Velké hodnocení s Petrem Vojanem, kapitánem zlaté juniorské lodě

Proběhla jarní play off a Škoda zopakovala velký husarský kousek z jara roku 2017. Obě nejstarší mládežnické kategorie se totiž staly mistry!

A situace je dokonce naprosto totožná, protože stejně jako před pěti lety ještě mistrovský double doplnila věkem další navazující kategorie - devátá třída vybojovala bronz.

Junioři indiánů si za svým snem šli doslova prakticky od začátku sezóny, v úvodních patnácti střetnutích neztratili ani bod! Osmkrát navíc neinkasovali. Základní část nakonec opanovali, stejně tak osmifinálovou skupinu.

Ve vyřazovacích bojích se postupně k poháru probojovali přes Pardubice, pražskou Spartu a Liberec. Nejlepšími střelci play off byli navíc s jedenácti zásahy Jan Slanina a Václav Adamec, nejlepším nahrávačem zase Sebastián Malát s jednadvaceti přihrávkami. Dvacetiletý štírek navíc ovládl bodování, když přidal ještě pět gólů. Mezi třemi tyčemi se zaskvěl Jakub Vondraš s průměrem pod dvě inkasované branky na duel, úspěšnost zákroků navíc vytáhl téměř na čtyřiadevadesát procent.

Ve základní části i play off měla Škoda nejlepší přesilové hry, vždy využila prakticky každou čtvrtou. Výborná byla i hra v oslabení, ve vyřazovacích bojích dosáhla až na devadesát procent.

Trenér Petr Vojan
Pane trenére, jaké byly a jsou první dny po zisku titulu?
Kluci už teď mají zasloužené volno. Byli jsme ještě na společné večeři, pak jsme poseděli, popovídali i trošku jinak než v sezóně, a to nejen o hokeji. Nakonec se se všemi rozloučili. Kluci ještě pokračovali po vlastní ose, tam už jsme se nechtěli míchat. Podle fotek a videí, co posílali, tak si to potom ještě skvěle užili.

Jsou a byly oslavy velké?
Ano, už cestou autobusem domů z Liberce to bylo velké, kluci za to umí vzít i mimo led. Po příjezdu na nás čekali fanoušci před stadionem a moc krásně nás přivítali. Také jim chci poděkovat, protože nám v Liberci vytvořili skvělou atmosféru a podpořili nás. Škoda, že jsme to nemohli oslavit už doma před našimi fanoušky, ale i tohle mělo své kouzlo.

Jak zhodnotit poslední rozhodující duel?
Ten zápas má úplně jinou atmosféru než jakýkoliv jiný. Přeci jenom hrát sedmé utkání finále se jen tak někomu nepoštěstí. Přesto si troufám říct, že tam ze strany kluků nebyla nervozita a ani obavy. To už si jdete jen užít, je to taková euforie. Já věřil od začátku, protože jsme byli v sérii lepší, věděli jsme to a bylo to jen o tom to prodat na ledě v ten pravý moment. Ty zápasy, které jsme prohráli, byly hlavně o nás. Myslím, že kluci to měli stejné.

Sedmý zápas jste říkal, že je hlavně o hlavě. Ale co vy - trenéři?
Ano, pro kluky to bylo o hlavě, pro nás trenéry o pořádné přípravě na zápas. Museli jsme po těch dvou posledních porážkách pár věcí změnit. Přestaly nám fungovat přesilovky, tak jsme je zase rozebrali na videu, upravili složení i nějaké detaily, které nám už Liberec přečetl a vlastně to nakonec rozhodlo. Také jsme před posledním zápasem změnili složení prvních formací, zaměřili se na věci, ze kterých jsme dostali v předešlých utkáních góly, nebo nám nešly, protože se tam pořád opakovaly. No a to všechno přineslo ovoce v podobě titulu.

Jak zhodnotit sérii s Libercem a jak porovnat všechny série, kterými jste prošli v letošním play off?
Myslím, že všechny ty série byly strašně těžké. Pardubice - tam jsem už před sérií říkal, že to byl asi nejtěžší možný soupeř pro čtvrtfinále. To se potvrdilo a byli jsme zápas od vyřazení, ale neuvěřitelně jsme se semkli a poslední dva zápasy jasně vyhráli. To nás nakoplo do dalších bojů. Měli podobně zkušený tým jako my, obrovskou ofenzivní sílu, výborné bruslení, ale měli problémy v defenzivě a trošku s emocemi. Těžký soupeř. Podle hráčů to byla nejtěžší série v celém play off, já si to ale nemyslím. Sparta - díky systému soutěže jsme se potkali jako dva nejlepší týmy základní části již v semifinále. Všechny zápasy byly naprosto vyrovnané a rozhodovaly maličkosti. V závěru série jsme to uhráli doma po skvělém výkonu. Sparta měla asi nejvyrovnanější kádr ze všech soupeřů, v tom byla její největší síla. Liberec - opět velmi zkušený tým se spoustou reprezentantů i hráčů se zkušenostmi z dospělého hokeje. Myslím, že to bylo skvělé finále, oba týmy si to za práci v základní části zasloužily a předvedly parádní finálovou podívanou.

Ale celé bych to zhodnotil trošku jinak:
My už byli na finále jinak nastavení, než na čtvrtfinále i semifinále. Možná proto to přišlo klukům lehčí než třeba s těmi Pardubicemi, ale já si myslím, že to bylo právě tím, že jsme naši hru a tím i naše výkony pořád posouvali. Kluci postupně nabírali zkušenosti a během play off jsme tak prošli určitým vývojem. Každodenní prací v trénincích a zejména u videa jsme se neustále posouvali dál a dál. Na konci bych řekl, že jsme hráli takticky velmi vyspěle a téměř bez chyb. Tímto bych moc chtěl poděkovat kolegům za jejich skvělou práci. Myslím, že se nám podařilo nastavit přípravu a vše okolo týmu jako v profesionálním dospělém hokeji. Tréninkově, přípravou, vedením zápasů, ale i samotným přístupem k hráčům. Jirka Hanzlík přinesl bohaté zkušenosti z dospělého hokeje, trošku jiný pohled na určité situace i oponenturu, kterou každý trenér potřebuje. Odvedl obrovský kus práce i v tréninkovém procesu, já se tak mohl zaměřit i na jiné věci. Opravdu od něj skvělá práce. Tím, že A tým vypadl v předkole, jsme v play off mohli využít videokouče Vojtu Tulačku, což bylo pro nás skvělé. Franta Bombic, který nám tuto oblast skvěle připravoval celou sezónu, totiž s dorostem postupoval v play off jejich soutěže dál a dál, křížily se nám zápasy i tréninky a my ho již nemohli využívat. Vojta potom odvedl opravdu skvělou práci a poskytl nám neskutečný servis, měli jsme detailně rozebranou hru soupeřů i naši vlastní. Myslím, že na titulu má nezanedbatelný podíl. Zaměřovali jsme se na detaily i systémové věci, které často sám navrhnul, nebo rovnou připravil. Video jsme používali i o přestávkách zápasů, reagovali tak okamžitě na aktuální vývoj zápasu, hru soupeře i na naši vlastní.

Byly pro vás komplikace, že někteří hráči byli na kempech nebo na MS U18?
Tak to bylo dopředu domluvené, takže jsme s tím počítali. Bohužel v obou sériích, s Pardubicemi i se Spartou, jsme díky hře soupeřů měli hodně zraněných hráčů. Byly tam otřesy mozku, sekery, kluci byli polámaní a pobouchaní, neustále nám několik hráčů chybělo, takže by se kluci z reprezentace U 18 hodili, protože kvalitu mají. Ale to je play off.

Říkal jste v minulosti, že takovéto zápasy hráčům nejvíce dávají do vývoje. V tom asi letošní sezóna vyšla maximálně, že?
Ano, myslím si to stále. A právě skončené play off to potvrdilo. Ty zkušenosti jinde nenasbírají, je to nepřenosné.

Vím, že nechcete jmenovat jednotlivce, přesto, opět bez jmenování, jsou v týmu hráči, o kterých ještě hodně uslyšíme?
Asi vás překvapím, ale udělám výjimku. Myslím, že tím hráčem, který přinesl rozdíl, byl Sebastián Malát. Měli jsme v týmu jasně nejlepšího hráče celé soutěže. Potvrzoval to celý rok, v A týmu tu roli ještě neměl, ale v juniorské reprezentaci už ano. Samozřejmě to nebylo jen o něm, protože jednotlivec ten úspěch sám nikdy neudělá. On už byl ale trošku jinde než ostatní junioři. Ten skok do dospělého hokeje udělal, takticky vyspěl. Velkou formu a pohodu měli v play off i Vašek Adamec a Honza Slanina. Kuba Vondraš zažil životní formu, snad mu to vydrží i do budoucna. Zejména starší hráči, jako Vláďa Kremláček a kapitán Dan Malák byli v obraně nenahraditelní, i když sem tam měli drobnější výpadky. Chci zmínit i Marka Kopice a Pepu Němečka. Marek byl letos pro tým nenahraditelný hráč, obrovský dříč a skvělý kluk. Pepa zase pro tým udělal a vychytal celou základní část, bohužel ke konci základní části měl otřes mozku, v nadstavbě se opět zranil, chytal pak se zlomeným prstem, klobouk dolů. Ostatní hráči střídali v play off lepší okamžiky se slabšími, ale vždycky se k výše zmíněným někdo přidal. Třeba Marcel, Hamšík, Pánek, Kvasnička. Nerad bych na někoho zapomněl, tak už s tím výčtem přestanu, ti, které jsem nezmínil, ať se nezlobí, prostor tu není.

Co vás čeká nyní? Stihnete si vůbec nějak odpočinout?
No, popravdě, vůbec. Máme sice nějakých 14 dní do začátku přípravy, ale již musíme řešit věci okolo, já mám navíc povinnosti ke svazu vyplývající z pozice vedoucího akademie i ty klubové, jako šéftrenéra mládeže. Je to koloběh, který nekončí, ale nestěžuji si. Ta příprava začne kempem na ledě v Třemošné, kde proběhne try out a výběr hráčů do kádru na příští sezónu. Máme pozváno kolem 40 hráčů, uvidíme jak budou kluci vypadat, kdo si řekne o místo v naší akademii na příští rok.

Jak vnímáte OPĚT plzeňský mistrovský double? K tomu navíc ocenění Nejlepší akademie...
To je neskutečné, obrovský úspěch našeho plzeňského mládežnického hokeje. Poslední léta jsme na vlně, doufám, že to bude pokračovat dál. To je ale zásluha všech lidí v klubu, tak jak to máme nastavené. Můžu směle a hrdě řict, že jsme momentálně nejlepší v republice. Tituly v obou akademických kategoriích jsou skvělé, to s jen tak nepovede. Navíc bronzová medaile deváté třídy, jejich vítězství na mistrovství ČR krajů, titul akademie roku... Je to sen. Díky všem, co se na tom podílí. Nesmíme zapomínat na trenéry v nižších kategoriích. Kluci jim prošli pod rukama, každý ma na tom úspěchu svůj podíl na časové ose...

Jak člověk vnímal, že dorost má již titul a vám chybí krůček?
Abych řekl pravdu, byla to spíš motivace. Oni už svoji práci skončili a my to mohli podpořit, což se nakonec povedlo. Myslím, že jsme v akademii postupem let vytvořili skvělý tým trenérů. Vzájemně se podporujeme, všichni tři přijeli i na náš sedmý zápas do Liberce. V sezóně a v přípravě si pomáháme s tréninky, jsme dost vzájemně provázaní. Takže i trenéři dorostu mají určitý podíl na našem úspěchu a my na jejich. Nezmínil jsem ještě Michala Maříka, trenéra brankářů, který má právě obě kategorie na starosti a s juniorkou byl celou sezónu v realizačním týmu. No a nakonec zmíním i našeho kustoda a technického vedoucího týmu Vencu Pousku. Ten by se pro kluky rozkrájel, odvádí pro ně obrovský kus práce a oni to oceňují. To bylo jasně vidět při oslavách titulu...

Příští rok se řádně zeštíhlí extraligy dorostu a juniorů, to jistě kvituje, že?
Ano, doufám, že to přinese to kýžené zkvalitnění mládežnických soutěží. To ale bude záviset i na tom, jak moc budou kluby posílat hráče do první ligy. Nebo kolik hráčů odejde do zahraničí. Potom by se zase uměle postaršovalo, a to i v dorostu a opět by kvalita klesla.

Pane trenére, ještě jednou ohromná gratulace k celé sezóně. Děkuji za rozhovor!