkrátka život, jak s oblibou říkám "a beautiful struggle"... Chtěl bych moc poděkovat šéftrenérovi mládeže Petrovi Vojanovi, že si mě vybral a umožnil mi po letech opět práci v extraligovém klubu, děkuji generálnímu managerovi Martinovi Strakovi za důvěru, kterou mi dal ve vedení mládeže a na úplný závěr moje hodně osobní poděkování Michalovi Dvořákovi, za dvě skvělé trenérské sezóny, které jsem si s ním ohromně užil. Takže: Díky za vše, Mike!

Pane trenére, děkuji moc za rozhovor a přeji mnoho úspěchů i v budoucnu!