Po finále zapálíme zimák, žertoval při vzpomínce na sezónu 1991/92 Straka
Plzeň - Po dlouhých 21 letech je plzeňská Škodovka opět ve finále nejvyšší hokejové soutěže. Tenkrát v památné sezóně 1991/92 se poprvé mezi dospělými ukázal talentovaný mladík Martin Straka. Dnes již jako ostřílený matador, který má za sebou mnoho úspěšných let v NHL i v reprezentaci, dotáhl svůj tým opět až k účasti ve finále ligy. „Ani jsem to nevěděl, že už to je 21 let,“ přiznal po zápase kapitán indiánů.
Straka hned v úvodu vyzdvihl, jaké faktory dostaly Plzeň do finále: „Nás zdobila hlavně bojovnost, nasazení, skvělý výkon gólmana a vůbec celého týmu. Individuálně zazářil Kovi. Měli jsme asi větší chuť postoupit dál.“ Sám plzeňský kapitán minutu před koncem potvrdil vítězství a postup svého týmu velmi důležitým gólem do opuštěné branky při slávistické powerplay. „Já jsem myslel, že ho tam už nikdy nedovezu. Jsem moc šťastný, že to tam spadlo. Je to obrovská úleva, že jsme postoupili,“ okomentoval Straka svoji střelu od modré, které skončila pouze pár centimetrů vedle pravé tyčky. Naštěstí pro Plzeň na tu správnou stranu.
„Teď jsme strašně šťastní, že jsme tam. Odpočineme si a počkáme, na koho ve finále narazíme,“ shrnul indiánský náčelník bezprostřední dojmy po vítězství v semifinálové sérii. „Jsem v Plzni už pět let a ještě nikdy jsme se nedostali do finále. Teď se nám to konečně povedlo. Je to asi nejlepší moment, mého působení. Ale doufám, že ještě nekončíme. Budeme bojovat až do konce,“ vyzývá Straka k útoku na titul.
Pokud by Plzeň dnes nevyhrála, měla k dispozici ještě jeden pokus na ledě Slavie. Tomuto scénáři se ale indiáni chtěli vyhnout. „Chtěli jsme dneska postoupit. Nechtěli jsme čekat na další zápas do pátku. Věděli jsme, že dneska máme šanci, že to je poslední naděje využít výhodu domácího stadionu, kterou jsme minule neproměnili. To se nám povedlo. Co bude dál, jsme se zatím nebavili. Teď máme dva dni volno. Dneska si to užijeme a budeme čekat na soupeře. Finále bude těžké, tak chceme být fit,“ prozradil plzeňský kapitán plány nejbližších dní.
Vybírat si soupeře do dalšího kola je obvykle značně kontraproduktivní. To ví i Martin Straka: „Já ty ostatní série příliš nesleduji, hokeje mám až dost. Spíš se podívám na fotbal. Ale pokud bude čas a budu doma, na zápas Třince se Zlínem se podívám. Je ale úplně jedno, na koho narazíme. Všechny ty mužstva jsou těžký. Ať to byl Litvínov, Slavia nebo kdokoliv, koho teď dostaneme ve finále. Je to hlavně o nás, abychom se na ty zápasy pořádně připravili. Teď si hlavně odpočineme a doufám, že si finále užijeme.“
Před 21 lety oba bratři Strakové za Plzeň bojovali ve finále nejvyšší československé ligy. Mladší a slavnější z obou bratrů si tuto sezónu stejně jako většina plzeňských fanoušků velmi dobře pamatuje. „Pamatuju si, že hlavně semifinále bylo těžký. Dostali jsme 7:0 ve Vítkovicích. Pak jsme tam ale druhé utkání zvládli, otočili jsme to, jeli domů a tady vyhráli. Pak bohužel to finále jsme nezvládli. Dukla Trenčín byla silná. Hráli tam tenkrát například Pálffy, Holaň, Švehla nebo Jánoš. Nejvíc si ale pamatuju, jak jsme si tu zapálili stadion. Všichni jsme koukali, co se děje, a potom jsme nestačili utíkat. Dneska jsme ho zapálit nestačili, tak možná po finále,“ dodal v žertu plzeňský lodivod.
„Plzeňský tým tenkrát a dnes se nedá moc srovnávat. Hraje se hlavně úplně jiný hokej. Pískalo se jináč. Dukla měla v týmu fantastický hokejisty a my taky. Dneska je ten hokej o něčem jiném. Je tam víc bojovnosti, není tam tolik individuálních akcí. Vidíte sami, z čeho dneska padají branky, je to mnohem víc ubojovaný. Není tam zdaleka tolik technickýho hokeje,“ porovnává současnou hru se svými začátky hráč, který již kroutí třetí dekádu v nejvyšších hokejových soutěžích.
Nejlepším hráčem play-off extraligy je plzeňský útočník Jan Kovář. Vévodí všem statistikám. Je nejlepší střelec, nejlepší nahrávač, samozřejmě vede i tabulku kanadského bodování a první místo mu patří i v +/- bodování účasti na ledě. Při boji o finálovou účast se stal klíčovým hráčem Plzně. S trenérem Razýmem se šikovný útočník shodnul na okamžiku, ve kterém se lámal šestý zápas: „Bylo to nejspíš to ubráněné dvojnásobné oslabení. Tu přesilovku měli dlouhou. Naštěstí Mazi všechny střely pochytal a dokázali jsme to ubránit. Dobře jsme se potom připravili na třetí třetinu,“ viděl rozhodující okamžik na konci druhé třetiny hráč, který při dlouhém dvojnásobném oslabení strávil na ledě většinu času. Na rozdíl od trenéra Plzně, který po ubráněné přesilovce Slavie čtyři a půl minuty před koncem, začal již věřit ve vítězství, Kovář nebyl tak optimistický: „Ve vítězství jsem jsem uvěřil až když dal Martin ten gól. Slavia totiž hraje tyto situace výborně. Třeba v minulém zápase měli do konce jenom 30 vteřin, přesto nás dokázali zamknout a měli ještě 4 střely. Takže teprve až když to bylo o ty 2 góly, začal jsem věřit.“
Od pátého zápasu série nastupuje na pravém křídle Kovářova útoku kanadský bijec Ryan Hollweg. „Myslím si, že to hodně zvednul, hlavně to celkové pojetí hry. Hraje fantasticky oslabení, zblokuje spoustu střel. I teď v závěru zápasu tam měl několik dobrých zákroků. Jsme moc rádi, že se vrátil do týmu a pomohl nám,“ pochválil nového parťáka z útoku Kovář. „Těžko říct, jestli si díky tomu, že hraje se mnou v pětce, Slávisté nedovolili tolik tvrdých ataků. Spíš jsem to moc nevnímal. Je to hokej a ty souboje tam jsou a vždycky budou. Teď ty zákroky trestá hodně disciplinární komise a to je dobře,“ chválí trestání zdraví ohrožujících faulů mladý útočník.
V play-off se Kovář stal jednoznačně největší hvězdou svého týmu. Tuto roli si ale příliš nepřipouští. „Všichni víme, co máme před sebou a co jsme chtěli. Je úplně jedno, kdo dává góly, komu se daří a komu ne. Hlavně musíme všichni táhnout za jeden provaz, hrát jako tým. Jedině tak můžeme vyhrát. Dneska mi to třeba Dvořák nahrál fantasticky do prázdný brány, to by asi trefil úplně každý. Když se člověku daří, většinou se to k němu i víc odráží.“
Na rozdíl od Straky si byl Kovář vědom toho, že Plzeň na finálovou účast čeká již dlouhých 21 let. „Ještě tomu pořád nevěřím, že jsme tam. Teprve asi až se zítra vzbudím, tak si to zcela uvědomím. Jsem hrozně šťastný. Tu poslední minutu, kdy to již bylo rozhodnuté, to byla obrovská euforie. Člověk tam sedí a ví, že to již nejde vrátit, že jsme postoupili. Užívali jsme si to. Je to asi nejkrásnější moment, co jsem v hokeji zažil. Dá se to srovnat snad jedině se čtvrtým zápasem se Slavií v sezóně 2008/09, který jsme sice prohráli, ale všichni diváci na stadionu zůstali a loučili se s námi. To bylo strašně hezký. Dneska to bylo úplně to samý. Neodešel snad jediný divák, všichni tu s námi zůstali a oslavovali,“ pochválil centr prvního útoku plzeňské fanoušky.
