Rozhovor Švarc

Švarc: Náš tým ukázal charakter

S kapitánským céčkem na hrudi vede plzeňský tým starších dorostenců v aktuální extraligové sezóně sedmnáctiletý útočník Milan Švarc.

Milane, jaká byla příprava staršího dorostu na novou sezónu z vašeho pohledu?
Jako každý rok tvrdá. Navíc se nám v půlce vyměnili trenéři, takže to pro nás nebylo nic lehkého. Zaměřili jsme se hlavně na dynamiku a sílu dolních končetin. Měli jsme také soustředění v Tachově, které bylo velmi náročné.
V přípravě jsme absolvovali dva turnaje. První v Karlových Varech, na kterém jsem absentoval kvůli reprezentačním povinnostem na Memoriálu Ivana Hlinky. Tady jsme sice obsadili druhé místo, ale předvedená hra nebyla moc dobra. Druhý turnaj v Litvínově nám také vůbec nevyšel. Dostávali jsme laciné góly a na to, abychom nějaký vstřelili, jsme se hrozně nadřeli. Takže nám příprava moc nevyšla.

Tento rok starší dorost povedete jako kapitán. Kdy jste se o tom dozvěděl a co to pro vás znamená?
Trenéři mi to oznámili před posledním přípravným zápasem. Být kapitánem je pro mě velká cest a zároveň i větší zodpovědnost za cely tým. Snažím se kluky povzbuzovat a hecovat, aby podali co nejlepší výkon.

Jaké jste si dali cíle před sezónou?
Chceme rozhodně postoupit do play-off a udělat co nejlepší výsledek. Tým na to určitě máme.

Po domácí ošklivé prohře s Kladnem jste se zvedli a složili dva reparáty v podobě výher. Pak ale přišla marodka, dokonce karanténa…
Vzhledem k situaci, kdy jsme se zvedli dobrými výkony na Spartě a doma proti Ústí, byla tahle situace hodně nepříjemná. Rozrostla se nám marodka, začala karanténa a vynucená pauza. Já osobně jsem nijak nemocný nebyl, ale nemoc zasáhla téměř celý tým.

Poté jste dohrávali ve 4 dnech 3 zápasy v dost ořezané sestavě, navíc pořád dotahovali náskok soupeřů. Jak moc náročné to bylo?
Není to nic lehkého pořád dotahovat náskok soupeře, stojí to hodně sil. Ale my jsme dvakrát prokázali, že jsme dobře připravení. Věřili jsme, že se s výsledkem pořád dá něco dělat. Ale donekonečna zápasy obracet nebudeme a o tom jsme se přesvědčili i na Kladně, kde jsme svou nedůslednosti opět inkasovali jako první a už jsme nedokázali na náskok soupeře odpovědět .

Co se dělo v kabině, když se prohrávalo? A co tak zásadního, že jste se zmohli k takovým obratům?
Trenér byl až v překvapivém klidu a snažil se nás povzbudit. Řekli jsme si, že se musíme vyvarovat zbytečných chyb a začít hrát jednuduse. Snažili jsme se vyhecovat a nabudit na zbytek zápasu.

Má tedy tento tým charakter, vnitřní sílu?
Určitě ano, vnitřní sílu i charakter jsme prokázali. Byl bych ale rád, kdybychom se pro příště poučili a začali hrát už od začátku zápasu. Myslím a věřím v to, že jsme dobrej tým, a když se vyvarujeme individuálních chyb, tak to všechno může fungovat

Nebojíte se dlouhého bloku, kdy budete dohrávat dvě odložená utkání a v jedenácti zápasech odehrajete šest duelů?
Upřímně ani ne, jak jsem řekl, jsme fyzicky připraveni velmi dobře. Budeme se snažit získat z těchto zápasů plný počet bodu a posunout se v tabulce výš.

Jaké jsou podle vás silné stránky týmu? A naopak – jaké slabé?
Musíme zlepšit začátky zápasů, ty nám vůbec nevycházejí. Dáváme málo gólu, na tom musíme také zapracovat. Za silnou stránku považuju množství střel, které vyprodukujeme, horší už to je s jejich promenováním

Vy patříte do stabilní sestavy české národní osmnáctky. Jak vnímáte možnost reprezentovat? Pamatujete si i svůj první gól?
Je to pro mě čest a rozhodně krásný pocit. Pokaždé, když můžu nastoupit za národní tým, jsem za šanci ohromně rád. Pamatuji si, že svůj první zápas jsem odehrál proti Finsku. Vyhráli jsme, takže to bylo o to hezčí. Svůj první gól jsem vstřelil na turnaji v Kanadě. Shodou okolností v Calgary, kterému fandím v NHL, takže krásný zážitek.