Věřím, že se brzy opět bude hrát všech sedm zápasů za kolo, říká Petr Straka

Plzeň - Indiáni nezahálejí ani během nucené přestávky. Avšak tréninky na ledové ploše museli vyměnit za venkovní prostředí a svým způsobem se tak vrátit k letní přípravě na suchu.

Nechybí ani Petr Straka, odchovanec indiánů, který ve svých osmadvaceti letech převzal odpovědnost i v podobě asistenta kapitána. Navíc se mu daří i bodově, prezentoval se již dvěma góly a šesti asistencemi, lépe si v celé soutěži vede jen Milan Gulaš. K tomu se svou letkou Rafanů s Petrem Kodýtkem a Janem Eberlem již posbírali dohromady sedmnáct bodů. 

Petře, s odstupem času, berete uzavření extraligy pro letošní sezónu jako rozumné řešení?
Rozumné je asi tak to jediné, co se k tomu dá říct pozitivního. Každý uzná, že ze sportovního hlediska to za moc nestojí. Je to tedy asi ten správný výraz. Bohužel ta situace je nyní nějaká, nikdo neví, jestli se vůbec bude hrát. Sponzoři nemají obchod, poté nemohou podporovat kluby. Z tohoto hlediska to asi opravdu rozumné je, ale po sportovní stránce je to škoda. Ještě před pár měsíci se naplno bojovalo o přímý sestup, zápasy měly grády. I v médiích a fanoušci nejvíce řešili, kdo spadne a ne kdo hraje nahoře. Z tohoto pohledu je to škoda. 

Jak moc mrzí přerušení soutěže, když jste na prvním místě tabulky?
Mrzelo by to, i kdybychom lídry nebyli. Samozřejmě pohled na tabulku je nyní krásný, ale všichni víme, že jsme odehráli jen malý díl základní části. Navíc ne všichni mají odehráno tolik utkání, co my. Je to tedy taková první vlaštovka, pocity jsou příjemné, ale to přerušení mrzí a mrzelo by, i kdybychom byli třeba šestí. Myslím si, že všichni, nejen tady v Plzni, chceme hlavně hrát. Měli jsme jaro poměrně dlouhé, odehráli jsme pár zápasů, někdo ani to ne, a musíme začít opět jen trénovat. Navíc jen na suchu, protože nás nepustí na zimák. 

Dá se očekávat, že extraliga po spuštění nabere tempo i tří utkání za týden. Dá se to zvládat?
Určitě. Já doufám, že to nastane co nejdříve a bude to skutečně tak, abychom si zahráli. Tréninků již byla spousta a každý hokejista vám řekne, že raději hraje než trénuje. Já mám osobně nejraději tréninky v pondělí po nedělním zápase, když se poté hraje až v pátek, protože to nám dá vždycky pan Čihák za uši (úsměv). Pokud tedy toto odpadne a bude již v duel v úterý, tak jedině dobře (smích). 

Vás osobně úvod sezónu zastihl ve skvělé bodové formě, kde se vzala?
Já už nad tím přemýšlel, ale nezměnil jsem vůbec nic. Mám vše zažité hrozně dlouho, stále dělám ty samé věci. Ani jsem neměnil jídelníček, maximálně jsem začal dbát větší důraz na svačiny, abych doplňoval správně energii. Možná to je změnami v osobním životě, že jinak na hokej nahlížím. Vždycky jsem byl šílenec na hokej, to jsem asi pořád, ale nyní to trochu přechází na druhou kolej. A je právě příjemné, že do toho jdu s čistou hlavou a hlavně si to užít. A ne, že drtím hlavu myšlenkami na hokej, když jsem doma. To je možná ta změna. To, co mě napadlo, když jsem se nad tím zamyslel. 

Vaše formace "Rafanů" funguje na výbornou. Přesto... Nalezl byste, co vylepšit?
Vždycky je co zlepšovat. Jestli mám být úplně seriózní, tak mě asi nenapadne jedna konkrétní věc, která by se musela zlepšovat. Já jsem hrozně rád, a vážím si toho, že když jsem sem přišel, tak jsme s klukama začali hrát spolu a od začátku nám to klapalo. A tak je to i mimo led. Přeji si jen, abychom vydrželi všichni zdraví a mohli takto spolu hrát co možná nejdéle. 

Myslí člověk, když se mu takto daří, i na reprezentační dres?
Na to úplně nemyslím (úsměv). Je příjemné, že se mi daří, ale beru to trochu s rezervou. Troufnu si říct, že výkony nejsou o tolik lepší než vloni, ale napadaly nám tam nyní nějaké góly. Začali jsme si všichni více věřit v zakončení. Z toho plyne, že na místo jednoho, dvou nebo tří bodů máme najednou osm či šest. Je třeba si toho vážit a pokud by to vyvolalo nějaký zájem, bylo by to senzační, ale pokud ne, já vím, jakou mám roli v týmu a víme to všichni v útoku. A budeme si ji plnit dál a dělat všechno pro to, aby Plzeň byla nahoře v tabulce. A ne abychom my měli body. 

Jak vlastně nyní vypadá suchá příprava?
Je to taková letní příprava v totální zimě (smích). Já snad ani nemám náladu o tom mluvit. Je to příšerné. Teď i začalo takové počasí, kdy si člověk říká, že i led na zimáku bývá příjemnější. Soutěž v tomto období začíná mít grády, týmy jsou rozehrané, začíná druhá čtvrtina základní části, začínají predikce na boje o play-off a záchranu. A místo toho běháme na Homolce dokola ve čtyřech stupních na popadaném listí. Já jsem ale rád, že mohu alespoň takto být s klukama. Nerad bych byl sám... Aby mně chodily nějaké tréninkové plány a já se nutil běhat někde sám na Sylvánu v lese. Já se snažím ze všeho si brát to pozitivní, takto to prostě je, my se s tím musíme vypořádat. Lepší, než dřepět doma. 

Jak osobně snášíte změny a nejistotu v to, kdo a kdy a s kým se vlastně bude hrát?
Nevím, jak ostatní, já celkem v klidu. Možná už jsem starší, tak mám trochu nadhled. Snažím se dělat vše pro to, abych byl připraven na další zápas a neřeším, jestli bude dnes v Pardubicích nebo zítra se Zlínem. To už nemohu ovlivnit. Asi to bude postupem času psychicky náročnější, ale nyní jsem nastaven tak, že věřím, že zápasy budou co nejdříve. 

Jak moc člověk vnímá větší odpovědnost s A na hrudi a jak jste hádavý s rozhodčími?
Já to beru jako symbolické gesto. Na jednu stranu je to hrozně fajn. Já vždy chodil v Plzni na hokej a sledoval pány, kteří měli Céčka a Ačka na hrudi a viděl jsem, že pro tým znamenají něco víc. Teď to tak vůbec neberu. Snažím se dělat, co musím. A jestli něco jiného, tak se snažím jít mladým klukům příkladem. A jestli za mnou některý přijde a zeptá se, jak to třeba dělali v Americe nebo jako to děláš ty... To samozřejmě hrozně rád poradím, ale určitě nikomu nic nenutím. Kdybych třeba viděl, že něco neklape, jak má, rád zajdu si o tom pokecat. A rozhodčí? Já myslím, že máme spoustu hráčů, kteří to rádi vezmou za mě (smích). Já se to snažím spíše říct v klidu, možná až moc kamarádsky si o tom promluvit. Každý rozhodčí to má jinak, každý to vezme třeba od někoho z nás jinak. Vnímám tam tedy nějakou rovnováhu, a tak to asi má být. 

Jak se právě na výkony nejmladších spoluhráčů díváte?
Já nevím, co mohu říct do novin, aby nezpychli (smích). Podle mě tady máme vážně super kluky. Co se týče herní stránky je vidět, že jsou šikovní a mají talent, v klidu soutěž hrát mohou. Jde jen o to, aby to v hlavě měli srovnané, vážili si toho, že tady mohou být a neustále na sobě pracovali. Což tak ale je. Ono v tom kolektivu, který zde je, to ani jinak nejde, protože když na zádech nebudou mít Čihyho, tak budou mít Gulyho, mě a další. Myslím si, že pro ně je to jedině dobře a pokud to neocení nyní, tak postupem času. Většina z nich jsou ale rozumní, sami to ví a uvědomují si, co obnáší hrát profesionální hokej. 

Plzeň hraje opět nahoře, na čem je ale podle vás ještě potřeba nejvíce zapracovat?
O tom se můžeme bavit dlouho, těch věcí je spoustu. Ve čtyřech z šesti utkání jsme třeba neměli vůbec dobrý vstup do zápasu. Ve Vítkovicích to zase bylo naopak. Z tohoto pohledu bylo tedy asi nejideálnější střetnutí v Brně. Což může být i tím, že již to byl šestý zápas, protože sezóna se vždy nějakým způsobem vyvíjí a výkony jdou většinou nahoru. I když samozřejmě se vyskytují výkyvy (smích). Myslím si, že na to, jak máme mladé mužstvo, dobře reagujeme na vývoje utkání, dokážeme se přizpůsobit či si na něco dát pozor, aby se nám to neopakovalo. S tím poté rostou výkony. Takže obecně člověk najde vždy něco, co lze zlepšit. To si po duelu rozebereme, v dalším se na to soustředíme. Takže když se nám vždy podaří něco zlepšit, vyplave zase něco jiného, co třeba není úplně špatné, ale vzhledem k tomu, že jsme zlepšili věc před tím, tak už tato nestačí. Takto je to neustále dokola. Je to proces, který trvá dlouho. My ale máme skupinu hráčů pohromadě delší dobu, takže máme standard a potenciál díky nově příchozím vysoký. 

Týmy byly v různém herním rozpoložení. Jak moc to bylo poznat?
Určitě si nemyslím, že by se náš styl nebo taktika odvíjela podle toho, kdo je v jaké fázi. Ale třeba je pravda, že na Kometě bylo hodně poznat, že to byl první zápas. Navíc mají tým seskládaný ze zkušenějších hráčů. Muselo to pro ně minimálně v první třetině být těžké. Nevím... Je to jistě složité pro všechny, nyní se to možná nějakým způsobem vynuluje, když čekají všichni. Věřím, že všichni již mají karantény za sebou a až se zase vše spustí, doufám, že ne až v roce 2021, tak se opět bude hrát všech sedm zápasů za kolo. 

O vás je známo, že sport celkově milujete, jak tedy prožíváte dnešní dobu?
Dopoledne si zatrénuji. Jak jsem říkal, jsem rád, že se s klukama vůbec mohu sejít. I když to samozřejmě není ideální, všichni bychom chtěli hrát hokej. Pro osobní je pořád lepší jet cvičit takto se skupinou přes celé město, i když samozřejmě Plzeň není světová metropole, kde by to zabralo dvě hodiny. I když se nám to silničáři snaží znepříjemnit (smích). Řekněme, že máme s kluky každodenní pravidelné věci, až rituály. Když se člověku vstává špatně, cítí se unaveně nebo se mu prostě nechce, tak dopoledne se ve skupině s klukama probudí a nálada je jiná. Než nyní... Na podzim, žádné teplo, ošklivé počasí, všude mlha... A člověk si má vzít tenisky a jít někam běhat. Vždycky se nějak donutím, ale jak říkám, mnohem příjemnější je to se spoluhráči. 

Petře, děkujeme za rozhovor, ať se i nadále daří!