Pocity? Ty se nedají popsat, říká Michal Dvořák

Plzeň - Seděl v kabině a čekal, až si bude moct zapálit vítězný doutník, na krku se mu houpala zlatá medaile. Konečně se mu povedlo získat první extraligový titul. "Pocity? To se nedá popsat. Srovnal bych to s narozením dětí," svěřoval se tiše po skončení sedmého finále

Šatna hostujícího týmu byla na stadionu Luďka Čajky v euforii. Všude byl cítit pot, šampaňské a vítězné doutníky. Hráči byli šťastní. Ale nechybělo moc a slavit se vůbec nemuselo. Deset vteřin před koncem přišla studená sprcha. To, když zlínský Čech vyrovnal v přesilové hře na 3:3.

"To jsem byl tak naštvanej, že to ani nedokážu říct. Podle mě tam bylo nedovolené bránění, drželi mě, nemohl jsem se dostat k puku, abych ho odehrál. A pak dali gól," rozpovídal se Michal Dvořák o situaci, po které by se v plzeňských fanoušcích krve nedořezal. Chybělo pouhých deset vteřin a mohl se slavit titul.

Následovalo tedy dvacetiminutové prodloužení. Hned na jeho začátku měl obrovskou šanci Martin Straka, na druhé straně mohl poslat k oslavám Zlín Zdeněk Okál. Ani jeden svou příležitost neproměnil. "To bylo šílené, člověk na střídačce nedýchá a jen se modlí. Jsem moc rád, že to netrefil," oddechl si Dvořák při vzpomínce na obrovskou zlínskou šanci.

Pak ale přišla 97. minuta a obrovská plzeňská euforie. "Gól jsem vůbec neviděl, ale je paráda, že to Martin trefil. Pak jsme naskákali na led a užívali si tu euforii," usmíval se útočník s číslem padesát dva. "Moc nevím, co bych k tomu řekl. To jsou nepopsatelé pocity, které se nedají s ničím srovnat. Opravdu ta radost je tak obrovská, že se nedá popsat," zářil štěstím Dvořák. "Možná bych to srovnal s narozením dětí. To byla také euforie," zakončil Dvořák a odešel k týmovým oslavám.