Nejvíc mi bude chybět každodenní život v šatně a její humor, říká ve velkém rozhovoru Ondřej Kratěna
Kromě medailí a korunovací mistrů s sebou závěry sezón přináší zpravidla i loučení. Mimo standardní šrumec v rámci přestupů mezi jednotlivými kluby přicházejí i konce kariér jednotlivých hráčů. S poslední sekundou sedmého semifinálového duelu s Třincem skončil příběh aktivního profesionálního hokejisty i pro jednoho velikána. Persony nejen plzeňského hokeje, rekordmana v počtu získaných titulů, skromného frajera a často nemluvného lídra. Brusle na pověstný hřebík totiž pověsil Ondřej Kratěna.
Byl to velký a bohužel i tak trochu vleklý příběh letošní sezóny. Ondřej Kratěna ještě před jejím startem prodloužil na jeden ročník smlouvu s plzeňskými indiány a bojoval v jejich barvách, jako sedm let předtím. V západočeském derby na sklonku třetí čtvrtiny základní části soutěže ale na konci první třetiny padl do střely jednoho z karlovarských hráčů, která mu trefila ukazováček pravé ruky tak nešťastně, že způsobila tříštivou zlomeninu a od 27. ledna začal nevděčný závod s časem. Stihne se „Krtek“ ještě vrátit na led, nebo ne? „Jakmile mě puk trefil, věděl jsem, že je to hodně špatný. Bál jsem se, že zranění urychlí můj odchod a ukončí mi kariéru. Jsem moc rád, že jsem se vrátil a rozloučil se při play-off,“ vypráví Ondřej Kratěna. „Bylo to o každodenní práci. Musím poděkovat jak masérům a fyzioterapeutům, kteří pro mě dělali první-poslední, tak klukům z týmu, že hráli tak dobře, postoupili do semifinále a umožnili mi skončit na ledě.“
Kratěna s týmem cestoval při čtvrtfinálové sérii do Olomouce, do ostrého zápasu však nenaskočil. „Sice jsem trénoval, ale nebyl jsem schopný přihrát. Neudržel jsem hokejku v jedné ruce, nebyl bych týmu prospěšný. Musel jsem sám sobě přiznat, že to prostě nešlo,“ pokračuje. Do hry se vrátil až během čtvrtého utkání semifinálové série s Třincem, ale ani on nakonec nedokázal strhnout misky vah na plzeňskou stranu. A tak poslední díl napínavé bitvy byl i závěrečným pro Kratěnu, který jím ukončil svou kariéru profesionálního hokejisty. „S poslední sekundou zápasu jsem cítil jen zklamání z porážky a konce sezóny. V ten okamžik je člověk ohromně zklamaný a jen přemítá, co mohl udělat jinak. Všichni víme, že nám sezónu zachránil Kovi svým příchodem, který zvedl celý tým. Musíme si ale říct, že to byl krásný ročník,“ hodnotí. „Když proběhly první proslovy k týmu ihned po zápase, došlo mi, že je to pro mě konec. A od té doby to tak vnímám. Hokej byl obrovským kusem mého života, a proto jsem byl naměkko. Nestydím se za to. Ustál jsem to a s klukama se rozloučil. Už mám výstroj uloženou, a když bude příležitost zahrát si sranda hokej, půjdu. Nebudu však nic tlačit na sílu a někde hrát pravidelně.“
„Nebyl důvod, proč mě dál přemlouvat. Byl jsem dopředu rozhodnutý a myšlenka o tom si hokejový život ještě prodloužit ani neproběhla. Už bych to nedal. Hokej se strašidelně změnil za tu dobu, co jsem ho hrál. Pořád se posouvá a já dělal všechno proto, abych se přizpůsobil a mohl hrát, ale už to stačilo. Dnešní hra je obrovsky náročná na fyzičku, je to o soubojích, o rychlosti a jednoduchosti. Hrozně jsem si život hokejisty užil, hokej pořád miluju a bylo to krásný. Člověk to pořád prodlužuje, když ví, že nebude pro smích a že na to ještě má. Teď nastal čas skončit,“ odpovídá Kratěna na otázku, jestli ho okolí přemlouvalo, aby ještě rok pokračoval. „Ani Martin Straka to nezkoušel. Všichni jsme věděli, jak to je a jak to bude, tak jsme si jen po sezóně poděkovali. A já poděkoval navíc hlavně jemu, že mi dal příležitost tu hrát.“
Ondřej Kratěna přišel do Plzně před sezónou 2011/2012 z pražské Sparty a v dresu západočeského klubu odehrál osm ročníků. „Když člověk někam přichází, vždy chce být úspěšný. Plzeň hrála nepříjemný hokej a já se těšil na novou výzvu. Moje očekávání se naplnila maximálně! Hráli jsme pořád nahoře, to je neuvěřitelné,“ pochvaluje si hráč, s nímž už bude navždy spojená dvaadvacítka na dresu. „Měl jsem obrovské štěstí nejen tady. Jako mladý kluk jsem přišel do Vsetína, kde se automaticky bralo, že se udělá titul. To samé pak ve Spartě, kde jsme brali jako standard finále.“ Kratěna v české extralize dokázal osmkrát zvednout nad hlavu pohár pro vítěze extraligy a jeden titul přidal ještě během svého působení ve Finsku. Neuvěřitelná čísla, neuvěřitelná kariéra. „Rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Přijde zase někdo jinej,“ glosuje s nadhledem. „O titulech to není. Je to o silných zážitcích, kdy získáte třeba ‚jen‘ bronzovou medaili. Když se za pár let budu ohlížet za svou kariérou, budu vzpomínat na kluky v šatně, co jsme všechno zažili. Na to, jak je hokej nádherný sport a život kolem něj fantastický! Ale kolik mám medailí, titulů? O tom to není,“ dodává s tím, že sbírku svých medailí nemá vystavenou na poličkách, ale uschovanou v krabici.
A vlastně se vrací i k tomu, co mu bude na hokeji chybět nejvíce. „Šatna. Každodenní humor. Život v šatně. Každý, kdo to zažil, se snaží svůj čas natáhnout na maximum, aby z toho neodcházel,“ vypráví. Ze své pozice zkušeného hráče a držitele tolika titulů by bylo nasnadě předpokládat, že mohl figurovat v roli mentora pro mladší hráče. „Když jsem mohl a cítil jsem potřebu, tak jsem s mladými mluvil. Neříkám, že jsem jim přímo radil, ale ukázal jsem jim cestu, která je podle mě správná. A pak už je na každém, jak si to vezme.“
Na hokejovou Plzeň s koncem kariéry rozhodně nezapomene, i když bude pracovat v Praze mimo tento obor. „Hokeje se moje nová pozice bude týkat jenom hodně okrajově. Nikde není napsáno, že se do hokejového prostředí nikdy nevrátím, ale potřebuju asi získat odstup a nadhled. Chci zkusit něco mimo. Zapojím se do pracovního procesu hodně rychle a jsem rád, že nežiju takové to vakuum, v němž bych plaval a neměl co dělat. Mám jasno a těším se na novou výzvu,“ vyhlíží do budoucna. „A když Martin zavolá a řekne mi, abych hodil čestné buly? Vezmu dceru a přijedu, ale sám nic takového organizovat neplánuju,“ usměje se. „Moje dcera byla jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl ještě hrát. Chtěla mě letos ještě vidět na ledě, takže pochopitelně byla jednou z prvních, komu jsem řekl, že končím. Vysvětlil jsem jí své důvody a ona je rozumná, pochopila to,“ uzavírá.
Ondrovi Kratěnovi patří obrovské poděkování za to, co pro celý plzeňský hokej dokázal, co pro něj znamenal a znamená a jak významnou stopu zde zanechal. Gratulujeme ke skvělé kariéře, přejeme mnoho štěstí do nových životních výzev a věříme, že se nevidíme naposledy!