Málem jsem dostal za zápas dvakrát infarkt, usmíval se šťastný střelec Cartelli

P l z e ň – Málokdo už věřil. Někdo dokonce za stavu 0:4 opustil plzeňskou ČEZ arénu. Potom ale mohl jen trpce litovat. To, co se totiž dělo od 53. do 62.minuty, se vidí jen zřídka. Tomáš Vlasák sice neproměnil trestné střílení, ale paradoxně to možná pomohlo. K obratu zavelel Tomáš Divíšek a dokončil ho Mario Cartelli. „Po vítězném gólu jsem myslel, že dostanu infarkt, tep jsem měl tak 245,“ popsal své pocity bezprostředně po rozhodnutí ofenzivně laděný obránce.

Za domácí střídačku jako první přišel zhodnotit utkání asistent trenéra Radim Rulík. „Dá se říct, že jsme v prodloužení vyhráli prohraný zápas,“ byla jeho první reakce. „První dvě třetiny jsme opticky měli více ze hry, ale v koncovce jsme si nevytvořili vyloženou šanci, protože Zlín výborně bránil a měl velice efektivní přesilovky,“ hledal příčiny tristního stavu po 40 minutách utkání. Nemohl nepřijít na přetřes fantastický obrat Plzeňáků. „Za ta léta, co jsem v Plzni, už jsem zažil ledacos. Za 40 vteřin pamatuji tři góly Budějovicím, za vteřinu poslední gól v síti Pardubic, pamatuji taky, jak nám Jarda Kverka dal gól v prodloužení v play-off se Spartou, když si to tam hodil Salfický. Tenhleten zimák asi přináší infarktové zápasy,“ vzpomenul Radim Rulík jiná podobně zajímavá utkání.

Mužem zápasu byl vyhlášen Petr Vampola. A nikdo nemůže říct, že by to nebylo spravedlivé. I když svou herní jistotu nezúročil gólově, patří mu absolutorium. „Tohle byl od nás takový normální zápas,“ poznamenal po skončení napínavého duelu. Při stavu 0:4 po dvou třetinách se jistě v hlavách hráčů honí různé myšlenky. „Nemyslím, že bychom hráli nějak špatně. Ale věděli jsme, jak je ten zápas důležitý a byli jsme přemotivovaní,“ hodnotil. „Ale máme dva zlaté body, které nám hodně pomůžou,“ uzavřel diskuzi o průběhu utkání.

Samozřejmě ani Petr Vampola se nemohl vyhnout otázce téměř neuvěřitelného obratu. „Nic takového jsem ještě nezažil, nechci se vracet k vývoji zápasu,“ nepřipustil šťourání v tomto tématu. „Strašně moc si cením těch dvou bodů. Všichni jsme pořád věřili, že se to dá otočit. Kdybych nevěřil, nemusím na střídačce být,“ připomněl bojovnost celého týmu. „Věřím tomu, že dva budoucí zápasy zvládneme lépe a bude to dobré,“ dívá se vpřed, protože dobře ví, že nikdo se nebude ptát, jak Plzeň získala dva body. Hlavně že je má.

Obrovitý bek, kterého na ledě rozhodně nepřehlédnete. Přesně to je Marek Posmyk. V 58.minutě napřáhl od modré čáry a dal důležitý gól na 3:4. „Byla tam souhra, pak už jen střela na bránu, výborně zaclonil Tomáš Divíšek a padlo to tam,“ popsal střelu, která přivedla plzeňské fanoušky do varu. I on, stejně jako Petr Vampola, stále věřil v obrat: „Jak padl první gól, tak jsme začali hrát a dávali jsme všechno na bránu a takhle to všechno dopadlo. I takové zápasy jsou.“ Obrátit zápas z 0:4 na 5:4 se nepovede každý den. „Už jsem ale určitě pár takových zápasů zažil, ale tohle byl můj takový první zápas v sezóně. Je to na infarkt.“

Také Marek Posmyk se dívá vpřed a sleduje vysněný postup do play-off. Je mu však jedno, jestli se postoupí z první šestky nebo až z desátého místa: „Všechno je otevřené, musíme se teď připravit na další zápas. Čeká nás Liberec, pak Sparta. A když to všechno dobře dopadne, uvidíme, co bude.“ Extraliga pokračuje v pátek, Plzeň si svůj zápas se Slavií už předehrála. „Určitě se večer podívám na výsledky, ale nějak to neřeším. Uvidíme, jak to bude po 52.kole,“ uzavřel.

A bylo tady další prodloužení. Tentokrát však nikoho v Plzni nemrzelo, ba naopak. Když v 62.minutě Tomáš Divíšek jel do šance a zdánlivě ji zazdil obkroužením branky, všichni se chytali za hlavu. Pak však přijel Mario Cartelli a zastavil časomíru na 61:28 vstřelením vítězného gólu, kterým dokonal fantastický a neuvěřitelný obrat. „Myslel jsem, že dostanu infarkt, tep jsem měl tak 245, bylo to úplně famózní. Fantastický a úplně nádherný pocit. Byl jsem hrozně šťastný, prostě to bylo něco úžasného,“ nešetřil superlativy obránce se šťastným úsměvem na rtech. Ale před tímto okamžikem přišel ještě jeden, pro Plzeň velmi nepříjemný, a to když se Petr Leška dostával do šance, puk poskakoval na brankové čáře a ke gólu na 4:5 chyběly snad jen milimetry. „To byl druhý infarkt, no. Ale abych řekl pravdu, když Leška jel, věřil jsem, že gól nedá. I když měl prázdnou bránu, říkal jsem si, že prostě není možné, aby dal gól. A taky že ho nedal,“ objasnil hráč se 64 na dresu svou další skoro zástavu srdce.

Když Petr Vampola mluvil o víře v obrat všech hráčů, Mario Cartelli tiše přikyvoval. „Říkal jsem si, že není možné, abychom dneska prohráli. Věřil jsem tomu, že vyhrajeme a také to tak dopadlo,“ vyjádřil se k tomuto tématu sám. „Určitě jsme byli přemotivovaní. A bylo to vidět i na hře. Minulé zápasy jsme hráli mnohem uvolněněji,“ potvrdil domněnky o přílišném chtění i obránce. „Asi to bylo tím, jak všichni říkali, že je to důležitý zápas, vidíme tabulku a i přes nabádání trenérů jsme byli nervózní,“ podotkl ještě. Nezapomněl ani na diváky, kteří na tom s infarktem byli nejspíš podobně jako sám Mario. „Někteří odcházeli a trochu pískali, ale kotel byl fantastický, povzbuzoval. Moc jim děkujeme, pak byli náš šestý hráč na ledě, po prvním gólu také svým způsobem zvedli euforii. A ti, co zůstali, si zasloužili, abychom vyhráli. Hokej se hraje pro lidi,“ vyzvedl nakonec úlohu plzeňského publika.