Jdi si odhodlaně za svým cílem, říká junior Makarovič

V následujícím díle mládežnických rozhovorů vám představíme další gólmanskou naději plzeňského hokeje. Po přesunu trvalejšího rázu Marka Mazance do A týmu indiánů dostal šanci u juniorů Tomáš Makarovič. Kliďas hájící modrobílou branku v povídání vyzdvihl kolektivního ducha juniorského týmu a bojovnost, se kterou se nyní plzeňští junioři snaží dohnat bodovou ztrátu, která je odsunula z postupových pozic do vyřazovacích bojů.

Tomáši, jaké byly tvoje začátky s hokejem? Chtěl jsi být odmalička hokejistou, nebo ses rozhodoval mezi jinými sporty?
K hokeji mě přivedli rodiče, když mi bylo deset let, na sokolovský led. Jelikož jsem začínal takhle pozdě, moje začátky byly o to těžší. Hokej jsem chtěl hrát od malička, ale na Slovensku to nebylo možné, protože nejbližší zimák byl cca 70 km od domova a naše rodina natolik finančně dobře, abych mohl už jako maličký hrát.

Jak bys charakterizoval juniorský tým Plzně?
Rozhodně máme bojovného ducha! Naše silná stránka je, že nehrajeme každý na sebe, ale jako tým. Zapracovat bychom měli hlavně na koncovce, protože na vstřelení branky potřebujeme hodně šancí.

Ty jsi do juniorské extraligy naskočil vlastně poté, co se Mazanec přesunul na delší dobu do A týmu. Svazovala tě odpovědnost nahradit reprezentačního gólmana?
Nehledím na to kdo se mnou chytá, ale když dostanu příležitost, tak se snažím podat co nejlepší výkon. Marek dostal v áčku příležitost a zvládl to podle mě na výbornou. Jeho výkony se mi líbí a v bráně působí velmi klidně a sebejistě. Věřím, že jako gólman má před sebou velkou kariéru.

Juniorům nevyšlo podzimní období extraligy podle představ a museli prozatím opustit příčky play-off. Teď se zase daří, ale bude to stačit?
Občas se stane, že nějaký tým nemá formu a chvíli se nedaří. Já si ale myslím, že to napravíme a o velký úspěch se ještě popereme.

Jaký je tvůj názor na to, že spousta mladých hráčů odchází do zámoří dříve, než by měli?
Podle mě tam mají větší šanci se stát lepšími hokejisty, protože tam mají lepší podmínky. A chodí tam za jiným hokejem.

A co návraty starších hráčů do české extraligy? Mají jí ještě co nabídnout?
Samozřejmě. Oni mají plno zkušeností a můžou něco víc ukázat mladým hokejistům. A stoprocentně přitáhnou lidi na tribuny.

A jak se ty díváš na to, že se naše nejvyšší soutěž stále častěji opírá o služby Kanaďanů nebo Američanů?
Je to určitě dobré, protože v našich podmínkách předvádějí jiný styl hry. Na druhou stranu, zase oni se zase můžou učit ten náš. Je to oboustranně rozhodně prospěšné.

Jak se ty jako jeden z mladé generace hokejistů díváš na to, že společnost všeobecně už neočekává skvělé výsledky od mládežnických reprezentací?
Dříve si toho více vážili, když mohli reprezentovat svou zemi. A myslím si, že by měli zlepšit přístup k tréninkům a zápasům. Je to všechno o hráčích samotných.

Pojďme se podívat jen na gólmanské řemeslo. Platí pořád, že gólman musí být nejlepším bruslařem v týmu?
Golman musí být hlavně dobrý bruslař v brankovišti, aby mohl vykrývat střelecké úhly. Na zbytku kluziště už to není tolik potřeba, ale určitě je to pro něj plus.

Gólmani jsou známí pověrčivostí. Co ty a vzory, oblíbená čísla a rituály?
Já pověrčivý určitě nejsem. Oblíbené číslo mám 42, ale v Plzni ho nemám, protože máme dresy pro gólmany s čísly jenom od jedničky do trojky. Jsem věřící, tak se před každým zápasem pomodlím a jdu na to. (úsměv)

Můžeš si při zápase oddychnout, když se hraje na druhé straně?
My gólmani to máme těžké, že se musíme stále soustředit na puk a sledovat hru po celou dobu, aby nás žádná střela nebo nahození nepřekvapilo. Tak si moc neodpočinu.

Mluvíš obráncům před sebou do jejich práce?
Samozřejmě, protože tu hru mám před sebou a vidím to lépe než hráči. Je dobré, když si pomůžeme.

Často vidíme rozhodčí, jak debatují s gólmany. Jak to je? Máte mezi sebou lepší vztah než mají hráči se sudími?
Je to asi možné, že máme lepší vztahy než mají hráči. Rozhodčí má také za úkol gólmany chránit.

Ovlivňují rozhodčí vaše zápasy hodně?
Na Moravě se rozhodčí na utkáních podepsali hodně, protože tam jsou papírově slabší týmy a sudí se jim snažili hodně pomáhat.

Jaké máš motto, jaký je tvůj vzor a jaký hokejový cíl?
Snažím se řídit podle věty: Jdi si pořád odhodlaně za svým cílem. Určitý vzor nemám, ale kdybych si měl vybrat, tak by to byl Jaroslav Halák, který na mě působí velmi klidným dojmem v bráně a nedělá zbytečné pohyby navíc. Ještě se snaží co nejvíc zůstat nahoře a nejít zbytečně do rozkleku. Cíle máme všichni vysoké, ale musíme vzít věci tak jak přijdou.