Sezóna nejmenších indiánů

Děti se musejí na tréninky těšit, říká trenér nejmenších indiánů Zdeněk Pata

Všechny tři nejstarší mládežnické kategorie indiánů vybojovaly letos medaile, konkrétně dvě zlaté sady a jednu stříbrnou. Jak si ale vedli ti naopak nejmenší?

Vývoj těch úplně nejmenších indiánů má na starosti především Zdeněk Pata. Velezkušený kouč s hokejem začínal v plzeňské Škodovce, kde prošel všemi mládežnickými výběry. Od osmnácti let nastupoval pravidelně za A tým. V Plzni hrál nepřetržitě kromě povinné základní vojenské služby (Dukla Trenčín, Dukla Jihlava, Dukla Písek) až do roku 1990, poté odešel do zahraničí. Reprezentoval i v mládežnických výběrech a v roce 1993 začal svoji trenérskou kariéru - opět v Plzni.

Domů se vrátil před čtyřmi lety, před tím poslední tři roky působil v Itálii, kde se věnoval seniorskému hokeji, ale také především mládeži. Již skoro čtvrt století se tak věnuje trénování, prošel celou řadu oddílů, spolupracoval s různými typy trenérů a nyní své zkušenosti předává dětem v Plzni. „Neboť plzeňský hokej stál u mých hráčských i trenérských začátků,“ říká.

A že se vývoj hráčů na západě Čech daří, dokreslují úspěchy napříč všemi kategoriemi. Ti nejmenší pod vedením Zdeňka Paty jen letos na jaře například zcela opanovali velká turnajová klání v Bolzanu, Ga-Pa či Erdingu!


Zdeněk Pata
Pane trenére, jak byste se za celou sezónou ohlédl?
Letošní ročník byl z mého pohledu velice úspěšný. Junioři i dorostenci se stali mistry České republiky, devátá třída byla na Mistrovství republiky třetí a ostatní hokejové třídy byly po celou dobu sezóny na vítězné vlně. Co více si přát.

Jak jste spokojený s turnaji těch nejmenších? Spoustu jste jich ovládli...
Když se zaměřím pouze na družstva, kde jsem byl hlavním trenérem, jsem se sezónou velice spokojen. Třetí třída vyhrála dva mezinárodní turnaje (v bavorském Garmisch-Parkerkirchenu a Erdingu), druhá třída v Bolzanu, Českých Budějovicích a Memoriál pana Václava Straky v Třemošné. Hráči se zlepšovali zápas od zápasu. Přenášeli si do utkání věci, které se naučili v tréninku. Děti pochopily, že hokej není individuální sport, že jedinec není nad tým a jako tým dokážou velké věci.

Dá se tedy říct, že se děti vrátily zpět k hokeji?
Tuto otázku bych nebral jako, že se děti vrátily k hokeji, protože my jsme byli s dětmi v kontaktu neustále i v době pandemie. Zadávali jsme dětem tréninky a výzvy, které mohly plnit i v domácím prostředí. Samozřejmě trénink v kolektivu je mnohem lepší, ale hráči věděli, že až se vrátí na led, budou připraveni pokračovat ve své hokejové kariéře. Pár dětí skončilo, ale místo nich přišli noví hráči.

Jak je vlastně těžké v dnešní době přimet děti ke sportu?
Velmi těžké, nejenom k hokeji. Na děti čeká mnoho nástrah - mobily, videohry atd. Velmi důležitou roli mají rodiče. Když dítě neuvidí doma, že rodiče čtou knížky, nikdy je sám nezačne číst. Když rodiče sami nesportují, těžko přesvědčí dítě, že ono by mělo, že je to pro něj správné. Jestliže přivedou rodiče dítě na sport, měli by dítě podporovat, snažit se o pravidelnost a důvěřovat klubu, trenérovi a metodice, kterou má klub nastavenou. Všichni trenéři v brusličce a přípravce se především snažíme, aby děti měly rády sport, především hokej a aby je každý trénink bavil a těšily se na něj. Mezi rodiči v šatně musí být pohodová atmosféra, kterou si pak děti přenášejí na led. S takovými dětmi je pak radost pracovat.


O náboru mezi indiány čtěte - ZDE!


Bylo těžké dát do kupy hráče po prakticky roku bez hokeje?
S hráči, kteří už hráli za starší třídy, problém nebyl. Ti už ví, že hokej není jenom zábava, ale také dřina v tréninku. Odměnou jsou pak vítězství v soutěži a na turnajích. S dětmi, které přicházely do brusličky, už to bylo trochu horší, protože jim chyběla pohybová průprava kvůli pandemii, ale při troše trpělivosti jsme to také zvládli.

Podařilo se alespoň trochu tu ztrátu dohnat?
Výsledky naší mládeže hovoří za vše. Díky práci všech trenérů, hráčů, rodičů a celého vedení klubu se nám tu podařilo ztrátu dohnat. U těch nejmenších to ještě není ideální, ale mají nakročeno tou správnou nohou. Vedení zimního stadionu a město Plzeň nám letos umožnilo jít co nejdříve na led, za což jim všem děkuji za všechny trenéry.

Co vás nyní ještě čeká?
Vzhledem k tomu, že jsme měli led až do konce dubna, máme nyní čtrnáct dní volno a následně již začínáme letní přípravu. Od jedenáctého července se vracíme na led, v té době proběhnou dva kempy a následuje příprava na ledě po jednotlivých družstvech. Věřím, že příprava bude kvalitní, a že navážeme na úspěchy mládežnického hokeje z letošní sezóny.

Pane trenére, moc děkuji za rozhovor, ať se i nadále daří!