Na podporu diváků se těšíme, vzkazuje junior Jan Setikovský
Poslední sezónu v juniorce zažívá talentovaný útočník Jan Setikovský. Při své poslední šanci se konečně dočkal vysněného postupu do play-off. Přesto sám nemůže být spokojen. Začátek sezóny se mu nadmíru povedl, jenže následná série nemocí jej vyřadila na dva měsíce ze hry a po návratu se musí postupně dostávat znovu do formy. Play-off je za dveřmi a myšlenky tak směřují jen k němu.
V předposledním domácím utkání v základní části juniorské extraligy přivítali plzeňští mladíci na svém ledě těžkého soupeře. V ČEZ Aréně se představila pražská Slavia, která figurovala na prvním místě takřka konečné tabulky. Plzeňáci se těžkého soupeře nezalekli a připsali si dva body za vítězství na samostatné nájezdy. Rozhodnutí přinesl Jan Setikovský. „Nejel jsem pozlínsku, protože se mi to dvakrát nevyplatilo. Chtěl jsem vystřelit na vyrážečku, ale všiml jsem si, že brankář si to místo kryje, takže jsem raději udělal kličku do forhendu a střelou k tyči proměnil,“ popisuje svůj úspěch, který zařídil dva body pro Lasselsberger. Schválně naráží na pověstný styl Martina Hamrlíka, který dříve zkoušel napodobit, ale úspěchů zlínského beka nedosáhl.Právě samostatné nájezdy by mohly rozhodovat vyrovnaná klání v play-off. I z tohoto pohledu je dobré, že si Plzeňáci tuto dovednostní soutěž vyzkoušeli. „My samozřejmě nájezdy trénujeme i na tréninku. Pro zápas pak máme určeno několik hráčů. Většinou je to někdo ze zkušenějších, který na sebe vezme zodpovědnost,“ popisuje přípravu právě jeden z hráčů, který je mezi vyvolenými.
Letos již vyřazovací boje Lasselsbergeru neutečou, loni byla situace jiná, Západočechům chyběl k postupu jeden bod. „Už na začátku sezóny jsem věděl, že letos budeme silnější, protože přišlo hodně mladých kluků, kteří nám starším dost pomáhají,“ říká Setikovský. Právě silné ročníky 89-90 přinesly do týmu oživení. „Je jedině dobře, že vedle nás hrají mladší kluci a postupně si v týmu zvykají. Přebírají vůdčí roli, kterou by měli plnit příští rok,“ pochvaluje si spolupráci s hráči, kteří jsou třeba i o tři roky mladší, a dodává, že v kabině není rozdíl mezi „mladými“ a „starými“, všichni táhnou za jeden provaz.
Plzni bude po čtyřiačtyřiceti kolech nejspíše patřit pátá či šestá pozice. Myslí již Plzeňáci na případného soupeře? „Ve hře jsou Vítkovice, Zlín a Vsetín, ale je jedno, na koho narazíme. Ty týmy jsou na stejné úrovni,“ odmítá nějaké taktizování v závěrečných kolech. Díky účasti v předkole play-off nebudou mít mladí keramici po základní části žádnou pauzu. „Jsem jenom rád, protože díky reprezentační přestávce jsme čtrnáct dní nehráli, což je potom samozřejmě poznat. První třetinu se na ledě jen hledáte,“ pochvaluje si Setikovský zápasové zatížení.
Závěr sezóny přinese do mládežnických soutěží zcela nový prvek – hlasitou podporu diváků. Už při utkání proti Slavii hrstka fanoušků hnala svůj tým. „Normálně se na nás chodí dívat, rodiče, přítelkyně a kamarádi. Když najednou přijdou kluci s bubny a fandí, je to super,“ neskrývá nadšení a zve i další příznivce: „Těšíme se, že diváků přijde ještě víc. Určitě se nám pak bude hrát lépe.“
Mladý útočník musel v průběhu sezóny bojovat i se zdravotními potížemi. „V listopadu jsem měl několik angín, potom jsem šel na operaci a byl dva měsíce mimo hru. Od té doby se trochu hledám, hlavně fyzicky to není ono,“ přiznává a s úsměvem se pozastavuje nad faktem, že od jeho návratu na led se začalo týmu dařit a sérií výher si zajistil play-off. „Určitě to není mnou, celý tým šlapal a konečně si nenechal postup utéct. Jsem rád, že po dvou sezónách, kdy jsme bojovali o udržení, jsme to dokázali. Byla to má poslední šance,“ vysvětluje svoji motivaci, vždyť je to pro Setikovského, stejně jako dalších několik spoluhráčů, poslední sezóna v juniorce. Právě proto dodává: „Musíme se ukázat, abychom v příštím roce měli kde hrát. Když uspěje tým, uspějeme i my jako jednotlivci.“
Na hranici mezi mužským a mládežnickým hokejem stojí před jedním ze současných talentů nejdůležitější období hokejového života. Bude si muset hledat místo v některém z A-týmů. „Hlavně teď myslím na školu,“ přiznává student Fakulty ekonomické ZČU, kde se dokonce v jednom kruhu setkal s dalším z plzeňských odchovanců, Janem Švíkem. Na otázku, jak rozdělí čas mezi školu a hokej říká: „Šedesát procent pro školu, čtyřicet pro hokej.“