Neumíme hrát celých šedesát minut naplno, říká dorostenec Marek Hrbas

Plzeň – Dorostenci HC Lasselsbergeru Plzeň momentálně okupují deváté místo extraligové tabulky. Po ne zrovna vyrovnaných výsledcích se propracovávají k vyšším a vyšším příčkám a doufají, že jejich výkony budou mít vzestupnou tendenci. Jak nám potvrdil jeden z pilířů dorostenecké obrany Marek Hrbas, problém je podobný tomu, co loňský rok prožívalo modrobílé áčko. „Neumíme hrát celých šedesát minut naplno. Jednu třetinu zvládneme dobře, druhou úplně vypustíme a dostaneme třeba tři branky,“ konkretizoval.

S mladým obráncem Markem Hrbasem jsme si povídali po domácím utkání dorostenců proti vrstevníkům ze Zlína, které nakonec Plzeňané vyhráli 2:1 v prodloužení. Sám Marek měl v utkání nejeden světlý okamžik – od spolehlivé defenzivní práce až po nastřelené břevno v přesilové hře na sklonku druhé třetiny.

Výsledky plzeňských dorostenců mají v posledních kolech kolébavou křivku. A paradoxně se zdá, že na hřištích soupeře jste si jistější. Jak si to vysvětlujete?
Možná je to tím, že jsme v Plzni nervózní před našimi fanoušky a před rodiči. U nás ale nezáleží, jestli hrajeme doma nebo venku, nám se teď nedaří celkově.

A v čem je podle vás zakopaný pes nevyrovnaných výkonů?
Neumíme hrát celých šedesát minut naplno. Jednu třetinu zvládneme dobře, druhou úplně vypustíme a dostaneme třeba tři branky. V poslední části se to pak blbě dotahuje.

S tímhle problémem se již minulou sezónu potýkalo plzeňské áčko a dlouho na řešení nemohlo přijít. U vás to také není otázka posledních pár kol. Co děláte nebo je potřeba udělat, aby se mizérie zlomila?
Už je to delší dobu, říkáme si to pořád dokola. Bude to asi tou špatnou partou vevnitř týmu, která není taková jako loni. Měli bychom se dát dohromady víc jako kolektiv, omezit partičky mladších a starších. Dříve, když se nedařilo, starší hráči podporovali ty mladší. Jakmile se teď nevede první nebo druhé lajně, třetí to na sebe nevezme.

Mluvil jste o nesourodosti šatny. S kým si vy osobně nejvíce rozumíte?
Se Standou Erbenem, vedle kterého i v šatně sedím.

Uvědomujete si ještě vy nebo vaše okolí, že plzeňský dorost obhajuje mistrovský titul? Jaký je podle vás týmový cíl modrobílých dorostenců? Koho byste popřípadě pak viděl jako největšího favorita vaší ligy?
Zezačátku sezóny se to vnímalo víc, ale teď už ne. Nemáme takové výsledky, aby se na nás tak mohlo koukat. Naším cílem je umístit se co nejvýše, alespoň do osmého místa, abychom play off začínali doma. Jinak bych asi favorizoval Vítkovice.

Jak byste charakterizoval vaši hru? Zaútočíte si rád, nebo raději číháte jako pes obranář? Zajímají vás osobní statistiky?
Jsem spíš ofenzivní obránce, takže mě zajímají. Před sezónou jsem chtěl vyhrát kanadské bodování obránců, ale odehrál jsem nějaká utkání i za juniory, tak nevím, jak mi to vyjde. Bude to každopádně těžké.

Doma na plzeňském stadionu hrajete na jednom z největších kluzišť v republice. Preferujete maximální rozměry nebo raději menší plochu?
Dřív se mi hrálo lépe na větším, protože jsem měl více času na rozehrávku. Momentálně mám raději menší led, méně se tam bruslí.(smích) Dostaneme se lépe do tlakové hry, kdy se jde více do těla a na všechno je míň času.

Hodně se také mluví o rozdílech pískání hlavních sudích v Česku a na Moravě. Jaký vy na to máte názor?
Možná je to tím, že se rozhodčí nechá ovlivnit fanoušky. Na Moravě sudí pomáhají tamním týmům a víc jim nadržují. U nás je to taky, ale ne až v takové míře.

Patříte na ledě k bouřlivákům?
Nejsem rozhodně v klidu, hodně mě vytočí právě rozhodčí nebo když netrefíme prázdnou branku a zahodíme tutové šance.

Dá se v rozjeté sezóně oprostit se od hokejových starostí a povinností?
Když se nevede, nejraději bych na hokej zapomněl, ale moc se mi to nedaří. Pořád na to myslím a chci, aby už byl další zápas a mohlo se to napravit.

Dostal jste se také do reprezentace do sedmnácti let. Jak si podle vás vedete a jaké podniky už máte s týmem za sebou?
Daří se mi, myslím, dobře. Trenér mě chválil mému agentovi i mému tátovi a já doufám, že to tak půjde dál. Naposledy jsme hráli tři utkání s Finskem, kdy jsme jen jednou prohráli. Na Slovensku jsme pak absolvovali Turnaj pěti, kde jsme vyhráli všechny zápasy.

Na závěr snad už jen - máte nějaké motto, cíl a vzor?
Jedna věta, která mě zaujala, je, že věci se mají dělat poctivě, vyplatí se to. Do budoucna bych se chtěl dostat do plzeňského áčka a pak se uvidí. Životním vzorem jsou moji rodiče a v hokeji Tomáš Kaberle.