Tomáš Pacanda po roce znovu v plzeňském dresu

Plzeň - Na rok Tomáš Pacanda odjel na zkušenou do švédského klubu Timrö. Zde nastupoval za tým do osmnácti let i za tým do dvaceti. Jak sám říká, věří, že ho rok v zahraničí obohatil o hokejové umění, které nyní chce předvést v boji za juniorku HC Plzeň 1929. "Chceme se určitě probojovat do play-off. Jsem si jistý, že na to kvality máme. A pak se může stát cokoli," naznačuje cíle plzeňských juniorů.

Tomáši, jaké byly důvody tvého odchodu do švédského klubu Timrö?
Rozhodl jsem se tak hlavně kvůli tomu, abych nasbíral zkušenosti. Nechtěl jsem odejít do Ameriky, ale raději jsem zvolil Skandinávii. A myslím, že se to vyplatilo. Hodně jsem se toho naučil, alespoň doufám.

Jaké bylo odejít pryč ze země do úplně nového prostředí?
Zvykal jsem si tam asi měsíc. První týden byl nejtěžší, protože jsem byl úplně sám v cizím prostředí a musel se sám o sebe postarat. Musel jsem si znovu zvykat, když jsem se vracel do Švédska po Vánocích strávených doma s rodinou. Na druhou stranu, po konci sezóny se mi ale zase nechtělo zpátky do Čech.

Bydlel jsi s někým ze spoluhráčů?
Ne, bydlel jsem sám. Musel jsem si sám vařit a uklízet. Měl jsem k dispozici apartmán o velikosti 1+kk. Ten byl součástí jednoho velkého domu, měl asi 12 takových apartmánů, které už jsou zařízené, jen jsem si po příletu dokoupil nádobí. Timrö se snad ani nedá nazvat městem. Spíš opravdu malé útulné městečko, mělo tak 6 tisíc obyvatel. Zimní stadion dokonce sousedil s lesem a jezerem.

Chodil jsi ve Švédsku také do školy?
Ano, studoval jsem tam především švédštinu. Mohl jsem si vybrat, jestli chci ještě docházet na angličtinu nebo matematiku. Naopak mě nechtěli pustit na jejich klasickou školu, protože bych při hodinách jen seděl a koukal.

Švédština se považuje za velmi těžký jazyk...
To jistě je. Kdybych prý uměl výborně německy, bylo by lehké se ji naučit, ale já bohužel neumím německy ani koukat. (smích) Dnes si ale ve švédštině základní věci bez problémů domluvím. A samozřejmě umím také nějaká sprostá slova.

Měl jsi na severu Evropy nějaké návštěvy?
Táta se za mnou byl podívat dvakrát. Já jsem domů přijel jen na Vánoce, kdy jsem navíc ještě stihl turnaj s reprezentační osmnáctkou ve Švýcarsku.

Co švédské jídlo?
Mně chutnalo, ale je znatelně dražší, než jsme zvyklí my v Česku. Také mě překvapilo, jaký mají Švédi kolem sebe hrozný nepořádek, když jedí...

A co nějací jiní Češi?
V áčku Timrö působil Petr Čáslava a Kamil Piroš. S Kamilem byla ve Švédsku i jeho přítelkyně. S ní jsem trávil poměrně hodně času, společně jsme se dívali na tréninky i zápasy A týmu. Pravidelně jsme také všichni čtyři chodili na večeře. Ve švédské juniorské lize jsem ale byl jediný Čech, jinak samí Švédové, až na jednoho Rakušana.

Na sever Evropy se vypravil také tvůj velký kamarád Tomáš Král, jen zamířil trochu západěji - do norského Lillehammeru. Byli jste v kontaktu?
Jistě, byli. Častokrát jsme si do nocí povídali přes webovou kameru. Rady jsme si nedávali, ani o hokeji, ani o životě tam. Tomáš si zvykl o trošku rychleji než já.

Jak jsou na tom Švédové s péčí o mládež?
Výborně, pracují s mládežníky hodně. Všichni hráči chodí na jednu střední školu. Každé ráno v úterý a ve čtvrtek jsou od školy zvláštní tréninky se speciálním trenérem na ledě, zaměřené výhradně na techniku bruslení.

Nastupoval jsi za dva týmy – za juniory do osmnácti a do dvaceti let. Jak jste dopadli?
S osmnáctkou jsme vypadli ve třetím kole play-off. Byla to velká škoda, protože jsme měli vyhrát, ale bohužel jsme si to pokazili sami. S těmi staršími jsme se po baráži udrželi v nejvyšší soutěži. Když porovnám tamní ligu s tou naší, musím říct, že švédská je daleko rychlejší i tvrdší. Je hodně bruslařsky náročná.

Pro tebe muselo být těžké být v kabině, kde nerozumíš jazyku, že?
Kluci mi pomáhali, mluvili se mnou hodně v angličtině. Když jsem se soustředil, poměrně jsem rozuměl i tehdy, když se bavili mezi sebou švédsky. Trenér se všemi komunikoval normálně švédsky. Nejdříve mi všechno vysvětloval anglicky, pak už jsem sám rozuměl.

A co tamní fanoušci?
Na zápasy mládeže jich chodilo kolem 600, ale někdy přišla i celá tisícovka. Nevytvářeli takový pravý kotel, spíš jen po gólu zatleskali nebo vzdychli, když se něco nepodařilo. Na utkáních áčka ale fandili úplně stejně jako v ČR.

Mluvil jsi o tom, že jsi o Vánocích absolvoval turnaj s reprezentací. Nakonec jsi ale na MS do Běloruska s osmnáctkou neodjel. Jakto?
S reprezentačním trenérem jsem byl během play-off v pravidelném kontaktu. Trenér mi stanovil termín, kdy se mám připojit do přípravného kempu, bohužel mé povinnosti v Timrö mi nedovolili tento termín stihnout.

Neztratil jsi motivaci pokračovat v mládežnické reprezentaci?
Ne, to určitě ne. Mám ještě jeden rok, abych se prosadil ve dvacítkách!

Ve Švédsku jsi pobyt neprodloužil, a tak se na tebe fanoušci můžou přijít podívat znovu do Plzně. Proč jsi nezůstal v zahraničí?
Několik dní po skončené sezóně mi volal pan Kampf s tím, že mají zájem, abych se vrátil. Rozhodoval jsem se mezi návratem do Plzně a pokračováním v Timrö. Nabídka pana Kampfa byla velmi korektní a vzhledem k tomu, že mě tento rok čeká maturita, rozhodl jsem se k návratu do Plzně.

A jaké jsou tvoje pocity, když jsi zpátky doma?
Určitě hezké. Zůstal jsem hráčem Plzně a byl tu o mě zájem, takže jsem spokojený. Jak jsem říkal, byla to první volba. Tady hraju pořád, s Pavlem Sedláčkem jsme si v lajně sedli.

Jak vidíš šance plzeňských juniorů pro tuto sezónu?
Tenhle ročník bude těžší. Sestupují hned čtyři týmy, pátý jde do baráže. My se chceme probojovat do play-off, určitě na to máme. A pak se může stát cokoli...