Jsem plný očekávání, říká navrátilec Miroslav Svoboda

Indiáni odkrývají karty na nový extraligový ročník, jedním z velkých návratů je i příchod Miroslava Svobody. Talentovaný gólman na západě Čech působil v sezoně 2017/18 .

Tehdy v modrobílém dresu navázal na skvělý ročník v Jihlavě, v extralize úspěšnost zákroků vytáhl na téměř třiadevadesát procent, dotáhl mužstvo k zisku Prezidentskému poháru a celkově bronzovým medailím. Poté přišel pro mladého brankáře divoký rok. „Dlouho jsem čekal na smlouvu z NHL, nakonec přišla až hodně pozdě. Přesto jsem to chtěl vyzkoušet, odchod tak byl hodně narychlo. Jenže štace v zámoří se nevyvedla a v Evropě kolem prosince nebylo lehké si něco najít. Putoval jsem tak spíše po angažmá, když se nějakému celku třeba gólman zranil. Takže z toho bylo ve výsledku hodně cestování,“ popisuje.

Přes Finsko a Rakousko tak nastal návrat do Čech, dva roky ve Vítkovicích opět Miroslav Svoboda potvrzoval svá nadstandardní čísla, se kterými se prezentoval již v minulosti v Plzni. A právě do jejího kádru se nyní vrací. „První impuls přišel od Rudy Pejchara. Věděl, že mi končí smlouva, a ptal se, jestli už vím, co bude dál. Já s ním byl vždy maximálně spokojený, trošku mě to tak nahlodalo, jestli spolupráci neoprášit. Překvapil mě jeho velký zájem. Moc si vážím, že jsem dostal od Tomáše Vlasáka a Martina Straky možnost se vrátit do takového klubu, jakým je Plzeň,“ říká. Zároveň přiznává, že nabídek bylo víc. „Ale tím, že mám manželku a malé dítě, jsem nechtěl jít někam, kde to neznám. Váhal jsem hodně mezi Ostravou a Plzní, nakonec se rozhodl takto, protože s Rudou Pejcharem se mohu možná zase o něco více dál posunout. Navíc jsem se s Plzní tenkrát loučil narychlo, to mě mrzelo,“ vysvětluje.

Z kádru Vítkovic ale do mužstva Škody nemíří sám, domů se totiž vrací i odchovanec indiánů Jan Schleiss. „Seděli jsme vedle sebe v autobuse, když se jezdilo na zápasy, tak jsme to sem tam naťukli. Těšíme se na další společnou sezonu. Dělali jsme si z toho srandu, že zase budeme spolu. Máme se docela rádi, toho si vážím,“ popisuje s úsměvem.

Ač byl téměř dvoumetrový brankář na jiných štacích tři roky, s plzeňským klubem zůstal svým způsobem ve spojení. „Celou dobu jsem byl v kontaktu s kustodem Kubou Vaisem, který mi byl dokonce i za svědka na svatbě, nyní mi pomáhal hledat nový byt. Mohu říct, že se do Plzně hrozně těším na práci, která mě čeká. Věřím, že se vše vydaří a budu se moci posunout i já osobně. Byl jsem se již i podívat v kabině, ta prošla velkou změnou, je perfektní. Jen budu mít jiné místo, než tehdy. Ale zase mi snad přinese více štěstí a podaří se nám třeba dojít dál než do semifinále,“ přeje si.

V Plzni utvoří tandem s Dominikem Pavlátem a spolupráci již vyhlíží. „Když hrála Plzeň ve Vítkovicích, již jsme se spolu chvilku bavili, poté jsme si i volali ohledně nějakých drobností. Je to výborný mladý gólman plný energie, věřím tedy, že mě pořádně prožene a společně pomůžeme týmu a sami se posuneme dál,“ vypráví. Když je řeč o energii, brzy týmu začíná pověstná plzeňská letní příprava. „Já to mám rád, přesto věřím, že nadávat budu. (smích) Ale zpětně si člověk uvědomí, jak je to důležité, navíc si užije spoustu srandy.“

V neposlední řadě se vsetínský rodák těší i na plzeňské fanoušky. „Hlavně doufám, že už budou moci na stadion, to člověka hodně namotivuje. Letos to bylo smutné. Zároveň věřím, že mě přijmou a nebudou mi předchozí odchod vyčítat. Jsem tedy plný očekávání,“ říká upřímně.

S Vítkovicemi se rozloučil v předkole play off, kdy i přes vedení Ridery 2:0 na zápasy nakonec postupovala Kometa. „Já osobně jsem končil s Covidem-19. Navíc mě po celou sezonu trápilo koleno, takže jsem měl nějakou dobu úplné volno. Poté jsem začal trénovat, protože vím, že tady příprava rozhodně nebude snadná. (smích) Hned se začíná testy a já jsem takový poctivý, tak trénuji již třetí týden. Snad tedy nebudu mít jazyk na vestě,“ uzavírá s úsměvem.

Foto v článku: Petr Kotala