Loňská sezóna mi dokázala, že tvrdá práce se vyplácí, říká Jakub Vondraš

Na jaře to rezonovalo českým hokejovým prostředím, pohádka Jakuba Vondraše zaujala až v zámoří. Ale možná se vraťme již více do minulosti. Na jaře roku 2020 mladý gólman pomáhal k záchraně v extralize dorostu Třemošné, v následující covidové sezóně ale naskočil pouze do dvou zápasů. Tehdy se mládežnické soutěže zrušily a vývoj hráčů byl zcela zpřetrhán. V loňském ročníku se ale sedmnáctiletý gólman rozhodl dál bojovat a hokej neopustit. 

První rok mezi juniory ale neodstartoval v Plzni v extralize, ale o krůček níže v Písku. Zde působil až do února, výjimkou bylo pár nakouknutí do dresu Škody a dva starty za muže v Klatovech. Začátkem března ovšem mateřská Plzeň začala mít v osmifinálových bojích zdravotní potíže a mladý gólman přišel na pomoc s velkou vervou. Dokonce takovou, že v play off odchytal dvaadvacet zápasů, úspěšnost zákroků vytáhl na téměř čtyřiadevadesát procent a na nad hlavu zvedl mistrovský pohár.

Řekli byste konec? Kdepak! Na začátku července se v NHL konal draft a na talentovaného brankáře ukázala v šestém kole Carolina Hurricanes!

Kubo, otázka na začátek nemůže být jiná. Jak to s vámi nyní bude?
Mám v Plzni podepsáno, takže tuhle sezónu budu zde. Dál záleží na Carolině. Uvidí se podle toho, co oni usoudí jako nejlepší možnou cestu pro mě.

Naskakujete v juniorské extralize, je těžší vstupovat do zápasů jako obhájce titulu?
Tým prošel výraznou proměnou, letos máme hodně mladé mužstvo, takže vše si teprve sedá a kluci získávají zkušenosti. Minulým rokem jsme si v juniorském hokeji udělali jméno, takže v podvědomí ostatních týmů asi jsme. Ale pro nás se nic nemění, titul je minulost a teď máme před sebou nové výzvy.

Jak byste popsal poslední rok?
Začátek minulé sezóny byl těžší, přešel jsem z dorostu do juniorky a jako mladý gólman jsem dostal střídavé starty do Písku, abych měl zápasové vytížení. V základní části to bylo velmi podobné, trénoval jsem v Plzni a na utkání jezdil hlavně do Písku s výjimkou pár duelů za Plzeň a druholigové Klatovy. Pak zde přišla příležitost v nadstavbě, kdy se zranil Josef Němeček, takže jsem odchytal první pořádnou porci zápasů. Následně při play off jsem se dostal do brány ve druhém čtvrtfinále a zůstal jsem v ní až do šťastného konce. Po pauze jsem se na letní přípravu připojil k Áčku. Během přípravy přišla obrovská radost v podání draftu, po kterém jsem hned odletěl do Caroliny na týdenní kemp. Následně jsem měl týdenní volno a pokračoval v přípravě s A týmem. Na začátku září jsem znovu odletěl na čtrnáct dní na nováčkovský hlavní kemp Caroliny. A teď jsem zpět. (smích)

Jaké bylo naskočit do rozjetého vlaku a navíc v play off?
Jak jsem zmínil, hodně mi v tom pomohla nadstavba, duely již měly určitou kvalitu. Díky ní jsem mohl získat nějaké zkušenosti a zápasovou praxi v extralize juniorů.

S čím jste šel do svého prvního zápasu v play off?
Bylo to někdy ke konci druhé čtvrtfinále, v tu chvílí jsem lehce nervózní byl, ale šlo spíš jen o to si okusit atmosféru zápasu a osahat si to. Druhý den jsme hráli rozhodující střetnutí série a já nastupoval s tím, že nemám co ztratit. Chtěl jsem si to hlavně užít.

Ve finále jste začali skvěle, ale nakonec musel rozhodnout poslední duel, navíc v Liberci. Jak moc to bylo těžké na hlavu a nebyl člověk již trošku poražený?
Za mě osobně to tak nebylo, spíš naopak. Byl jsem šťastný, že si můžu zahrát sedmý zápas a získat ty zkušenosti. I s tím jsem do toho šel - hlavně si to užít, protože tohle se nikomu jen tak nepoštěstí

Jak jste si s klukama užili oslavy?
Oslavy byly super. Společně jsme měli dva dny, ale našli se i tací, kteří si to protáhli na týden minimálně. (smích) Ale vzpomínky to jsou skvělé a na celý život.

Jak silně člověk vnímal situaci kolem Jana Lokajíčka, který tou dobou bojoval s vážnou nemocí?
S Honzou jsme velmi dobří kamarádi. Od šesté třídy, kdy jsem přešel do Plzně, jsme spolu byli v každém ročníku, takže jsme spolu toho zažili dost. Tato zpráva vás zasáhne neskutečně moc, každý to zpracovává jinak. Uvědomíte si, jak je zdraví důležité a co vše se může změnit ze dne na den.

Jak ses dozvěděl o draftu?
To byl také skvělý moment. Zrovna jsme měli večeří s A týmem po paintballu. Měl jsem draft puštěný na mobilu a sledovali ho celý. Zrovna jsme se s klukama zakecali a já se najednou podíval dolů a tam moje jméno. Vůbec jsem tomu nemohl uvěřit, kluci mi začali blahopřát a tleskat. Následně jsme to trochu oslavili. Bylo skvělé si tento okamžik užít s týmem.

Věděl si zájmu ze strany klubů z NHL?
Ano, již při play off jsem měl pár kontaktů od skautů. Dohromady před draftem mě kontaktovalo osm týmů. Ptají se úplně na vše - přes všechny údaje a informace o rodině, o mně jako osobě, mé koníčky. Poté se ptali, jak bych se popsal jako hokejista až po otázky, jestli beru drogy nebo jestli jsem byl ve vězení. (smích)

Jak probíhaly dny a hodiny po draftu?
Ty byly velmi hektické. V pátek večer jsem se dozvěděl, že jsem byl vybrán a v neděli v jednu ráno už mě sestra vezla na letiště. Tím pádem celou sobotu jsem balil a vše zařizoval, ani nebyl čas si ten okamžik pořádně prožít. Do Caroliny jsem letěl na týdenní development camp, kde šlo spíš o to se poznat s organizací. A aby poznali oni mě.

V čem byly věci odlišné?
Každý, kdo to zažil, vám řekne, že je to úplně jiný svět. Třeba struktura tréninků nebyla až tak odlišná, ale kvalita hráčů je nesrovnatelná. Ale třeba i zázemí, přístup všech a komfort pro hráče je několik úrovní dál.

Jaké by to bylo potkat se v nejslavnější lize světa s tamními hráči?
Úžasný zážitek. Bylo skvělé poznat naše české hráče naživo nebo superstar NHL. A vlastně zjistit, že to jsou úplně normální lidé.

Pro většinu kluků je NHL sen, máte to také tak?
Jednoznačně. Pro mě je NHL nejvíc a jsem velký fanoušek. Každé ráno sleduji highlighty z noci. Vždy jsem měl jen oblíbené brankáře, teď samozřejmě fandím Carolině. (smích)

Byl jste tam sám?
Když budu popisovat camp nyní v září, tak jsme bydleli na hotelu po dvou. Na pokoji jsem byl s Patrikem Hamrlou, takže bylo fajn mít na nováčkovském kempu nějakého Čecha, spolu jsme trávili hodně času. Krom zápasových dnů jsme měli většinou trénink dopoledne a odpoledne volno. Bez auta je tam člověk nahraný, takže jsme jen chodili do blízkého obchodního domu. Ale občas jsme si zpestřili den nějakou večeří či návštěvou českých hráčů z hlavního týmu.

Co vám zámoří dalo?
Hlavně zkušenosti k nezaplacení. Toho si velmi cením a jsem za ně vděčný. Přeci jen jich je hodně. A spoustu motivace do další práce.

Stihl jste v USA vůbec něco poznat?
Popravdě moc ne, jen zimák znám skvěle. (smích) Ale poznal jsem i celkem dost město Raleigh, které jsem si zároveň dost oblíbil.

Jaké byly reakce okolí na tento úspěch?
Dostal jsem spoustu gratulací i od spoluhráčů či trenérů. Myslím, že všichni byli překvapení jako já. Rodina mne velmi podporuje a za takový úspěch jsou všichni nesmírně rádi.

Jaké máte nyní cíle?
Mám vždy hodně vysoké cíle, ale ty si spíše nechám pro sebe. Vždy jich mám několik na sezónu a po té minulé se mi potvrdilo, že nic není nemožné a tvrdá práce se vyplácí.

Co vás dosud v kariéře nejvíce ovlivnilo?
Na každé cestě máte někoho, kdo vás ovlivní více či méně, ať už negativně nebo pozitivně. Ale pokaždé to jsou skvělé zkušenosti, které vás nějak formují. Lidem, kteří mi v kariéře nejvýrazněji pomohli, jsem velice vděčný a nezapomenu jim to. A jednoznačně jsem se naučil spoustu z toho v play off minulé sezóny a nepochybně i kemp v Carolině mě toho naučil také spoustu.

Dělal jste dříve i jiný sport?
Hrál jsem klasicky fotbal či florbal, ale všechno bylo jen doplňkové k hokeji, který je od začátku číslo jedna.

Máte nějaké vzory?
Momentálně mám několik svých oblíbených gólmanů, které sleduji a učím se od nich. V mladí to byl Tomáš Vokoun. Hlavně pro to, že byl pravák jako já.

Máte své oblíbení číslo?
Mám 21 a 76, které jsem si vybral nyní v A týmu. Jednoduše podle mamky roku narození.

Prozraďte nám na závěr, kde jste s hokejem začínal?
Já jsme se narodil v Plzni, ale vyrůstal jsem v Černošíně a v Mariánských lázních, kde jsem i s hokejem začínal. Na to si vzpomínám velmi dobře. Se školkou jsme chodili na bruslení v Mariánských lázních, kde mě oslovili trenéři, jestli nechci hrát hokej. Rok jsem byl hráč a v šesti nebo sedmi letech začal chytat. Musím vyzdvihnout sestru a mamku, které se mnou na zimácích trávili mnoho času.

Kubo, děkujeme za rozhovor, ať se i nadále daří!