Velký rozhovor s Ladislavem Čihákem, hlavním trenérem Plzně

Po konci extraligové sezóny 2019/20 vám přinášíme obsáhlý rozhovor s hlavním koučem HC Škoda Plzeň Ladislavem Čihákem.

Pane trenére, jak byste zhodnotil sezónu 2019/20?

„Pokud to vezmu od letní přípravy – v zápasech jsme si připsali osm výher, počítám i Ligu mistrů, kde se nám dařilo. To splnilo účel. Myslím si, že jsme poté dobře zachytili i start extraligy, který byl důležitý. Tým byl mladý, takže se občas objevily výkyvy, ale v tabulce jsme se pořád pohybovali nahoře. Výkonost jsme si udrželi po celou dobu sezóny. Vyvarovali jsme se toho, abychom si připsali pět nebo šest proher za sebou. Ke konci sezóny bylo samozřejmě kaňkou nezvládání venkovních zápasů. To byl pro nás ukazatel, že se prostě musí hrát až do konce. Přestože jsme měli spoustu zraněných hráčů, ač jsme o tom moc nemluvili, sestavu jsme často lepili, tak si myslím, že jsme základní část odehráli solidně. Velká škoda byla, že nám o bodík nebo o pár vstřelených gólů utekla lepší pozici v konečné tabulce.“

Po perfektním tažení soutěží v ročníku 2018/19 čekal na indiány konec v Champions Hockey League v listopadu loňského roku na ledě Lausanne v osmifinále. Jak těžké pro tým vyřazení bylo?

„Mrzí mě to moc, nás všechny. Stejně jako v přechozí sezóně jsme měli základní část rozehranou skvěle, už při posledních dvou zápasech jsme měli jistý postup. Mrzí mě, že jsme vypadli v osmifinále, znovu jme chtěli dojít co nejdál. Zároveň je pro mě velké zklamání, že jsme přišli o Champions Hockey League pro další ročník, protože já osobně mám soutěž strašně rád a zápasy v ní jsou perfektní. Vždy jsme se potkali se skvělými týmy, výbornými hráči, bylo to pro nás velké zpestření. Měli jsme možnost vycestovat, poznat zahraniční organizace a zimáky.“

V herním projevu Plzně během sezóny pak vyčnívaly přesilové hry.

„Byly tam z naší strany super věci. Měli jsme vysoké procento využitých přesilovek, do poslední chvíle se statistika pohybovala okolo 25 %. To je na extraligu skvělé číslo.“

V početních výhodách si Milan Gulaš připisoval velké množství bodů. Plzeňského kapitána tak obrany soupeřů začaly strážit v přesilovkách o to více, změnil se nějak systém?

„Kosmetické změny se prováděly, ale abychom vše rapidně měnili, to ne. Fungovala to a rozbíjet něco, co funguje, není dobré. Možná občas nepadaly góly, ale měli jsme šance. To jsme si chtěli trpělivě udržet."

Spokojenost panovala také s hrou při početních výhodách soupeře, že?

„Měli jsme také málo obdržených gólů v oslabení, přestože oproti sezóně 2018/19 nebyla čísla až taková. Ale bylo to dané tím, že jsme na začátku soutěže často inkasovali, hodně nám tam toho napadalo. Pak jsme ale zamakali a i oslabení jsme měli parádní. To jsou věci, které nás během sezóny drželi. A je to tak správně, že mnohokrát jsou zápasy vyrovnané na šance i góly, potom často rozhodují přesilovky. My jsme si díky nim několikrát pomohli.“

Zmínit se ovšem musí také negativa ve hře Plzně. S Jiřím Hanzlíkem jste si opakovaně stěžovali na pozápasových tiskových konferencích na některé nedostatky, které to byly?

„Často nám chyběly vyhrané souboje a důraz v předbrankovém prostoru i obranném pásmu. Nechci se na to vymlouvat, statisticky jsme nejmenší a nejlehčí tým, v dlouhodobé fázi soutěže se to pak takhle asi projevilo. Dnes a denně jsme na zlepšení situace pracovali na trénincích, ukazovali jsme si i věci na videích. Mnohokrát hráč nemusí být vysoký a silný, ale musí být v soubojích chytrý. Snažili jsme se tomu neustále věnovat, protože to je věc, na které se musí pořád pracovat.“

Plzeň jako již tradičně do hry nasazovala velké množství mladých hráčů, jak jste byl spokojený s jejich výkony?

„Během sezóny jsme do týmu zapracovali strašně moc mladých kluků, kteří dostávali šanci. Někdo se s tím pral líp, někdo hůř. David Jiříček – talentovaný bek, rozhodně s ním počítáme. Z kluků, kteří dostali šanci, byl nejmladší. On i Sebastián Malát potřebují čas a dostávat větší prostor. Michal Houdek – myslím si, že se s tím popral velmi dobře, ale pořád na sobě samozřejmě musí pracovat. Všichni se toho zhostili dobře, teď už je jen na nich, jak budou dál pracovat.“

Pro mladíky to byla vždy velice cenná a náročná zkouška, když se mohli představit v elitní útočné formaci. Je to váš záměr dávat mladým hráčům velkou zodpovědnost?

„Já do tlaku mladé kluky potřebuju dostat. Oni se prostě musí učit, musí umět hrát pod tlakem. Aby věděli, že i v tak mladém věku to na nich stojí. Samozřejmě Milan Gulaš s Tomášem Mertlem a Jardou Kracíkem klukům pomohou, stejně tak ostatní z týmu i my trenéři. Chceme je do toho hodit, abych viděl, že hráč má koule a umí hrát pod tlakem. Že se situací nezalekne, neodhazuje jenom během střídání puky. Kluci se to učili, většina z nich to zvládla dobře. Je to dobře pro nás, pro klub, pro hokej. My nejsme tým, který si může vybrat jakéhokoliv hráče. My s nimi musíme pracovat, tohle je jedna z forem této práce.“

Co byste řekl na výkony Matyáše Kantnera, který během sezóny předvedl obdivuhodný progres?

„Už bylo načase, já Kantýse ani neberu jako mladého kluka. Dost už toho odehrál, má něco za sebou. Trénoval jsem ho i v dorostu, takže on ví, co ode mě čekat, je na to zvyklý. Jsem za něj strašně rád, že se to podařilo trpělivou prací, která nám všem ukázala, že je to cesta. Zároveň je to ale hodně o tom samotném klukovi. Upřímně, na začátku sezóny byl na vyhození, trápil se, nehrálo se mu dobře, také na tréninku kazil věci. Opravdu si myslím, že si sáhl na dno. Ale Matyáš pořád trénoval, neustále pracoval, věřil v to, že se vše zlepší. Často jsme o tom spolu mluvili. Potom se mu začalo dařit, on to vycítil, já také. Nastartovali jsme to, tým mu hodně pomohl. Jsem neskutečně rád, že jsme tady takový případ měli. Moc mu přeju, aby se mu dařilo i dál, a své výkony potvrdil i v další sezóně.“

A jak byste popsal výkony Luboše Roba, pro něhož se jednalo o premiérovou extraligovou sezónu?

„Luboše jsme si vyhlédli, vyhrál střelce v první lize, což samozřejmě není jednoduché. S přechodem do extraligy se pral statečně, musím říct, že je velký makáč. I během odpolední si chodil trénovat do posilovny. Byl rád, že šanci v extralize dostal, zhostil se toho dobře. Musí trošku do dalších sezón zlepšit hru pět na pět, ale to se mu už ke konci ročníku dařilo. V přesilovkách Luboš své úkoly plnil skvěle, dával góly. Pracoval na sobě a zase – je jenom na něm, jestli své výkony zopakuje i v dalších sezónách.“

Kvůli několika absencím se k týmu připojili i Filip Suchý a Tomáš Vracovský. Jak jste byl s nimi spokojený?

„Filipa Suchého i Tomáše Vracovského jsem trénoval v dorostu, věděl jsem, co je to typologicky za hráče. Hodně nám pomohli i trenéři, Karel Mlejnek ze Sokolova nám Vrácu v týmu nechával, přestože také hráli. Suchoš měl v Chomutově trochu jinou úlohu, takže k nám chodil, když zrovna nehráli. Myslím si, že oba dva do týmy zapadli, přesně to, co jsme po nich chtěli, splnili perfektně.“

Obrovskou oporou pro tým byl gólman Dominik Frodl, který v Tipsport extralize odchytal 51 zápasů.

„Pro něj to nebylo nic jednoduchého, byla to hlavně těžká psychická zkouška. Odchytat tolik zápasů, mít mentální připravenost, táhnout mladé mužstvo – to je neskutečně těžké. Dominik to zvládl perfektně, přestože kritici mu říkali, že neměl taková čísla. Ano, je to možné, ale ten kluk nás podržel a dostal nahoru. Pro něj to byla obrovská zkušenost, že to odchytal a zvládl. Věřím tomu, že kdyby se mohl s někým prostřídat, byl by ještě lepší, a i čísla by měl lepší. Patří mu obrovský dík, že do toho šel. Neremcal, nefňukal. Prostě bojovník! Já mám tohle strašně rád, když někdo není měkký. A hlavně v hlavě.“

V LOGSPEED CZ Aréně se po celou sezóny držela návštěvnost přes 6 000 fanoušků. Co byste vzkázal na jejich adresu?

„Byl jsem strašně rád, že chodili! O hokej měli zájem, stadion byl plný. Pamatuji si doby, kdy na zápasy chodilo 3 500 fanoušků, a když se člověk podíval po hale, tak bylo jedno místo plné a dvě vedlejší místa prázdná. Bylo to strašně vidět. Ale lidi si cestu na zimák zase našli. My jsme se snažili hrát agresivní, útočný hokej, který prostě musí bavit. Nechtěli jsme jen čekat ve středním pásmu, ale chtěli jsme hrát moderně a atraktivně. Doma jsme během sezóny prohráli, tuším, jen třikrát v základní hrací době. Takže fanouškům patří obrovský dík, protože kluky neustále hnali dopředu. Byli prostě fantastičtí. Několikrát jsme i díky nim domácí zápasy dokázali otočit. Já bych byl jenom rád, aby chodili i dál v takových počtech. Aby byl zimák plný i v další sezóně. Také kvůli nim mě moc mrzí, že jsme to nedotáhli do Ligy mistrů, protože i na zápasy v ní chodili. Teď jsme to pro ně bohužel nedokázali uhrát. Máme co napravovat a určitě se příští rok porveme o to, abychom dopadli třeba ještě lépe, i když víme, že cesta bude zase hodně dlouhá."

Extraligový ročník byl nakonec po několika dnech, kdy se stupňovala nová opatření, ve čtvrtek 12. března definitivně ukončen. Jaké byly prvotní reakce ohledně této informace?

„Ve čtvrtek jsme klasicky ukončili trénink. Hráčům jsme oznámili, že mají v pátek, sobotu a neděli volno. S tím, že se sejdeme zase v pondělí. Nicméně následně nám bylo řečeno, že se sezóna uzavírá úplně, takže jsme se společně víceméně nestačili ani rozloučit. Bylo to opravdu hodně dynamické, nabralo to velké obrátky. Jen po telefonu jsme si řekli, jaká je situace o ukončení sezóny, že na další informace musí všichni počkat. Snažíme se být v kontaktu, na WhatsAppu máme založenou skupinu, my trenéři s hráči, stejně tak i s vedením. Všichni členové A-týmu v ní jsou, takže když někdo přinese nějakou informaci, každý se to dozví. Jde hlavně o to, že když chceme já, Martin Straka nebo Tomáš Vlasák něco hráčům sdělit, tak aby to věděli kompletně všichni."

Jak vy osobně jste celou situaci vnímal?

„V týmu jsem se snažil udržovat takovou pozornost, aby hráči neustále dobře a naplno trénovali. To se nám dařilo. Ale všichni jsme věděli, jaká situace je, i když jsme si to snažili nepřipouštět. Upřímně – v koutku duše jsme všichni věděli, že se sezóna nejspíš zruší. Spíš se jenom čekalo, kdy se tak stane. Ukončení sezóny samozřejmě respektujeme. Zdraví je jednoznačně na prvním místě. Na celém světe se sporty zastavily, všichni jsme na tom stejně. Někdy se to tak prostě v životě stane, že se sezóna ukončí dříve. Pokud tato situace za nějakou dobu pomine, tak se snad rozjede nový ročník, a kluby opět začnou trénovat.“

Máte již v hlavě určitě představy o tom, jak budete s trenérským štábem v blízké době postupovat?

„S Martin Strakou jsme samozřejmě nějak domluvení. Kdy se rozjede příprava na novou sezónu, to už samozřejmě spolu s kondičním trenérem v hlavě přibližně máme. Ale všechno se pochopitelně odvine podle toho, až všechno bude v pořádku. Všichni trenéři by chtěli začít s trénováním v květnu, ale samozřejmě se musí počkat na vyjádření státu. Aby bylo vše povolené, lidé byli zdraví a nic nehrozilo. Abychom opět mohli bezpečně fungovat a trénovat. I podle toho bude letní příprava uzpůsobena.“