Reprezentační devatenáctka bojovala třikrát s Finskem. Indián Přikryl: Chyběly jen góly

Plzeň - Čeští mladíci se během reprezentační pauzy třikrát vydali do bojů před svými fanoušky, v trojlístku duelů vyzvali Finy.

Nejprve se představili v dvakrát v Teplicích. A Češi začali skvěle. V čase 7:36 již vedli o dvě branky, obě zaznamenal indián Filip Přikryl. Jenže Finové se nevzdali a v polovině střetnutí již vedli 3:2. Národní mužstvo sice zvládlo srovnat na 3:3, ale hosté duel zlomili dvěma trefami v 59. minutě a připustili již pouze snížení na konečných 4:5.

I o den později zápasy seveřané zvládli o gól. Chopili se vedení 2:0, z domácí strany přišla pouze korekce na 1:2. Poslední duel se hrál v Děčíně, Češi otevřeli skóre utkání, nakonec však znovu přišla porážka 1:3.      

Ve výběru explzeňského trenéra David Bruka nechyběli ani Plzeňáci Filip Přikryl a Michal Houdek. Dravý útočník zapsal dva góly z celkových šesti národního celku. Řízný bek naopak nakonec odcestoval na turnaj o rok starší kategorie.   

Filip Přikryl
Filipe, jak zhodnotit tři duely s Finskem?
Hodnotí se mi to těžko, protože jsme prohráli všechny. Ještě to mrzí o to více, že jsme v těch utkáních rozhodně nebyli horší a Finy jsme chvílemi přehrávali. Takže hodnocení je negativní, jelikož jsme určitě chtěli vyhrát. Ovšem dá se stavět na tom, že předvedená hra špatná nebyla.

Všechny mače byly vyrovnané, co nakonec vždy chybělo?
Chyběly góly. Vše se stále táhlo o branku a byly tam zlomové momenty. Vždy jsme měli tutové šance, které jsme neproměnili. Já osobně jsem měl šíleně příležitostí. Je sice hezké, že se do nich dostáváte, ale potom vás mrzí to, že je neproměňujete. A to byl určitě ten faktor, proč Fini byli úspěšnější - byli efektivnější.

Jak byste popsal své góly?
U prvního jsem byl před bránou a tečoval jsem puk do betonu gólmana, od kterého se odrazil nahoru a trošku baseballovým způsobem jsem ho ze vzduchu trefil a zapadl do sítě. Ve druhé situaci jsem nabral rychlost a jel jsem do situace jeden na jednoho. Zkusil jsem vystřelit přes něj a prostřelil jsem gólmana. Škoda, že jsem jich nepřidal víc, protože příležitostí bylo dost.

Jak byste porovnal typ hokeje vůči třeba extralize nebo první lize?
Největší rozdíl je v rychlosti. My jsme tady hráli ještě na malém hřišti, takže se létalo tam a zpátky. Extraliga a první liga je dospělý hokej a tolik se tam nelítá. I když samozřejmě rychlé vše je, ale ti hráči jsou zkušení a ví, kdy si počkat a kdy do toho jít. Tady, i když se takticky připravujeme, tak je to pořád juniorský hokej a dělá se více chyb.

Stihl jste si vůbec nějak odpočnout?
Já vytížení mám raději, než kdybych stál. Sezóna začne někdy v srpnu, končí v dubnu a já se od té doby nezastavím. Jsem na to zvyklý a vyhovujeme mi to více, než kdybych nehrál zápasy, jen trénoval a čekal, až to zase začne.

Jaký je nyní váš další program?
Sám nevím (smích). Teď jsem se vrátil do Litoměřic a najedu na normální režim, na jaký jsem byl zvyklý. Čekají nás těžké zápasy, tak se na ně těším.

Filipe, děkuji za rozhovor, ať se i nadále daří!