Musíme jít dál a stále více a více kousat, říká Milan Vobořil

P l z e ň - Nejen že Keramika pátečním utkáním s Libercem přišla o tři body, ale i v nedělním utkání přišlo téměř o tisícovku diváků méně než v předchozím utkání. Byť se „kotel“ snažil vyburcovat i zbývající část obecenstva skandováním „fandíme všichni“, stalo se tak pouze v několika málo případech. Přesto Keramika v úvodu nehrála špatný hokej, ujala se již v páté minutě vedení, hosté však brzo kontrovali.

„Začátek nám vyšel docela dobře,“ popisuje úvodní část autor jediné branky Keramiky Milan Vobořil a pokračuje: „Jenže soupeř záhy vyrovnal, my jsme nevyužili výhody trestného střílení, rozhodčí nám neuznal branku. To vše se myslím na nás podepsalo.“ Přesto v závěrečné části tlačili keramici Vsetín před jeho branku. „Měli jsme rozhodně více ze hry, ale řekl bych, že nám chybělo štěstíčko. Snahu nám určitě nelze odepřít, ale postupem času se projevovala nervozita a křeč.“ Příčinu nedělní porážky lze podle Vobořila hledat i v pátečním nevydařeném utkání. „Určitě se na nás pátek trochu podepsal, nepodařilo se nám to asi úplně vymést z hlav. Co se dá dělat, musíme jít dál a stále více kousat. Extraliga je dlouhá a nemá smysl dělat nějaké předčasné závěry.“

Stejný názor má i Jan Švík. „Jednoznačně musíme zapomenout, otřást se a jít dále. Myslím, že dnes rozhodlo spíše štěstí. Škoda té druhé branky, bylo to kdo s koho. Pokud bychom dali branku my na dva jedna, věřím, že bychom to dotáhli do vítězného konce.“ Opět keramikům nevycházely přesilové hry, nedaří se využít početní převahy na ledě. „To je pravda, vůbec se nám přesilovky nedaří, přestože je neustále trénujeme. Navíc nám potom takovéto branky z početních výhod chybí.“ Švíka porážka mrzí i z toho důvodu, že dostal s Martinem Adamským možnost hrát ve druhé lajně. „Škoda, dostali jsme od trenérů důvěru hrát od samého úvodu ve druhé formaci, snažili jsme se. S Martinem si rozumíme, potřebuji vedle sebe rychlé křídlo, abych mu to mohl dávat do jízdy a zatím nám to spolu klape. Škoda jen, že jsme nevyužili naše příležitosti. Měli jsme je proměnit, vše mohlo být veselejší.“

První letošní utkání odehrál David Mazanec,¨kterého zranění ramene vyřadilo ze hry. „Dát jeden gól doma je strašně málo. Přesto se dá i s jednou brankou vyhrát. Dnes nebýt Libora, mohlo to být klidně pět nebo šest. Bohužel díry v obraně jsou. Nesmí se z toho však dělat tragédie, sezona je dlouhá, může se stát spousta věcí.“ Přesto je to již třetí porážka ze sebou… „Ale když teď třikrát vyhrajeme, nikdo už na to ani nevzpomene. Určitě máme mužstvo na čtvrté či páté místo.“ Mazanec přiznává, že nedělní utkání ani jako premiérový zápas nebral. „Ani jsem to tak necítil, vždyť jsem odehrál celou přípravu.“ Velkých změn doznaly oproti předchozím zápasům i jednotlivé formace. Jak je odůvodnil asistent trenéra Milan Razým? „Nebyli jsme spokojeni s hrou našich centrů, a pokud nehrají centři, trpí tím samozřejmě celá pětka. Snažili jsme se k sobě vrátit k dvojici Štefanka-Duda. Myslím se Štefanka svůj úkol splnil, u Radka už si tolik jist nejsem.“ Došlo i na páteční Dudův incident. „Samozřejmě že extempore po skončení utkání se projednávalo. Duda byl u manažera, postih dostal. Vyříkali si to, jak je však vidět, asi to moc nepomohlo, protože v dnešním utkání byl znovu nedisciplinovaný.“ O výši postihu, či trestu Razým odmítl hovořit. „Je to věcí manažera a hráče, nepřísluší mi o tom hovořit.“

A jak zápas hodnotili trenéři obou mužstev?

Zdislav Tabara (Vsetín): „Odehráli jsme klasické utkání venku. To znamená udržet počáteční tlak domácích, i když jsme věděli, že po pátečním utkání nebude soupeř v psychické pohodě. Bylo důležité ohlídat začátek utkání, následně vyrážet do brejků a trestat chyby soupeře. To je hokej, který nám přináší úspěch. Domácí možná měli více střeleckých možností, ale brejkových situací bylo nastejno.“

Milan Razým(Plzeň): „Nehodnotí se mi utkání snadno. Druhá porážka doma za sebou mrzí dvojnásob. Snaha se určitě nedá upřít, vytvořili jsme si množství brankových příležitostí, bohužel jsme je nedokázali zužitkovat, pouze jedinou. Zákonitě potom dochází u soupeře k osmělení, pokud se mu podaří dát branku při přesilové hře, dostáváme se pod tlak, kluci ztrácí sebedůvěru.“