Stříbrná osmnáctka na HG Cupu! Indián Jiříček: Celý tým byl konzistentní a vyrovnaný

Velkého úspěchu dosáhl hned v úvodu nové sezóny reprezentační výběr do osmnácti let na domácím Hlinka Gretzky Cupu.

Čeští mladíci sice těsně před startem ostře sledovaného turnaje v generálce podlehli Kanadě 0:5, samotné klání ale již rozehráli na výbornou. Smlsli si totiž na jiném zámořském soupeři - USA. A to ve velkém stylu! Využili tři přesilovky, poslední periodu opanovali v poměru 4:0 a celkově zvítězili 7:2.

Ve druhém duelu základní skupiny proti Němcům národní mužstvo splnilo roli favorita a po vítězství 6:2 již čekala před play off poslední překážka - Švédsko. To padlo s USA a bylo tak jasné, že jeden ze tří celků dostane před semifinále do ruky Černého Petra. Nejlepší výchozí pozici měli domácí, kteří si mohli dovolit prohrát i o pět branek. Avšak nakonec si prošli klinickou smrtí, tři korunky v sedmačtyřicáté minutě navýšily svůj náskok na 4:0. Nakonec ale Češi zkorigovali na 2:4 a z prvního místa vyrazili do bojů o medaile.

V semifinále čekali Finové, kteří v první fázi turnaje přestříleli 9:6 Kanadu a 2:1 přetlačili Slovensko, 1:3 ale padli se Švýcarskem. Mimochodem, o jejich postupu rozhodla branka proti našim východním sousedům v čase 59:57! Proti Čechům ale již tolik štěstí neměli. Pouze za stavu 0:2 se zmohli na korigování a padli nakonec 2:8!

Češi se tak poprvé od roku 2017 probojovali do finále, kde čekala Kanada, která v semifinále 7:2 přejela USA. Domácí se jali otevření skóre, hosté ovšem zvládli utkání otočit. Nakonec ale muselo rozhodnou prodloužení, které uťal sedm vteřin před jeho vypršením Malcom Spence. Bronz po výhře 5:2 bralo USA.

Ve výběru Davida Čermáka figurovalo hned pět ještě vloni indiánů - Adamové Jiříček s Benákem a Titlbachem, Matyáš Mařík a Jan Skok. Teprve šestnáctiletý Benák opanoval bodování svého týmu, nikdo navíc na turnaji nebyl sběračem úspěšnějším - v pěti střetnutích zapsal dvě branky a osm asistencí. Parťák Tiltbach byl hned v závěsu - 5+3. Jan Skok nebodoval a Adam Jiříček, který zastával i funkci asistenta kapitána, nasbíral tři přihrávky. Gólman Matyáš Mařík úspěšnost zákroků v jednom utkání vytáhl na 88,24%.

Adam Jiříček
Adame, jak se člověk vyspal po tak skvělém domácím turnaji?
Spalo se krásně, protože jsem byl hodně unavený a probuzení bylo lehce pozdní (úsměv). Sice s troškou zklamání, ale hrdý na úspěch a na náš tým.

Jaké jsou to pocity hrát před plným stadiónem, který vás žene dopředu?
Bylo to nezapomenutelné a neskutečné, že na juniorský hokej v Česku přišlo tolik diváků. Něco už jsem tady v Plzni před fanoušky odehrál, takže jsem byl trochu zvyklý, ale pro kluky z juniorských soutěží to bylo poprvé. Věřím, že kdyby hala byla nafukovací, tak se ještě počet fanoušků navýší.

Nebylo to místy až svazující, abyste se nenechali strhnout?
Pro mě to určitě svazující vůbec nebylo - naopak. Tohle vás proste žene vpřed neskutečným způsobem a enormně jsem si to užíval.

Převládá stále zklamání nebo už se to přetáčí v užívání si úspěchu?
Trochu zklamání z toho bude nejspíš napořád, protože jsme byli opravdu hodně blízko k triumfu. Ale na tento úspěch taky budu vzpomínat dlouho, byla to jízda.

Co podle vás týmu pomohlo k úspěchu?
Myslím si, že to všechno do sebe zapadlo jako pexeso. Když se to takhle povede a k tomu dodáte bojovnost, srdce a nadšení, tak se z toho jednoduše vyklube úspěch, který jsme dokázali. Klobouk dolů našemu prvnímu útoku, co zde předvedli, plus samozřejmě gólman, který sklízí zaslouženě ovace. Ale osobně musím vyzdvihnout, že nejenom tihle, ale lajna po lajně předvedla výborné výkony. Každý odvedl svoji práci na sto procent a k úspěchu vedlo hlavně tohle - že byl celý tým konzistentní a vyrovnaný.

Dalo se ještě vůbec něco udělat jinak?
Tak nikdy nebude nic dokonalé. Zápas se Švédskem jsme mohli zvládnout lépe, stejně tak vstoupit do utkání s Německem a ve finále se mohlo v prodloužení víc poštěstit a spadnout tam z nebe nějaký gól. Já sám jsem tam měl tři střely, které by tam s trochou štěstí mohly proklouznout. Ale to je hokej - hranice úspěchu a neúspěchu je hrozně malá a my jsme to odmakali ze všech sil a odnášíme si stříbro s příchutí zlata.

V týmu bylo plno Plzeňáků, jak to jste si užívali?
Tak s klukama se potkáváme na těchto akcích už poměrně často, vždycky je to příjemné, když jedou kluci, kteří se znají déle. Řekl bych, že to prospívá i na ledě, že jsme více sehraní. Trochu jsem myslel na Adama Titlbacha, když jsem si uvědomil, že s ním hraju pro delší dobu naposledy, bude mi chybět.

Jak jste vlastně absolvoval přípravu a co vás nyní čeká?
Do letní přípravy jsem naskočil od startu tady v Plzni a měli jsme pak posunutou pauzu s klukama, kteří odjížděli na U18. V pondělí jsem již přijel zpátky do Plzně, v úterý ještě led vynecháváme a od středy jdeme naplno zpátky do přípravy.

Adame, děkujeme za rozhovor, ať se daří!

Fota: Ronald Hansel, Juniorský hokej