Talent je jen jedna třetina úspěchu, pak jen dřina, říká Faschingbauer

U mládežnických družstev Plzně není výjimkou, aby mladší hráč pravidelně nastupoval za starší výběr. Jedním z těchto hráčů je i Jakub Faschingbauer, věkem ještě starší dorostenec, ale ve službách modrobílých indiánů převážně útočník juniorů. Mladému Plzeňanovi se podařilo letos rozhodnout už dva duely v samostatných nájezdech. "Když jdu na led při samotných nájezdech, už předem vím, co udělám. Je to všechno o tréninku určité finty, kterou si vyberete a pak ji pilujete až do naprosté dokonalosti," naznačil Jakub recept k úspěchu.

Kubo, ty věkem spadáš ještě do sestavy plzeňského staršího dorostu. Můžeš prozradit, jaké jste si s týmem dali před sezónou cíle?
Ano, to je pravda. Nevím přesně, ale myslím, že cíle jsou rozhodně velké. Myslím, že můžeme se starším dorostem dosáhnout na mety nejvyšší!

Sezóna vám vychází nad očekávání. Jaké jsou vaše nejsilnější stránky? Na čem naopak musíte ještě zapracovat?
Myslím, že nejsilnější stránkou je produktivita. Často v našich zápasech pádá spousta gólů. Jako slabinu bych viděl časté vylučování a některé naprosto zbytečné fauly.

Přesto už stabilně naskakuješ i za plzeňskou juniorku. Té se momentálně nedaří, v tabulce vypadla z pozic zaručujících postup do play-off. Co za tím vězí?
Nastupuji v podstatě jen za juniorku, ve starším dorostu jsem byl jen na 2 zápasech. Vypadli jsme z klíčových pozic, ale chceme se tam co nejdříve vrátit, i když naše ztráta je 12 bodů. Já osobně si myslím, že je to nekoncentrovanost na určité momenty v zápase, které potom rozhodnou.

Která soutěž tobě vyhovuje více?
Asi mi víc vyhovuje juniorka. Tempo hry je rychlejší, vše je přesnější a tvrdší.

Pokud se nepletu, figuroval jsi i v nominaci na reprezentační sraz...
(pozn. rozhovor vznikal ještě před poslední reprezentační přestávkou. V další nominaci již Jakub figuroval.)
Ano, byl jsem v nominaci na reprezentaci, bohužel jen jako náhradník a na turnaj do USA jsem se tedy nepodíval. O to větší mám teď motivaci pracovat, abych se tam někdy probojoval. Byl by to pro mě splněný jeden ze snů, které v životě mám.

Debatuješ často s rozhodčími? Jsi bouřlivák?
Vytočí mě každý špatný verdikt rozhodčího, ale letos mi to ještě neujelo. Zatím se držím. V extralize juniorů si ani nic zásadního na rozhodčí nedovolím.

Ovlivňují rozhodčí vaše zápasy hodně? Říká se, že duely na Moravě jsou kvůli sudím specifické...
Zápasy na Moravě jsou těžké. Rozhodčí ve většině zápasů nejsou objektivní a někdy nás to dokáže srazit na kolena. Naopak mě osobně trošku štve, že potom hrajeme doma a děje se někdy to samé, co na Moravě.

Co ty a kanadské bodování?
Bodování sleduji asi jako každý, a kdo říká, že ho nesleduje, tak lže. Každý se podívá na to, jak si vede. Hranici jsem si dal, ale nechci zveřejňovat. Je jasné, že úspěch týmu je pro mě důležitější, jelikož jsem už dlouho nezažil velkou kolektivní radost z umístění, takže bych to letos chtěl prolomit a něco vyhrát.

Za juniory jsi rozhodl několik utkání v samostatných nájezdech. Jaký je tvůj recept na to, aby člověk byl úspěšný v této disciplíně? Víš dopředu, co uděláš?
Dvakrát jsem dostal důvěru od kouče a chopil jsem se ji. Můj recept neprozradím, to je moje tajemství, které si schovávám, ale všichni z mého týmu ho vědí. Je to všechno o tréninku určité finty, kterou si vyberete a pak ji pilujete až do naprosté dokonalosti. Když jdu na led při samotných nájezdech, už předem vím, co udělám.

Raději střílíš nebo přihráváš?
Na to se nedá odpovědět. Je to samozřejmě podle situace, ve které se ocitnu, ale spíš něco pořád vymýšlím, a když vidím, že se obránce stahuje spíš na spoluhráče, tak jsem i rád, že mohu zakončit sám.

Jak ty pohlížíš na problémy brzkých odchodů hráčů do zahraničí?
Je to každého věc a podle mého na tom není určitě nic špatného. Třeba takový Andrej Šustr odešel do zámoří v 18 letech a teď se 100% jistotou můžu říct, že udělal dobrý krok. Některým to sedne, a někteří se vrací, protože jim styl hokeje v zámoří nevyhovuje.

A co návraty starších hráčů do EXL?
Je to skvělé, když se někdo takový vrátí. Extralize určitě mají co nabídnout, každý tým má nějakého takového hráče a většinou jsou tyto osobnosti ve svém klubu lídry. Například Martin Straka, Petr Nedvěd, Jaroslav Balaštík, Martin Ručinský nebo Jaroslav Modrý.

Jaký je tvůj hokejový vzor? Čeho bys v hokeji chtěl dosáhnout? Máš nějaké motto?
Mám mnoho hokejových vzorů, například Datsyuk, Hemský, Leška, Balaštík a samozřejmě Martin Straka, na kterého je radost se dívat. Chtěl bych někdy nastoupit do extraligového zápasu to je můj sen. Moje motto je: Talent je 30% úspěchu, ostatní je jen a jen dřina!