Jan Skok završil sezónu na MS U18: Z mého pohledu to byla skvělá sezóna!

Právě skončenou sezónu začal plzeňský obránce ve svých patnácti letech již v extralize juniorů, zakončil ji pak na právě odehraném mistrovství světa hráčů do osmnácti let.

Talentovaný obránce nakonec odehrál bláznivý ročník. Naskočil do základní části i play off dorostu, stejně tak i juniorů a dokonce zvládl sedm duelů i v extralize. Aby toho nebylo málo, reprezentační trenéři do sedmnácti let jej využili v dalších patnácti střetnutích, ve kterých se jim odměnil pěti body (1+4).

Tím ale parádní sezóna nekončí, se spoluhráči Adamem Jiříčkem, Josefem Eichlerem a Janem Kučerou se společně představili na mistrovství světa hráčů do osmnácti let. V základní skupině Češi skončili o bod těsně čtvrtí za Slovenskem, pěti Kanadou a osmi Švédskem. Ve čtvrtfinále pak 1:4 padli s pozdějším mistrem z USA.

Jan Skok
Honzo, jak zhodnotit právě skončené mistrovství světa U18?
V první řadě bych chtěl říct, že jsem moc rád, že jsem se dostal do závěrečné nominace a mohl si na mistrovství světa zahrát. Celá ta příprava, ty tři týdny, které jsem strávil v rámci přípravy na mistrovství v Písku, byly parádní o to víc, že jsem byl vlastně v rodném městě. Ze začátku to bylo náročné, protože jsem ještě ve volném čase nastupoval v play off za dorost v Plzni, ale přesto jsem se do toho vždy snažil dát maximum. Poslední duely už jsem bohužel ale za dorost odehrát nemohl, takže jsem klukům držel palce na dálku. Škoda, že se to nepodařilo, ale rozhodně jsme se neměli za co stydět. Myslím, že druhé místo - a ještě rok po mistrovském titulu - je úspěch. A k samotnému mistrovství světa bych rád uvedl, že jsme tam měli suprovou partu, takže jsem si celý turnaj moc užil. Jediné, co mě mrzí je, že jsem nedostal tolik prostoru. Sice jsem byl nejmladší, ale myslím, že jsem měl na to hrát mnohem více ice timu. Nedostal jsem tolik prostoru, abych mohl ukázat, co ve mně je. Když má člověk 8 nebo 9 minut za zápas, tak se to těžko ukazuje, protože se ani do toho utkání nemůže pořádně dostat. Ale trenéři to tak z nějakého důvodu určili, tak jsem to tak přijal.

Co podle vás rozhodlo, že český tým nedošel dál?
Myslím, že zásadní byl nepodařený vstup do utkání se Slováky a také nezvládnutá koncovka se Švédy... Mohli jsme pak ve čtvrtfinále jít třeba z druhého místa na Švýcarsko a bylo by to jiné. Amerika samozřejmě byla pak nejtěžší soupeř, kterého jsme mohli dostat.

Nakonec vyhrálo USA, zaslouženě?
Myslím, že vyhráli zaslouženě, v turnaji jednoznačně dominovali. Přestože ve finále pak podle mě Švédové měli na to je porazit, nezvládli konec zápasu.

Jak hodnotíte sezónu ze svého osobního pohledu?
Z mého pohledu to byla skvělá sezóna. Vstupoval jsem do ní s tím, že budu hrát za dorost a nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo, takže jsem za to moc vděčný. Tahle sezóna si myslím, že mě hodně nakopla. Jsem rád, že jsem ročník takhle zvládl a navíc bez nějakého zranění, takže jednoznačně sama pozitiva...

Jak je těžké skákat mezi tolika kategoriemi a týmy v jednom roce?
Tak určitě to náročné bylo. Ono se mnohem lépe přizpůsobuje, když jde člověk hrát nahoru, ale pak zase třeba z A týmu skočit do dorostu není úplně jednoduché. Každý od nás čekal, že pomůžeme nebo budeme třeba rozhodovat zápasy, ale není to tak lehké, jak se to na první pohled zdá. Je to úplně jiný hokej v každé kategorii. Ale věřím, že jsem se s tím popral dobře.

Co vás nyní čeká a stihnete vůbec nějaké volno?
Teď mě čeká nějaké volno určitě, těším se, že si odpočinu. Určitě vyrazím třeba někam na ryby nebo na kolo, budu v klidu a vyčistím si hlavu. Myslím, že to budou tak tři týdny, ale přesně to nevím. Do další sezóny bych měl začínat přípravu s A týmem nebo alespoň takové mám informace zatím, takže se budu těšit na další rok a půjdu dal poctivě makat a urvat to, abych si plnil své sny.

Honzo, děkujeme za rozhovor, ať se i nadále daří!

Fota: Ronald Hansel