Už teď se těším na příští sezónu, říká Jakub Pour

Plzeňský hokejový klub během sezóny přivítal zpět staronovou tvář ve svém středu. Jakub Pour, rokycanský rodák a odchovanec modrobílého hokeje, podepsal s klubem smlouvu a v prvních dvou zápasech hned dokázal skórovat.

Jakub Pour, odchovanec plzeňské hokejové mládeže, strávil svou dosavadní extraligovou kariéru výhradně v modrobílém dresu. Ještě před ní získal s mládežnickými výběry Plzně během jedné sezóny dva mistrovské tituly, s mužstvem juniorů i celkem dorostenců se může pyšnit zlatem z roku 2017. Díky svým ofenzivním výkonům v mládežnických týmech obdržel pozvánku i do A týmu indiánů, v ročníku 2017/18 debutoval na ledě Jihlavy. V téže sezóně se premiérově v Tipsport extralize gólově prosadil, trefil se zkraje roku 2018 na stadionu Komety Brno.

Momentálně třiadvacetiletý forvard sbíral zkušenosti také v Litoměřicích a Klatovech, postupem času si vypracoval pevné místo v ofenzivě HC Škoda Plzeň. S ním vybojoval v letech 2018 a 2019 bronzové medaile, radovat se mohl také ze zisku Prezidentského poháru pro nejlepší tým základní části.

V přípravě před světovým šampionátem 2021 si Jakub Pour připsal premiérové starty v seniorském národním týmu, naskočil do tří zápasů proti Rakousku a Německu a připsal si 2 přesné asistence. Útočník reprezentoval národní týmy rovněž v mládežnickém věku, v roce 2019 se Pour představil na mistrovství světa hráčů do 20 let v Kanadě.

V červnu před sezónou 2020/21 ovšem přišla pro útočníka Škody velká výzva. Stal se totiž stává členem organizace Chicago Blackhawks, se kterou podepsal smlouvu na dva roky. V nejprestižnější lize světa si nicméně nezahrál. Loňskou sezónu hrál na farmě v AHL v celku Rockwell IceHog a letos nastupoval v mančaftu Indy Fuel v ECHL. V AHL nastoupil ke 48 duelům, v nichž si připsal osm bodů (6+2). V letošní sezóně odehrál v ECHL patnáct duelů za celek Indy Fuel s bilancí 2+3. Následně jeho kroky vedly zpět na západ Čech.

Za indiány doposud odehrál Jakub Pour v Tipsport extralize 191 zápasů a připsal si 63 kanadských bodů (40+23), dalších 16 mačů odehrál forvard za Západočechy v Champions Hockey League, vstřelil v nich 4 branky a na další 3 přihrál.

Kubo, máme již několik dní od porážky v pátém zápase. Jaké byly poslední dny?
Měli jsme po utkání pár dní volno. Myslím, že ještě bude čas, abychom s kluky sezónu několikrát zapili. Strávíme nějaký čas pospolu, protože v sezóně na to není moc prostoru. Trošku si užijeme, než se začneme připravovat na další ročník.

Jak jste se cítil, když Adam Najman ve druhé minutě v prodloužení pátého zápasu vstřelil rozhodující gól? Bylo to prázdno?
Já jsem upřímně cítil obrovskou hrdost na celý tým. Od druhého zápasu jsme se přesvědčili, že máme opravdu silné mužstvo. Měli jsme velkou vůli uspět, avšak to se nám nakonec nepovedlo. Tuším, že jak jsme se posléze prezentovali, tak se muselo líbit i naším fanouškům a všem okolo.

Co jste si řekli po tom zmíněném pátém utkání?
Zápas už jsme neprobírali. Asi největší chybou bylo, že jsme delší dobu nedokázali udržet vedení 3:0, pak se totiž utkání začalo lámat. Do třetí třetiny jsme vstupovali za stavu 3:3, poté i do prodloužení, tak to bylo padesát na padesát, nakonec Liberec byl ten šťastnější. Každý na ledě nechal všechno, nemůžeme si nic vyčítat a rozhodně se nemáme za co stydět.

První zápas v sérii vám nevyšel. Vy jste se posléze sešli jako jeden tým v kabině, co tam probíhalo?
Po zápase jsme si povídali, že pokud takhle budeme nadále pokračovat, tak prohrajeme 0:3 na zápasy a s celou sezónou se rozloučíme tak, jak jsme zakončili základní část. Každý si to pak vzal za své a nikdo tento scénář nechtěl dopustit. Ve druhém zápase jsme se nakopli prvním gólem, od té doby se v nás všechno zlomilo a začali jsme hrát konečně hokej, který nás zdobil.

Po posledním zápase se také hodně mluvilo o tom, jak jste za stavu 3:0 jeli s Janem Schleissem v situaci dvou na jednoho. Nečekal jste, že byste mohl dostat puk ještě zpátky?
Každý v týmu cítil, že za stavu, kdy jsme vedli o tři góly, tak se nám spousta věcí dařila. Měli jsme tam další šance, jak v přesilovce, tak tohle vaše zmíněné přečíslení. Bohužel to nedopadlo dle představ, "Schleissík" mi to poté i sám říkal, že mu v hlavě proběhla myšlenka, že by mi kotouč vrátil. Já jsem také byl stále ve směru k brance, tak jsme byl na tuhle situaci připraven, avšak nakonec to vzal na sebe a škoda, že to tam nespadlo. Vedení 4:0 by bylo krásnější, ale za mě i vedení o tři góly se dá a mělo udržet.

Pomohlo vám osobně, když vás trenéři přesunuli do první formace právě k Janu Schleissovi a Filipu Suchému?
Určitě. Už ve třetí třetině prvního zápasu mě tam trenéři dali. Musím říct, že jsme si na ledě vyhovovali a fungovalo to. Každý z nás dokáže bojovat o puky, což je také základ k úspěchu.

Jak jste sám zmiňoval, základní část jste zakončili nezdarem v devíti zápasech. Čím si to vysvětlujete?
Měli jsme na sobě pořádnou deku, na každém hráči to bylo cítit. Najednou jsme si na ledě nedovolili věci, které občas rozhodující zápasy. Ani v přesilovkách jsme si vůbec nepomohli, což se projevilo i v play off. Chyběla nám jistota na hokejkách. I když jsme nepodali špatný výkon, tak jsme prohrávali, čímž šla sebedůvěra dolů. Asi jsme posléze potřebovali ještě jednu facku v play off, poté jsme vše ale prolomili a najednou se to otočilo.

Přesuňme se k vaší osobě. Vy jste po svém návratu z Ameriky dokázal hned v prvním dvou zápasech skórovat, pak jste ale na branku zase čekal. Musel jste si zase zvyknout na českou extraligu?
Samozřejmě, po těch prvních dvou duelech za mnou všichni začali jezdit, že jsem prožil parádní návrat, ale já jsem se stále krotil. Pořád to byly jen dva zápasy a nikdy není jednoduché takovou výkonnost udržet. Měl jsem pasáže, kdy se vzápětí moc nedařilo, ale základ bylo pořád poctivě pracovat a doufat, že časem se to opět zlepší. V Americe je hokej hodně rychlý, navíc tam jsou menší kluziště, to je asi ten největší rozdíl oproti České republice. Lehce jsem si na to musel zvykat, i když v zámoří jsem zase nebyl tak dlouho, abych zapomněl hrát evropský hokej. Po časem jsem se opět přizpůsobil a v play off si myslím, že jsem podával nejlepší výkony.

Jak se vše dospělo k tomu, že jsme vás vůbec opět mohli vidět v plzeňském dresu?
To je spíš otázka na agenta. Ale mně osobně pan Straka zavolal už začátkem sezony, když jsem byl poslán do ECHL. Tehdy jsem říkal, že bych tam chtěl ještě chvilku vydržet a třeba následně postupem času, že se můžeme dohodnout. Už po dvou měsících jsme se s agentem rozhodli, že nejlepší cesta bude ta, že se vrátím zpět. A s Plzní to bylo víceméně jednoduché, protože z obou stran byl zájem. Domluvili jsme se prakticky během jednoho dne, všechno šlo tak, jak mělo. Jsem rád, že Plzeň projevila zájem, navíc já sám osobně jsem se chtěl vrátit.

Byla Plzeň tvou první volbou?
Přesně tak. Měl jsem zprávy, že zájem měly i jiné kluby, ale všichni jsme se shodli, že nejlepší pro mě bude se vrátit do Plzně. Jsem rád, že to takhle dopadlo a že mohu být zpět.

Zůstával jste v zámoří, protože jste věřil, že by se mohlo vše zlomit?
Bylo to tak. Nechtěl jsem se zachovat tak, že mě pošlou dolů do ECHL a já se na to hned vykašlu. Chtěl jsem tomu ještě něco dát, ale bohužel jsem se víceméně jen hodně trápil. NIkam už to poté neposunovalo, takže jsem usoudil, že nejlepší rozhodnutí bude změnit angažmá.

Proč to podle vás nevyšlo? A je to velké zklamání?
V tuhle chvíli to bylo tak, že Chicago už nemělo takový zájem, abych se posunul do AHL nebo do NHL. Bylo to hodně spojené s minulou sezonou, protože se mi nedařilo úplně tak jak bych chtěl nebo bych očekával. Bylo to i z různých důvodů, které bych tu už ale nechtěl vytahovat. Neměl jsem takovou výkonnost v tu chvíli, abych tam zůstával nebo dostal šanci jít nahoru.

Mohlo vše souviset také s tím, že se v Chicagu vyměnilo vedení? Když jste tam nastupoval, tak tam přece jen byl jiný manager…
To těžko říct, to už je spíš otázka na ně. Bohužel, už když jsem přiletěl, tak první měsíc jsem byl v kempu a tam jsem cítil, že zájem není. Avšak tehdy mi to to ještě nikdo neřekl. Potom jsem dostal informaci, že bych měl hrát v ECHL snad celou sezonu. To bylo klíčové po těch dvou měsících, co jsem tam ještě zůstal.

Jak velké zkušenosti jste si přivezl z Ameriky?
Dle mého mi to neskutečně pomohlo. Změnil jsem se lidsky, dokázal jsem se více osamostatnit, navíc jsem se naučil jazyk. I hokejově jsem změnil trošku styl. Nyní více dokážu využívat svoje fyzické parametry. Jsem ale za tuhle šanci v Americe moc rád, věřím, že mi to do budoucna jenom pomůže.

Jaký se praktikoval hokej v nižších amerických soutěžích? Sedělo vám to?
AHL je kvalitnější, avšak ani ECHL není zdaleka nějaký prales nebo jak to říci. Liga má rozhodně úroveň, hraje se podobným stylem jako v AHL. Ale v té vyšší soutěži hrají především hráči, kteří jsou draftovaní v prvním kole, takže tam je ještě více té šikovnosti. Nicméně je to hlavně o rychlosti a bojovnosti. Musíte umět vybojovat puk, následně jít rychle do branky a obecně o tvrdé práci.

Splnil tvůj návrat očekávání?
Určitě ano. Chtěl jsem dostat velký prostor na ledě a posunout se do role, kdy bych měl v nejtěžších chvílích pomoci týmu. Za vyrovnaného stavu jsem chtěl zkusit utkání vždy rozhodnout. Někdy mé výkony nebyly tak oslnivé, ale ke konci sezóny, když jsem tuhli roli dostal, tak jsem se jí snažil plnit. V těchto chvílích už se zase těším na příští sezónu.

Je tedy jasno, že i v příští sezóně se na vás mohou plzeňští fanoušci těšit?
Přesně tak. Už když jsem se vracel, tak jsem v Plzni podepisoval na rok a půl.

Zažil jste v plzeňské mládeži Petra Kořínka a jak vnímáte jeho osobu?
Myslím si, že to bylo někdy v osmé třídě, kdy společně s panem Vojanem nás trénovali. Myslím si, že dává hře klid, pořád nás povzbuzuje. O třetinách nám vždy říkal, ať se nebojíme hrát a snažíme se podávat stoprocentní výkon.

Jak byste zhodnotil celou sezónu? Byla jak na houpačce...
V Americe to pro mě nedopadlo, jak bych si představoval. Poté co jsem se vrátil, tak byly ve hře světlé okamžiky, ale i ty horší. Myslím si, že i po tomto play off, které nedopadlo, jak bychom si představovali, tak všichni můžeme odejít se vztyčenou hlavou. Doufám, že nás to posílí do následující sezóny.

Jak dlouho nyní nebudete chtít o hokeji slyšet?
Já si vždycky říkám, že si dám dva, tři týdny pauzu, ale nakonec to stejně nevydržím. Zatím nevím, jestli budu koukat na nějaké zápasy play off, ale aktuálně si minimálně týden volno asi dám.

Třeba vás ještě nemine pozvánka do národního týmu...
To by bylo super, ale zatím žádné zprávy o tom nemám, takže na to je ještě čas. Nechám se překvapit.

Jakube, děkuji za rozhovor...

FOTO: Marek Švamberg.