Jakub Kořínek má namířeno do USHL

P l z e ň - Jen málokterý mladý hokejista má tak jasnou představu o své budoucí kariéře jako Jakub Kořínek. Talentovaný obránce se před sezónou rozhodl pro odchod do nejvyšší americké juniorské soutěže USHL. V cestě mu zatím stojí vízové formality, ale sedmnáctiletý mladík o svém působení v zámoří nepochybuje. Už teď má svoji další hokejovou cestu naplánovanou a pokud vše půjde, jak by si představoval, možná se za pár let v ČEZ Aréně bude prohánět nový Pavel Trnka nebo Jaroslav Špaček.

Ty jsi absolvoval přípravu s juniorským týmem, ale před začátkem soutěže jsi se vytratil. Říkalo se, že jsi odešel do zámoří...
„Letní přípravu jsem dělal s Martinem Strakou, Špačkem a Kraftem a když pak oni odletěli, trénoval jsem s týmem. Potom začala sezóna a já jsem nehrál. Začal jsem až v Hradci, protože jsem měl dostat vízum a odletět do Ameriky. Nakonec jsem ale dostal jen pobytové vízum, ale protože bych musel podepsat profesionální smlouvu, musel jsem mít pracovní povolení a na něj teď čekám.“

Takže tvůj plán odejít do Ameriky se asi nevydaří?
„Ta zámořská soutěž začíná už 4. října, takže začátek nestihnu. Proto jsem chtěl mezitím hrát za Plzeň a pan trenér Jindřich Setikovský i jeho bratr Pavel, sportovní manažer klubu, mi vyšli vstříc, za což jim musím poděkovat. Slíbil jsem, že odehraji alespoň deset zápasů, ale pak bych opravdu chtěl odejít.“

Jaká je pravděpodobnost, že vízum opravdu dostaneš?
„Mělo by to vyjít, protože všechny týmy v USHL mají na soupisce osm, deset obránců a Sioux Falls, tým, do kterého jdu já, jich má pouze sedm, protože se mnou stále počítají. Vlastně i jejich týmový právník mi pomáhal situaci ohledně povolení řešit.“

Ty už jsi letos v zámoří, přesněji řečeno v Kanadě, byl. S reprezentačním výběrem hráčů do sedmnácti let jsi se zúčastnil u nás málo známé obdoby Světového poháru. Jakým formátem se hraje taková soutěž?
„Kanada má vlastně celkovou reprezentaci až od osmnácti let, takže hráli jako Western, Pacific a Atlantic. Potom tam byly reprezentace Spojených států, Finska, Slovenska, Německa a náš tým. Chyběli například Rusové a Švédové.“

Nebojíš se, že po svém odchodu ztratíš kontakt s českým hokej, s reprezentací?
„S nároďákem určitě. Ani letos už jsem nebyl na jediné akci, protože trenéři nechtěli brát hráče, kteří odejdou do zámoří. Jediná šance je až ve dvacítkách, ale tam tento rok ještě nemám šanci.“

Jaká je tedy tvá motivace k odchodu do neznámého prostředí?
„Já tam jdu hlavně, abych se naučil jazyk. Ale i hokejově mi to prospěje. Ta liga je rychlejší a tvrdší, i když kluci, kteří vyzkoušeli obě soutěže, tvrdí, že u nás jsou lepší tréninky, lepší trenéři, ale americká liga je kvalitnější. Navíc lidé tam hokejem žijí . Na zápasy chodí deset tisíc lidí.“

USHL je nejvyšší americká juniorská soutěž. Kluby, které ji hrají, jsou univerzitní nebo jsou to již profesionální hokejisté?
„ Univerzitní týmy hrají nižší soutěž. A já jsem chtěl jít právě do té nejvyšší soutěže.“

Jak to bude ve Spojených státech s tebou a školou?
„Do školy budu chodit jenom proto, abych se naučil angličtinu. Budu chodit do high school, což je obdoba našeho gymnázia. Ale nebudu tam nic studovat, vlastně budu jenom poslouchat, abych se do angličtiny rychleji zaběhl.“

Není to až příliš velký risk, spoléhat jenom na hokej?
„ Kdybych chtěl studovat, musel bych hrát univerzitní soutěž, ale to jsem nechtěl. Vsadil jsem na hokej a školu trochu omezil. Jsem mladý, šance je padesát na padesát, když to nevyjde, začnu studovat dále.“

A studium v Čechách už máš ukončené?
„Já jsem na dopravce na autoelektrikáři a studium jsem teď přerušil. Ve škole mi vyšli maximálně vstříc.“

I když je na podobné úvahy asi ještě brzy: chceš se z Ameriky vracet nebo budeš raději hrát právě za mořem?
„Tento rok chci být v USHL, potom bude draft, takže můžu být vybrán, i když na to mám ještě čas, protože hráč může být draftován do jednadvaceti. Další možností je jít do Kanady do juniorů. Dva roky bych v zámoří chtěl určitě být a potom se buď vrátit k nám do první ligy nebo extraligy. Pokud by to nevyšlo, zůstal bych radši v Americe. Ale teď můžu hrát v juniorech ještě minimálně tři roky, čtyři s výjimkou, a poté se uvidí.“

Zatím ale zůstáváš v Čechách a bojuješ v juniorské extralize za Plzeň. Jak se ti do týmu vracelo?
„Já musím znovu strašně poděkovat panu Setikovskému a vedení, kteří mi hodně pomohli. Hned v prvním zápase v Hradci, do kterého jsem nastoupil aniž bych byl na jediném tréninku, jsem hned dostával hodně prostoru, hrál jsem přesilovky a oslabení, za což jsem opravdu rád.“

Po dobrém začátku soutěže přišla trochu krize. Zvedli jste se až právě v Hradci. Stále jste sice předposlední, ale rozdíly mezi týmy jsou jen minimální. Na jaké umístění má podle tebe současný tým?
„Třeba proti Pardubicím jsme byli lepší, ale neproměňovali jsme šance a nevyužívali přesilovky. Důležitý bude zápas s Litvínovem. Vítězství by nás mohlo hodně zvednout. Musím říct, že podle mne máme za poslední léta nejsilnější tým, i když to tak zatím podle výsledků nevypadá. Po dlouhé době máme zase šanci na play-off.“

V dorostu jsi měl vždy hodně kanadských bodů, hodně gólů. Vždy jsi patřil k útočně laděným obránců, ale letos jsi se zatím střelecky neprosadil...
„Zatím jsem odehrál jenom čtyři zápasy a v Budějovicích jsem dostal v první třetině trest do konce utkání. Povedl se mi zápas proti Kladnu, kdy jsem měl tři nahrávky. Je pravda, že jsem hodně ofenzivní. Baví mě hrát přesilovky, ve kterých mám trochu štěstí, že tam ta střela padne nebo ji alespoň někdo dorazí. Docela mě mrzí, když jdu ze zápasu a nemám žádný bod. I když od toho obránci nejsou, já se chci vždy nějak bodově prosadit.“

Za rozhovor děkujeme.
Působení Jakuba Kořínka v zámořské USHL můžete sledovat na serveru www.ushl.com nebo na stránkách klubu Sioux Falls www.sfstampede.com.