Jaroslav Modrý: Když padne ten gól, tak je to pocit totální bezmoci

Plzeň - Oslavu narozenin, navíc kulatých čtyřicátých, by si určitě Jaroslav Modrý dokázal představit jinak. Porážka v prodloužení a konec sezóny, to není pěkný narozeninový dárek. Přesto se byl zkušený obránce schopen podívat na celou věc s nadhledem a vybrat si nejen v této sérii to, co jeho i tým posílí. Kromě závěrečného duelu zhodnotil i celé dva roky, které v Plzni strávil, a ocenil snahu Martina Straky, který podle něj odvádí pro klub skvělou práci.

Po zápase seděl před novináři "Bóža" hodně sklesle. Co taky čekat po konci sezóny již po čtyřech zápasech. Navíc, když při rozhodujícím gólu Jareše pykal na trestné lavici. "Když tam člověk sedí a hraje se, tak to ještě jde. Ale když padne ten gól, tak to je pocit obrovské bezmoci," přiblížil novinářům nezáviděníhodnou pozici. Otázky samozřejmě mířily na samotné vyloučení i na to, co Modrý po zápase sudím říkal. "Bohužel to ovlivnili ti, kteří by hru měli nechat plynout. Tohle se v takové situaci prostě nepíská. Po zápase jsem mu jel říct svůj komentář. On si to poslechl, sklopil hlavu a odjel," popsal inkriminovaný moment. Přesto dokázal přiznat, že každý někdy může udělat chybu, i rozhodčí. "Tahle nás ale bohužel stála hodně."

Svůj slavnostní den tedy zakončil smutně, ale jak sám řekl, snažil se celý zápas dělat jen to, co je v danou chvíli nejlepší. Myšlenky na to, že v den svých narozenin vstřelí rozhodující branku, ho ani nenapadly. "Snažím se vždy dělat to, co je nejlepší pro tým. Nějakou šanci jsem tam možná měl, ale že bych musel vstřelit branku, to ne." Ocenil i výkon ostatních spoluhráčů, kterým se společně podařilo stáhnout dvougólové manko a vybojovat alespoň prodloužení. "Táhli jsme za jeden provaz a povedlo se nám vyrovnat. Měli jsme i další šance, ale bohužel už to nevyšlo. Ale nikdo nic nevzdal a do poslední minuty všichni bojovali."

Po hodnocení posledního zápasu sezóny se vrátil i k úvodu série, kdy Plzeň prohrála obě utkání na ledě soupeře. Stejně jako Martin Straka viděl i Jaroslav Modrý příčinu neúspěchu v těchto dvou kláních. "Rozhodující v celé sérii byly ty dva zápasy v Litvínově. My jsme tam byli zbytečně moc vylučovaní, z toho jsme dostávali branky, navíc kluci jsou po těch oslabeních strašně vyčerpaní," vrátil se pár dnů zpátky.

I v takto smutný moment dokázal Modrý znovu ocenit práci a výdrž celého týmu, který podporován skvělými fanoušky překonal v této sezóně obrovskou překážku a bojoval až do konce. "Jsem moc rád, že jsem měl tu šanci být s klukama na ledě a bojovat, byla tu super parta. I to, co se stalo během roku, nás posílilo. Od realizačního týmu přes mladé kluky až po ty starší táhli všichni za jeden provaz," našel zřejmě to nejcennější, co kolektivní sport může jedinci dát. Když padla otázka na jeho další působení v Plzni nebo hokeji vůbec, příliš toho neprozradil. "V životě přijdou situace, kdy se člověk musí nějak rozhodnout. Já už ale nejsem na to rozhodování sám," naznačil, že velkou roli v tomto ohledu hraje jeho rodina. Na závěr tiskovky ještě jednou všem spoluhráčům poděkoval. "Chci poděkovat Martinovi i spoluhráčům, byly to nádherné dva roky tady. Kvůli těm momentům, které jsem tu s kluky zažil, se to hraje. Martin zde udělal kus práce. Jeho srdce, odhodlání i pracovitost – klobouk dolů. Jsem rád, že jsem byl toho součástí."