Dokážeme se semknout a hrát jako tým, pochvaluje si Noga

Plzeň - Starší dorost plzeňských indiánů má po loňské nepříliš povedené sezóně rozhodně co napravovat. A zatím se mu to daří na jedničku, s přehledem si druhým místem v první části soutěže zajistil účast v play-off a i ve druhém dílu sbírá jedno vítězství za druhým. "V kritických chvílích se dokážeme semknout a hrát jako kompaktní tým," vidí hlavní přednost indiánů jeden z pilířů sestavy Tomáš Noga.

Tomáši, ty bojuješ za barvy plzeňského staršího dorostu. Čeho byste chtěli letos dokázat?
Chceme se určitě držet v horních příčkách tabulky, abychom se dostali do play-off. Vyřazovací boje jsou hodně nevyzpytatelné a může se stát prakticky cokoli. Uděláme maximum, abychom se do nich nejen probojovali, ale také v nich byli co nejvíce úspěšní.

Sezóna vám vychází nad očekávání. Jaké jsou vaše nejsilnější stránky? Na čem naopak musíte ještě zapracovat?
Řekl bych, že se v kritických chvílích dokážeme semknout a hrát jako kompaktní tým. Naopak bychom se měli vyvarovat častých vyloučeních, které přicházejí ve chvílích, kdy to nejméně potřebujeme. Ještě bychom se možná měli zaměřit na proměňování vyložených šancí, které někdy zahodíme.

Jak jsi na tom ty osobně - debatuješ často s rozhodčími? Necháš se vytočit?
Samozřejmě všechno záleží na situaci. Snažím se být klidný, ale občas se člověk prostě neudrží a musí dát najevo svou nespokojenost.

Co ty a kanadské bodování? Dal sis nějakou hranici, které bys chtěl dosáhnout?
Kanadské bodování sleduji, ale mnohem důležitější jsou pro mě úspěchy týmu. Vždy jdu do zápasu naplno, a buď to tam padá, nebo ne. Žádnou hranici jsem si před sezónou nestanovil.

Raději střílíš nebo přihráváš?
Samozřejmě je hezké, když vstřelím branku. Větší radost ale mám, když ji někomu připravím. V té rychlosti, které je hokej plný, je těžké se rozhodovat, jestli vystřelit, nebo přihrát. Těžko jednoznačně říct, co dělám častěji nebo raději.

Jak ty pohlížíš na problémy brzkých odchodů hráčů do zahraničí?
Myslím si, že je to čistě věc daných hráčů. Nasbírají plno zkušeností a dovedností, ale zase musí být odloučeni od své rodiny, což také není nejlepší.

A co návraty starších hráčů do EXL?
Určitě mají co nabídnout naší soutěži. Na těchto hráčích je vidět, že jsou velice zkušení a že ví, co dělají.

A jak se díváš na to, že se naše nejvyšší soutěž stále častěji opírá o služby Kanaďanů nebo Američanů?
Tito hráči obohatí naši ligu o přímočarost do brány a tvrdou hru, což je samozřejmě dobře. Na druhou stranu třeba ale zabírají místo mladým hráčům.

Jaký je tvůj názor na to, že mládežnické reprezentační výběry už nevozí s tak železnou pravidelností úspěchy z mistrovství?
Podle mého názoru by se měla zlepšit práce s mládeží - věnovat více času individuálním činnostem (např. střelbě, bruslení, práci s holí). O výběru hráčů do mládežnických reprezentací by se dalo taky podiskutovat, jelikož vím o hráčích, kteří by tam opravdu neměli co dělat, a přesto na soupisce nároďáku figurují. Tím ale nechci říct, že já sám tam patřím.

Ovlivňují rozhodčí vaše zápasy hodně? Říká se, že zápasy na Moravě jsou kvůli sudím specifické...
Mně jako každému hráči přijde, že rozhodčí pískají vždy proti našemu týmu, (smích) ale v každém utkání je to samozřejmě jiné. Jednou nám uškodí, ale jindy zase pomohou. Mají velkou zodpovědnost a určitě to není lehké pískat zcela čistě.

Jaký je tvůj hokejový vzor? Čeho bys v hokeji chtěl dosáhnout? Máš nějaké motto?
Můj vzor je Martin Straka. Pozoruji ho při domácích utkáních a neustále mě překvapuje svou rychlostí a chytrostí. V budoucnosti bych chtěl docílit zařazení do „A“ týmu plzeňských indiánů a zažít extraligovou atmosféru. Motto žádné nemám, vždy jdu do zápasu naplno a jsem odhodlaný udělat vše pro tým.