Jsem strašně rád, že jsme postoupili, zářil štěstím Martin Adamský

P a r d u b i c e – Plzeň opět dokázala zvládnout rozhodující zápas a postoupit do dalšího kola. Stejně jako proti Třinci i proti Pardubicím vyčerpala maximální počet zápasů. Sedmý čtvrtfinálový ale neměl obdoby. Historicky nejdelší ze sedmých zápasů, od té doby, co se systém na čtyři vítězná utkání zavedl, poslal Plzeň do semifinále. Až v 87.minutě ho ukončil tvrdou ranou Martin Adamský. „Díval jsem se na tu střelu a pak už jsem byl mimo,“ popsal postupovou trefu šťastný střelec.

Dlouho se zdálo, že hrdinou na plzeňské straně bude Pavel Vostřák. Dal Jánovi Lašákovi dva góly ve vlastním oslabení. „Hlavně ten druhý, který jsem dal na začátku třetí třetiny, jim každopádně srazil sebevědomí,“ myslel si Vostřák o brance ze středního pásma, která až do 56.minuty byla také vedoucím gólem Lasselsbergeru. V inkriminovaném čase však přišlo pardubické vyrovnání a utkání dospělo do prodloužení. Jelikož to byl rozhodující zápas, nastavuje se v něm dvacet minut a tak dlouho, dokud nepadne gól. „O tom, že nejsou nájezdy jsme věděli, bavili jsme se o tom už v sérii s Třincem. Prodloužení je asi spravedlivější, protože v nájezdech to může někomu skočit, je to hodně o štěstí.,“ míní útočník.

Rozhodlo se v první polovině druhého prodloužení, tedy v páté „třetině“. Ale klidně se mohlo hrát ještě k ránu. „Člověk nepřemýšlí nad tím, jak dlouho se ještě bude hrát, prostě jde střídání od střídání,“ popírá Vostřák myšlenky na čas. „O přestávkách jsme si snažili hlavně odpočinout. Nikdo nemluvil o žádné únavě, protože ta je jenom v hlavě,“ popsal plzeňský snajpr výplň mezi nastavenými časy. V plzeňském týmu je jako jeden z mála pamětníků čtvrtfinále před pěti lety. A i tenkrát byl střeleckou oporou. „O sérii před pěti lety se mluvilo hodně. I v novinách se to hodně probíralo. Ale s dnešním zápasem to nemělo nic společného. Sedmý zápas se tenkrát vyvíjel od začátku pro nás. Dali jsme v něm rychlé góly, a pak si už výsledek pohlídali. Teď to bylo těžké,“ vzpomněl střelec dvou gólů v oslabení.

Plzeň opět rychle prohrávala, ale dokázala vzápětí odpovědět. Poté se dostala do vedení, dotahovat musely Pardubice. Po druhém gólu Vostřáka v oslabení vypadalo vše růžově. Ale v 56.minutě se trefil Pivko a bylo opět vyrovnáno. „Nejtěžší okamžik zápasu byl, když Pardubice vyrovnaly na 3:3. Pak tam ještě měly nějaké šance,“ popisuje okamžik, kdy se hostující střídačka nejvíce zapotila. „V prodloužení jsme měli štěstí. I když na druhou stranu my jsme měli také nějaké možnosti. Sice jich asi měli víc, ale my jsme za tím šli a byli jsme za to odměněni,“ pronesl spokojeně navrátilec ze Švýcarska. „Říkali jsme si, že takovýhle zápas nemůžeme ztratit,“ dodal ještě. „V kabině jsem prohlásil, že gól nedostaneme a dáme ho třeba o půlnoci,“ nepochyboval o modrobílém vítězství jeden z jeho strůjců.

Nejlepším hráčem zápasu na hostující straně byl vyhlášen plzeňský kapitán Martin Straka. Ve čtvrté minuté krásným přesilovkovým gólem vyrovnal na 1:1 a rozjel bodové hody. Byl u tří ze čtyř gólů Lasselsbergeru. Sám už také mohl rozhodnout v 75.minutě, kdy se po chybě Pardubic zjevil zcela sám před Lašákem. „Měl jsem na svou šanci jenom sekundu nebo dvě, možná jsem mu to měl dát na lapačku, ale mířil jsem mezi nohy. Většinu gólů jsme mu dávali na lapačku a ta moje střela mezi nohy nevyšla,“ popsal celou situaci již s úsměvem. Po šestém utkání nebyl Martin Straka zrovna velkým oblíbencem pardubického publika. Při kontaktu jeho hokejky s pukem se ozval z tribun pískot. „Nevadilo mi, že na mě pískali, to je jedno. To je play-off, nevnímal jsem to,“ řekl.

Vítězná gólová akce byla vlastně náhoda. Straka chtěl jít původně střídat. „Viděl jsem, že Martin Adamský někam najíždí, tak jsem mu poslal puk a šel jsem střídat,“ prohlašuje. „Když jsem slyšel rachot, otočil jsem se, protože jsem si říkal, že jsme asi dali gól. A pak už jsem jenom viděl Martina, jak jede po kolenou. Tak jsem se ho snažil chytit, aby nevyjel ze stadionu,“ smál se Straka. Jinak ale vypadal velmi klidně, hovořil bez větších emocí. „Byl jsem šťastný v kabině, teď už bych šel spíš do autobusu, dal si pivo, jel do Plzně a odpočinul si,“ vysvětlil s unaveným úsměvem na tváři.

To z Martina Adamského sálala radost na všechny strany. „Takovéhle zápasy jsou o vůli a o psychice a v tom jsme byli o krůček vepředu,“ prohlásil na úvod. „Celý zápas hrála obě mužstva na tři lajny, takže v prodloužení už to bylo opravdu jen o vůli. Nemysleli jsme na to, že jsme unavení,“ pokračoval plzeňský hrdina. Prodloužení bylo opravdu dlouhé. V nastaveném čase se hrálo dvacet sedm minut a sedm vteřin. Celkově zápas trval ještě o šedesát minut více. Adamský však netvrdí, že nájezdy by byly lepší. „Nájezdy jsou padesát na padesát. A v prodloužení přece jenom máte víc možností,“ vyjádřil svůj názor.

Jsem strašně rád, že jsme postoupili, myslím, že je to vidět na nás na všech,“ řekl štěstím zářící Adamský. „Člověk vůbec nemyslí na to, jak dlouho hraje, ale prostě hraje. Chtěli jsme zvítězit, podařilo se to až ve druhém prodloužení,“ popsal pocity hráče v druhém nastaveném čase. Ze svého rozhodujícího gólu si moc nepamatuje. Všechno prý předčila obrovská radost a euforie. „Peter Fabuš mi před každým zápasem píše smsky, abych dal gól, tak jsem ho dneska dal,“ smál se hráč s osmdesát trojkou na zádech.

Pokud by se někdo domníval, že jde o Adamského nejdůležitější gól v kariéře, tak ho útočník rychle vyvede z omylu. „Podle mě to byl ten, co jsem dal doma v šestém zápase na 2:0, protože kdybych ho nedal, tak už jsme mohli být vyřazení. Myslím si, že ten byl důležitější,“ vrátil se k utkání, které vyrovnalo sérii na 3-3 a dalo Lasselsbergeru naději.

Přestože má v nohách již dvanáct zápasů, velkou únavu necítí. Vše svádí na dobrou psychickou kondici, která tělo únavy rychle zbaví. Navíc sedmadvacetiletý útočník má svůj soukromí recept. „Dám si dvě piva a uvidíme,“ prozradil. Psychika podle něj rozhodla i dnešní zápas. „Oni byli favorit, my outsider, ale nakonec se ukázalo, že se historie opakuje a znova jsme je vyřadili. Já jsem u toho poprvé a doufám, že ne naposled,“ těší se Martin Adamský na další bitvy. Zda budou vedeny proti Slavii nebo Karlovým Varům je mu úplně jedno.