Kapitán Němec vzkazuje svému týmu: Klobouk dolů!

Martin Němec jako kapitán dovedli plzeňskou juniorku do play-off. Ve spanilém tažení mnohými předčasně odepisovanému týmu indiáni za sebou nechali ambiciózní Pardubice a ve čtvrtfinálové sérii se postavili favorizované Spartě. Ta už však byla nad síly indiánů.

Martine, krátce po vyřazení asi není lehké se za sérií ohlédnout...
Samozřejmě jsme teď opravdu zklamaní, ale musíme být realisté. Na Spartu jsme prostě neměli.

Přestože jste sérii ztratili 0:2 na zápasy a celkové skóre 1:12 vypadá strašidelně, Sparta s vámi jednoduchou práci neměla, že?
To si netroufnu soudit. Ale můžu říct to, že jsme svou kůži neprodali lacino. V obou zápasech prakticky rozhodly první góly, které vstřelil soupeř. V Praze jsme možná i v první třetině byli lepší, ale Sparta otevřela skóre. A ve druhé třetině jsme odešli fyzicky. Konec nadstavby jsme odehráli na pokraji sil a do čtvrtfinále nastoupili jen se třemi beky, protože ostatní byli na marodce.

A co domácí odveta?
Opět rozhodla první branka soupeře. Puk skončil kousek za čárou a my pak hned krátce nato inkasovali znovu. To se vůbec nemělo stát.

A pak jste dostali dvě branky ve vlastní přesilovce.
To bylo hrozné. Ale nám se to nestalo poprvé, podobný zkrat jsme předvedli už doma s Olomoucí. Je to rarita a vlastně to, že my takhle selhali podruhé, také.

I přes aktuální smutek se dá konec sezóny ohodnotit kladně, že?
Všechno začalo už domácí prohrou 2:6 s Mladou Boleslaví v předposledním kole první části. To byl až trapný výkon. Jenže my se museli oklepat a v následujícím zápase vyhrát v Ústí. To se nám povedlo a my proklouzli do dvanáctky bojující o play-off.

Jenže tam jste opět nehráli zprvu dobře.
Prohráli jsme 0:3 v Jihlavě a 3:7 v Pardubicích - to se nám vůbec nemělo stát. A pak jsme dostali příděl 0:7 doma s Vítkovicemi. Po tomto zápase jsme měli důrazný proslov od trenérů, kteří s námi pochopitelně nebyli vůbec spokojení. A my si navíc byli vědomi, že po těchto třech duelech nás už všichni odepsali. Druhý den nato jsme v tréninku jenom bruslili a mně jen prolétlo hlavou, jak vůbec zvládneme příští utkání s Třincem. Ten ale do Plzně druhý den nedorazil kvůli sněhové kalamitě.

Takže jste místo sobotního zápasu odpočívali?
To tedy ne. Měli jsme další trénink plný bruslení a zápas byl odložen. Po jednom dni odpočinku jsme naopak my odjeli do Třince. Před zápasem jsem klukům řekl, že s tím už tedy něco musíme udělat, protože já bruslit nechci! (smích) A možná vidina náročných tréninků společně s tím, jací outsideři jsme byli, nás posílila a my získali tři body. A den nato získali dva body v Olomouci. S tím nikdo nepočítal. Doma jsme navíc pak porazili Jihlavu a byli rázem znovu ve hře. Jenže... pak přišla vysoká prohra s Olomoucí a my navíc hráli hned druhý den v dohrávce doma s Třincem..

A zvládli jste se rychle oklepat, protože hned další den jste po bojovném výkonu vyhráli. A pokud byste po dni volna získali doma nad Pardubicemi dva body, byli byste jasně v play-off. Jenže vy jste si naplánovali dramatičtější konec.
Úplně jsme to tedy neplánovali... Když začínaly s Pardubicemi nájezdy, hrozně jsem věřil, že se nám to povede urvat. Jenže nepovedlo. A tak jsme museli bodovat ve Vítkovicích, což se zdálo téměř nemožné. Jenže Pardubice doma hostily Olomouc, které už o nic nešlo, navíc byla oslabená o hráče hrající za áčko. A domácí vyhráli 5:3, což jsme se dozvěděli o druhé přestávce našeho utkání, a my museli prostě bod urvat. Nevypadalo to s námi vůbec dobře, protože jsme prohrávali o dva góly. Povedlo se nám vyrovnat, jenže soupeř znovu získal vedení v našem oslabení. Konec utkání už jsme dohrávali na jednu pětku, sotva jsme koukali. A pak to Sláva (Jakub Slavík) trefil od modré a srovnal. Poslední minutu jsme ale zase hráli na maximum, nechtěli jsme dostat nějaký blbý gól. Zvládli jsme to.

V Pardubicích tedy muselo být obzvlášť smutno.
To jistě. Našemu vedoucímu jsem říkal, že bych chtěl být u nich v šatně a vidět to. Už druhý rok po sobě jsme je nechali těsně před play-off, asi nebudeme jejich oblíbený soupeř. (smích)

Nechyběly vám síly v play-off, když jste o účast v něm bojovaly takhle dlouho a takhle dramaticky?
Možná trochu, ale tohle jde v play-off mimo. My jsme do zápasů dali všechno, a proto nás mrzí, že nás opět zradila koncovka. Ale za mě říkám - klobouk dolů před klukama, jak to všechno zvládli. Na zápas ve Vítkovicích budu dlouho vzpomínat. Kvůli takovým momentům se hokej hraje.