Krasanovský: Zápasy mě vždycky vtáhnou do děje
V pozici brankářské jedničky působí v plzeňském týmu mladších dorostenců Filip Krasanovský. Svému týmu nekryl záda jen ve dvou zápasech, takže patří k nejpovolanějším, aby poodkryl systém přípravy a dosavadního působení nejmladšího plzeňského extraligového týmu.
Filipe, v čem se liší příprava na sezónu gólmanů od hráčů v poli?
Absolvujeme všechny tréninky s hráči. Navíc jsme měli pondělní tréninky s koučem gólmanů. Tam jsem dělali posilovací a žonglovací cviky na postřeh. Navíc máme také posilování na bosu a tréninky
výbušnosti a dynamiky, abychom měli rychlejší starty na puk. Takhle v Plzni trénují společně gólmani od osmé třídy po starší dorost.
A co tréninky potom v sezóně na ledě?
V hodinách s týmem jsme součástí hráčských cvičení při nácvicích situací. Pokud mají ostatní kluci svá cvičení, my zůstaneme na jedné třetině a tam bruslíme. Většinou je to tak na patnáct minut. A v tradiční pondělky máme gólmanské tréninky, kde přibližně polovinu strávíme tréninkem techniky bruslení a pak pilujeme zákroky proti střelbě.
Mluvíte hodně o bruslení. Platí tedy pořád, že gólman musí být nejlepším bruslařem týmu?
Myslím, že by to tak mělo být pořád. Musíme být stejně rychlí jako hráči, takže s naší výzbrojí musíme být lepší v bruslení. S trenérem gólmanů panem Kůsem se tomu hodně věnujeme. Trenér je skvělý, hodně nám radí a snaží se nás naučit. Pokud se ho zeptáme, kde byla chyba, že jsme dostali branku, vysvětlí nám to a popíše, jak příště zasáhnout lépe. Chodí navíc na všechny zápasy, takže nám radí i po nich.
U dorosteneckých kategorií v Plzni se v průběhu přípravy přesunula
trenérská obsazení. Zasáhlo vás to konkrétně?
Vlastně vůbec. Pro mě se tím nic nezměnilo. Držel jsem se svého a šel si za tím, abych toho letos odchytal co nejvíce.
A to se vám daří, že?
Nechci se tím vychloubat, ale kromě dvou zápasů, které odchytal Vojta Lavička, jsem nastoupil do všech. S Vojtou jsme přátelé, jsem rád, že naše spolupráce funguje. Vzájemně se domlouváme a radíme si. O nasazení do zápasů se dozvídáme buď den před utkáním, nebo těsně před ním během rozcvičky nebo čtení zápasové sestavy. Je to hodně individuální, nicméně mě to nevadí. Připravuju se na zápasy stejně, ať chytám jako jednička, nebo začínám na střídačce.
Jaký vy jste typ gólmana? Komunikujete s hráči během utkání a podílíte se na rozehrávce?
Při zápasech si diriguji obránce a křičím na ně, kde je volný hráč. Do rozehrávky se pletu jen v případě, že vede o hodně branek, jinak se do toho nemíchám. (smích) Raduju se ale z každého gólu, který dáme. A nezáleží na tom, jestli jsem na ledě, nebo na střídačce. Při zápase se vžiju do hry a musím přece dávat pozor i na to, co se děje na druhé straně.
Kdy pro vás nastává moment naprostého soustředění na vaši práci?
Asi od středového kruhu. Nicméně musím, jak jsem říkal, dávat pozor i na puky v našem útočném pásmu, abych ohlídal i situace, kdy se soupeř dostane do brejku.
Jsou ale zápasy, kdy na vás střel moc nejde. Jsou o to těžší?
Rozhodně. Musím se udržovat pořád v pohybu a zahřívat se, abych nevytuhnul. Takový zápas jsme odehráli doma s Pískem, kdy na mě šlo jen devět zákroků a já dostal z poslední střely gól. Musím přiznat, že jsem pak byl smutný a docela i naštvaný. Ale platí, že výhra je důležitější než moje statistiky. Já jsem si ale pak vlastně spravil náladu v Letňanech. Tam jsem sice taky dostal gól, ale měl víc než
20 zákroků.
Máte nějaký osobní vzor?
Líbí se mi styl Tomáše Vokouna. Tomu bych se asi chtěl vyrovnat. Z brankářské dvojice áčka je mi bližší Matěj Machovský. Toho bych v brance viděl raději. Je na něm poznat, že chytal v zámoří. Je rychlý a hezky vykrývá prostory.
Jak byste zhodnotil působení indiánů zatím v extralize mladšího dorostu?
Kromě Sparty všechno dobrý! (smích) Sice jsem v zápase na Kladně, kde jsme byli favoritem, ale vyhráli jen 3:1, trnul hrůzou na střídačce, ale nakonec i to jsme zvládli. Myslím, že se projevilo to, že jsme soupeře trochu podcenili.
Váš kapitán Kodýtek zmínil, že ne všichni v kabině jej respektují. Jaký je váš názor?
Když Kody céčko dostal, tak z nějakého důvodu! My ho máme poslouchat. Je to jeho druhý rok v mladším dorostu, je tedy starší než polovina kluků. Co řekne, tak to má být.
Loni jste vybojovali na mistrovství republiky stříbro. Dostanete se letos také na závěrečný turnaj?
Tým na to máme, takže bychom se tam měli dostat! Máme výborné obránce
s dobrou střelou od modré a vynikající útočníky. Já musím být více pozorný v brance a bude to super. (úsměv) Oproti loňsku jsme se trochu zlepšili, kabinu vedeme teď my druhoročáci a na ledě hrajeme spíše poziční hokej. To nic ale nemění na to, že se na republiku pořád chceme dostat.