Rozhodne se na Mistrovství republiky, říká Pacl

Plzeň - Mladším dorostencům vychází sezóna zatím na jedničku. Tým se pohybuje na příčkách nejvyšších, o vedení se přetahují se západočeským rivalem z Karlových Varů. Jakékoli minely hráčů před sebou musí řešit gólman č. 1 mladšího dorostu - Jindřich Pacl. "To je jasné, že tam nějaká komunikace mezi mnou a mými beky je, ale to by bylo na hodně dlouhé povídání," směje se mladý brankář.

Jindro, ty bojuješ za barvy plzeňského mladšího dorostu. Jaké jste si s týmem dali před sezónou cíle?
Naším jasným cílem nemůže být nic jiného, než postup na Mistrovství České republiky. Tam už to bude záležitost momentální formy, ale my se budeme snažit, abychom tam dopadli co nejlépe. Čím vyšší umístění, tím větší spokojenost. (smích)

Vy ještě máte závěrečné mistrovství republiky, ne model play-off. Vidíš to jako klad, nebo zápor?
Beru to rozhodně jako nevýhodu, to je bez debat. Jakmile jednou zaváháte, je zle. Pokud vaše prohra přijde v nevhodný čas, může to znamenat úplný konec v turnaji. Naopak v play-off jednou prohrajete a ještě je pořád fůra čas to napravit a postoupit. Systém vyřazovacích bojů je spravedlivější.

Jak ty pohlížíš na problémy brzkých odchodů hráčů do zahraničí?
Úplně jednoduše - pokud ten konkrétní hráč má výkonnost a hlavu takovou na to, aby se prosazoval i mimo Českou republiku, tak proč by neodcházel...

A co návraty starších hráčů do EXL? Mají ještě co extralize nabídnout?
Myslím si, že zcela určitě mají naší lize co dát. Je to veliké zpestření ligy, lidé na takové hráče chodí v hojných počtech. A soutěži to zvedne úroveň. Je to určitě výborná věc, jsem za ni jedině rád.

A jak se ty díváš na to, že se naše nejvyšší soutěž stále častěji opírá o služby Kanaďanů nebo Američanů?
Tohle má podle mě dva úhly pohledu. Pro ligu nebo pro fanoušky je to zcela jistě dobře. Takoví hráči ligu obohatí a přinesou do ní nový styl. Na druhou stranu z pohledu mladých hráčů, kteří se snaží do extraligy probojovat, to tak prima není. Vždyť jim tihle hráči zabírají místo, o něž by se mohli prát.

Jak ty pohlížíš na kontumační aféru, která hýbe stojatými vodami české extraligy?
Na tuhle otázku se mi hrozně špatně odpovídá. Nevím, jaký mám mít názor, protože do toho úplně nevidím a neznám všechny souvislosti. Tohle je práce jiných lidí, takže se o to až tolik nezajímám. Vím ale určitě jednu věc - hrozně mě mrzelo, kdyby nám někdo odečetl celých devatenáct bodů...

Pojďme se podívat na jen na gólmanské řemeslo. Platí pořád, že gólman musí být nejlepším bruslařem v týmu?
To je jasné, nikdy tomu nebylo jinak a nebude. (smích)

Gólmani jsou známí pověrčivostí. Co ty a vzory, oblíbená čísla a rituály?
Mým vzorem je už od žákovských kategorií Dušan Salfický a podle něho jsem si zvolil i oblíbené číslo - je to jeho „dvaasedmdesátka“. A rituály neprozradím, protože by takhle ztratily kouzlo, a to je ošemetné. (smích)

Můžeš si při zápase odpočinout, když se hraje na druhé straně?
Ne ne, to vůbec ne. Musím být pořád soustředěný, zápas se hraje šedesát minut a já jsem jeho součástí. Celou dobu musím být připravený, aby se na mě mohli kluci spolehnout. I když se hraje na druhé straně, jsem ve střehu.

Mluvíš obráncům před sebou do jejich práce?
To je jasné, že tam nějaká komunikace je, ale to by bylo na hodně dlouhé povídání. (smích)

Často vidíme rozhodčí, jak debatují s gólmany. Jak to je? Máte mezi sebou lepší vztah než mají hráči se sudími?
Já s rozhodčími debatuji, ale snažím se mírnit, abych si neudělal zbytečné zle. (smích) Podle mého to není vztah gólman - rozhodčí ničím jiným, než mezi ním a hráči. Správný sudí by měl mít se všemi úplně stejný vztah.