Představujeme Josefa Řezníčka, obránce a kapitána HC Keramika Plzeň

Vážení hokejoví fandové, dnes začínáme seriál rozhovorů s hráči, trenéry a vůbec se všemi, kteří dle našeho názoru, mají co říci k plze%nskému hokeji. Jako první se vám představí osoba nejpovolanější, a to dlouholetý hráč a kapitán plzeňských keramiků Josef Řezníček.

	Základní údaje:
	Narozen:	30.11.1966
	Míry/Váhy:	170 cm / 77 kg
	Stav:	ženatý
	Děti:	syn Daniel, dcera Silvie
	Vzdělání:	středoškolské
	Post:	levý obránce
	Číslo dresu:	9
	Dosavadní hokejový život:
	Škoda Plzeň	7 sezon
	Dukla Jihlava	2 sezony (základní vojenská služba)
	Olomouc	1 sezona a 1/2 měsíce
	Sachsen	4 sezony
	HC Keramika	od sezony 1996/1997

Kdo vás přivedl k hokeji?
K hokeji mne přivedl jeden kamarád, se kterým jsme bydleli, ale jinak mne to k hokeji táhlo samotného.
… rodiče ne?
Rodiče, samozřejmě že mne vedli ke sportu, ale jak říkám k hokeji jsem se dostal náhodou, ten kamarád přišel, řekl kdy jsou tréninky.

Dělal jste v té době jiný sport?
Tak samozřejmě jako kluk z vesnice, protože jsem se v té době přistěhoval z vesnice a bydleli jsme na předměstí, na Bílé hoře, jsem hrál fotbal, jezdil na kole, řekl bych byl to volný pohyb v přírodě.

Jaký je váš hokejový vzor a měnil se během vaší sportovní kariéry?
Vzory se moc neměnily, vždycky to byl Oldřich Machač. Oni už o něm lidi dnes moc neví, ale ti co se vyznají v hokeji, vědí o koho jde.
Takže ten se nemění a zůstává stále stejný. Setkal jste se s ním někdy?
Ne.

Které z hokejových cílů jste si již splnil a na splnění kterých ještě čekáte?
Splnilo se mi hrát na mistrovství světa seniorů a být mistr extraligy. Ale bohužel ne s Plzní a to je ten poslední cíl na který čekám.

Změnilo se pojetí hokeje od dob vašich začátků?
Razantně. Vůbec nejde srovnávat dnešní pojetí hokeje s hokejem před pěti lety a už vůbec ne s hokejem před dvaceti lety.

Pamatujete si dobře vaše začátky?
Pamatuji si, byly strašný.

Během vašeho hokejového života jste prošel několik klubů, kde se vám líbilo nejvíce, kde nejméně a proč?
Tak nejméně se mi líbilo ve Finsku, tam jsem byl sice jenom tři týdny, ale úplně sám. A nejvíce se mi líbilo v Německu. Sice se člověk musel starat sám o sebe, ale na druhou stranu to tam byla taková pohoda.
… ty tři týdny ve Finsku nejméně?
Sám, na hotelu, hrůza.
… člověk nerozumí finsky …
To ani tak ne, dá se s Angličtinou, ale ambice finského týmu tam byli hodně vysoké a ode mne, jako od cizince, se dost očekávalo. To jsem, dá se říci, plnil, ale být zavřený od rána do večera, vyjma jednoho tréninku, na hotelu, sám v jedné místnosti, nedostupný okolnímu světu. Tam se mi nelíbilo.

V hokejovém světě převládá názor, že je těžší se z menších klubů, jako je třeba Plzeň, prosadit do reprezentace, jak se na to díváte vy?
Já si myslím, že dneska už ten názor trošku stárne. Ne že je zastaralý, ale stárne, pomalu a jistě. Samozřejmě začíná se to odvíjet od toho, jak jsou kluby silné finančně a jak dokážou postupovat v extraligové tabulce. Když je někdo dobrý, tak tu šanci má. Myslím si, že dneska už se začíná vybírat podle toho, kdo jakou má výkonnost. Už se to dneska srovnalo, jestli narážíte na to, že z Prahy je do reprezentace nejblíže. Tenhle aspekt tam bude pořád, ale už se to dneska podle mého názoru hodně srovnalo.

Co podle vás musí splňovat hokejista dnešní doby?
O tom by se dalo mluvit hodně dlouho. Dneska musí splňovat úplně všechno, musí to být talent, musí hrát hlavou, musí být pilný, musí být chytrý a inteligentní. Takový je hokejista dnešní doby, musí být komplexní.

Proč hrajete zrovna na postu obránce a bylo tomu tak vždy?
Bylo tomu tak vždy. Přišel jsem, postavili mne dozadu, tady to "mydli".

Jste dle vašeho názoru defenzivně nebo ofenzivně laděný obránce?
Ani to, ani to. Já hraji hokej, jak už jsem si za ta léta vypozoroval, podle toho, co to mužstvo potřebuje. Když se mužstvu daří, tak to vypadá, že jsem ofenzivní obránce, protože umím dát gól, umím nahrát na gól atd., spíše by mne to táhlo dopředu. Když se ale nedaří, nebo i když se daří a všichni hrají dopředu, tak musí být někdo, kdo nad tím přemýšlí a umí hrát i dozadu. Řekl bych takový univerzální obránce. Myslím si, že každý obránce má chuť hrát dopředu. Dneska už není klasický defenzivní obránce, kterého postavíš do zadu jako v český házené. A ani už by se dneska neuživil. Dneska už je to úplně o něčem jiném, dneska má obránce i útočné úkoly.

Myslíte si, že obránce s vaší tělesnou konstitucí to má těžší?
Jsem toho názoru, že to má těžší. Výška hraje v dnešní době samozřejmě obrovskou roli. Ale na druhou stranu, pokud to píšeme tady v Plzni, a já jsem tady už něco odehrál a ukázal jsem, že něco umím, takže to mám i o něco lehčí. Kdybych však šel někam jinam, tak bych ale zase musel dokazovat, že výška není zase takový problém. I proto zůstávám rád v Plzni, protože tady už mne znají a vědí, co ode mne můžou čekat.

S kým se vám v dosavadní hokejové kariéře hrálo nejlépe v obranné dvojici a s kým nejhůře?
V obranné dvojici … tak těch bylo hodně. Já vždycky říkám, že když s někým hraješ, tak to potom nejlépe poznáš jestli ti vyhovuje. Dobře se mi hrálo s Martinem Čechem tady, ale když to vezmu zpátky. Tak nejlépe se mi hrálo s Jirkou Jonákem, protože jsme už byli oba zkušení, vyspělí, on pravák, já levák, měl ohromnou ránu, byl průbojný, dokázal vytěžit z mojí přihrávky góly, takže s ním se mi hrálo nejlépe.

A s kým se vám hrálo nejhůř?
Nevím, těžko bych někoho takového hledal.

Jaký je váš oblíbený hokejový (extraligový) stadion (kromě toho plzeňského)?
Abych řekl upřímně, dobře se mi hraje ve Zlíně a v Litvínově. Nevím čím to je, když o tom mluvíme s kluky, tak každý má svůj. Někdo třeba nemůže hrát na Kladně, někdo v Pardubicích, někdo naopak. Mně se hraje dobře ve Zlíně a v Litvínově.
… takže se dá říci, že se na to utkání těšíte?
No takhle, před každým utkáním je každý hráč nervózní, jak to utkání dopadne a podobně, takže pak je ta nervozita o to menší, když nemáš strach ze stadionu. Pak i ta kulisa na tebe nedělá takový dojem.

Jako kapitán týmu jste spíše demokrat, nebo spíše diktátor?
Protože nejsem nejstarší v mužstvu, tak jsem spíš takový lidový demokrat.

Máte nějaký speciální recept na to, jak povzbudit tým, když se mu dlouhodobě nedaří?
Ano, na to recept je, okamžitě řešit situaci a to jak v mužstvu, tak na úrovni trenérů a i třeba na úrovni vedení klubu.

Jak snášíte kritiku vaší hry?
Já se snažím, aby ti kritici neměli důvody, ale to samozřejmě pořád nejde, jelikož jsme lidé a ne stroje. Ale myslím, že kritiku já snesu a potom mi někde "vzadu v hlavě" začnou pracovat taková ta kolečka sebezáchovy, takže o tom člověk začne přemýšlet. Někdy se stane, že se člověk dostane do jakési letargie a výkon začne jít dolů aniž by se všiml. Pak je třeba vrátit se zpět k jednoduchým věcem a od toho to funguje, to mám vyzkoušené.
… takže přemýšlíte nad kritikou?
Stoprocentně.

Být úspěšným hokejistou sebou přináší kromě popularity, také určitou ztrátu soukromí. Jak se s těmito jevy vyrovnáváte?
Dříve mi to vůbec nevadilo, ale nyní mi to už občas vadí. Protože někteří lidé si pletou popularitu úplně s něčím jiným. Ale zase na druhou stranu, když se nedaří, tak je to zase kritika a lidé do toho dávají ty peníze, které mi potom pobíráme, takže je třeba i k tomuto mít profesionální přístup.

Stoupla vám někdy sláva do hlavy tak, že vás musel někdo z těch "výšin" sundat?
Já myslím že ne.

Mezi hokejovými fandy jiných mužstev máte pověst "provokatéra", myslíte si, že je to pravda?
Někdy to tak vypadá, ale pokud se mužstvu nedaří nebo prohrává, tak je třeba bojovat všemi zbraněmi.
… myslíte takový kanadský styl, že trenér řekne támhle toho bij a vyprovokuje se bitka?
Ne, nejde ani o bitku, ale spíše o to, znepříjemnit soupeři hru. Potom nastupují i takovéto věci, které třeba ani rozhodčí nepostřehne. Takové typy hráčů jsou všude. V takových situacích se dělá maximum pro mužstvo.

Mezi protihráči dojde během sezóny ke spoustě šarvátek a střetů, patříte mezi hráče, kteří je nechávají na ledě a po zápase na vše zapomenou?
Ano, na ledě je adrenalin, na ledě je takové to napětí, taková ta víra, teď hraji za tohle mužstvo, ale po zápase si podáme ruce. I když zase někde "vzadu v hlavě" mi některé věci zůstávají na další zápas. Já nejsem takový ten typ, hned se vybít, někteří mi prostě zůstávají v hlavě ve škatulce (úsměv), ale určitě nejdu do zápasu s tím, že onen mi něco provedl a musím mu to vrátit.

Nejméně oblíbený hráč extraligy a proč?
Řekl bych Jánoš. Je to dobrý hokejista, ale je takový trochu záludný.
… takže toho máte "vzadu" zastrčeného?
Ano, toho tam mám pořád, ten je tam zastrčený jako disketa (úsměv).

Nastupujete rád proti svým kamarádům?
Nedá se říci rád, nebo nerad, prostě je to soupeř a je to práce, hrajeme hokej a hotovo.

Pokud vznikne mezi hráči v týmu kamarádský vztah, trvá i poté, co se jejich hokejové cesty rozdělí?
Určitě, to je třeba případ Davida Pospíšila a jiných. Prostě jsme prožili spolu tři roky života a to už je docela dlouhá doba, to je 150 zápasů, to je ohromný zážitek, který ti zůstane v hlavě.
… takže nerozhoduje kdo kde hraje?
Určitě ne, prostě to přátelství tam jednou je.

Co pro vás znamená patriotismus a jaký má vliv na vaše rozhodování?
Patriotismus? Já jsem z Plzně odcházel v době, kdy jsem si říkal, že už se moc nenosí, že hráči si jdou vydělat a myslím si, že se to platí dodnes. Třeba v Plzni je patriotismus založený na tom, že je nás tu těch pět, kteří se tu drží, ale jinak už jsou všichni od jinud, já říkám "náplavy".

Za jaký extraligový klub by jste chtěl hrát, kdyby jste nehrál v Plzni a proč?
Já nebudu rozlišovat zeměpisnou polohu, chtěl bych hrát za mužstvo, které nebude přímo plné hvězd, ale bude hodně silné. Za mužstvo,které bude mít silnou osobnost. Já třeba za silnou osobnost považuji Jirku Dopitu, který má kolem sebe takovou silnou auru. Kolem něho můžeš poskládat jakékoliv mužstvo, přidáš dobrého gólmana a máš jistotu, že ten tým bude hrát. Nebudu říkat jestli za Vsetín, za Vítkovice, nebo Třinec, prostě za mužstvo, které je ideálně poskládané a na to mám svůj názor.

Pokud vás rozhodčí v zápase "poškodí", zapomenete na tuto křivdu hned po utkání, nebo si ji ještě dlouho pamatujete?
Rozhodčí si pamatuji hodně dlouho a mám takový pocit, že si je pamatuje hodně hráčů. To spíš zapomenu na šarvátky s protihráči, než na špatné výroky, nebo špatné vedení rozhodčího.

Vycítíte někdy, že je rozhodčí "záměrně" zaujatý proti týmu?
No může to být třeba spíš předpojatost z mé strany, když třeba když víš, že soupeři o něco jde a tobě nejde o nic. A je to hlavně ve směru k moravským mužstvům, protože tam ty praktiky nejsou asi nejčistší. Tam to člověk vycítí, ale třeba někdy si to zase říká až moc dopředu a ono to potom tak není. Je to možná i tím, že čas od času někde něco "prosákne", mluví o tom hráči, funkcionáři ale i veřejnost.

Myslíte si, že hokej je "čistý"?
Já si myslím, že u nás dneska není žádný sport čistý.

Jaký je váš oblíbený rozhodčí a který je oblíbený nejméně?
Řekl bych, že tak 80 procent je jich neoblíbených a 20 procent oblíbených, lehce oblíbených.

Na kterého trenéra rád vzpomínáte a proč a se kterým jste si nerozuměl?
Nerozuměl jsem si s Jardou Jiříkem, když tu trénoval. To jsem byl mladý a začínal jsem. Bylo to hodně těžké, ale zase na druhou stranu mi to možná pomohlo v dalším hokejovém životě. Rád vzpomínám na trenéra Jiřího Kochtu v Německu, bývalého reprezentanta. A potom na Marka Sýkoru, protože jsem s ním zažil, když to přeženu osm úspěšných let.

S jakým spoluhráčem se vám dobře hrálo, hraje?
To je těžká otázka, protože těch hráčů je za ta léta strašně moc, ale když vezmu současnost, tak je to asi Ivan Vlček, protože to je takový ten "pořízek", který má svoji hlavu. Není to sice žádný technik, ale dokáže pro to mužstvo udělat spoustu "černý" práce, kterou dokáže ocenit jenom ten, kdo hokeji opravdu rozumí, kdo ho dlouhodobě sleduje a nebo kdo ho zná.

V jaké pětce by jste si chtěl zahrát?
V centru Jirka Dopita. Na křídlech by asi mohl být kdokoliv. V obraně Jirka Jonák a v brance Roman Čechmánek.

Proti kterému brankáři se Vám nedaří?
Nevím, já zase nejsem ten, který by na ně najížděl sám.
… napadne vás nějaký u kterého si říkáte: "Kdy já mu dám gól?"
Těžko, ale myslím si že Málek je dobrý.

Kterého útočníka považujete za nebezpečného?
Já myslím že Pardavý. Ale těch hráčů ale určitě víc. Někteří hráči se těžko brání.

Kterou část letní přípravy snášíte nejhůře?
Běhání, výběhy do kopců. Co se týče běhání, tak to už není můj trend.

Změnil se s postupem doby váš přístup k letní přípravě, nebo byl vždy stejný?
Myslím si, že se to ještě vystupňovalo. Dřív jsem si říkal udělat "to" a pak padnout vyčerpaný. Dneska se občas přistihnu, že si řeknu: "Teď si musíš dát naplno, co vydržíš. Zítra si třeba odpočineš." Přemýšlím o tom jinak.

Které tři části výstroje byste si vzal na led?
Brusle, hokejka a rukavice.

Váš oblíbený klub v NHL?
Pittsburgh samozřejmě.

Komu jste jako malý kluk fandil?
Národnímu mužstvu, když hrál Nedomanský, Ebermann….

Jak se odreagováváte po utkání, které vás opravdu naštve?
Abych nenadával a nebyl jsem moc sprostý a zasmušilý, tak se obklopím rodinou, dětmi. Tam si to nedovolím.

Už jste přemýšlel o tom, co budete dělat po ukončení vaší hokejové kariéry?
Já už přemýšlím asi pět let, ale pořád se nemůžu ničeho dobrat. Nejspíš nějakou trenérskou třídu, protože mne to k těm dětem táhne. Mám už nějaké nápady, které bych chtěl realizovat.

Co by jste dělal, kdyby jste nehrál hokej?
Asi bych podnikal. Já jsem typ, který musí něco aktivně rozvíjet.

Napadá vás třeba obor v kterém by jste podnikal?
Nedokážu odhadnout v čem bych začal a kde bych byl dneska.
… uspokojují vás Replay Blue Jeans (pozn. redakce: zastoupení italské oděvní firmy v Plzni)
Není to špatná investice, ale zase tak mne to neuspokojuje. Uspokojují mne věci, které jsou za mnou vidět, třeba stavebnictví apod.

Máte pocit, že díky hokeji máte větší úspěch u žen?
Určitě se to projevuje, ale nedávám tomu váhu. Já mám jednu ženu a doufám, že u ní úspěch ještě pořád mám.

Kdy jste řekl vaší manželce, že jste hokejista?
Hned jak jsem ji viděl.
… vzpomenete si kde to bylo?
Vzpomenu, v jihlavském hotelu Grand, 20. Listopadu 1986.

Jak se dívá vaše manželka na vaše povolání, má o vás strach?
Začnu druhou částí otázky, ano má o mne strach. A k té první části, někdy ji pěkně štvu, protože je toho moc a nejsem vůbec doma. Pak to ale vždycky pomine, protože ví, že má všechno své pro a proti.

Jaký sport se vám vůbec nelíbí?
Nelíbí se mi silové sporty a individuální sporty. Nelíbí se mi veslování a volejbal, protože jsem malý. Nelíbí se mi orientační běh.

Jaký jiný sport by jste profesionálně rád dělal?
Asi zase nějaký kolektivní sport, takže asi fotbal.

Výrazná sportovní osobnost která vás zaujala?
Bylo jich víc, ale momentálně asi nejvíce Mario Lemieux. Já osobně si nedovedu představit, že bych po třech letech řekl: "Vám to nejde, tak já si obuji brusle a jdu vám pomoc," a hrál jako on.

Výrazná osobnost z jiného oboru lidské činnosti, která vás zaujala?
Je jich hrozně moc. Ale zaujmou mne věci, které mají charakter. Věci, které nejsou o popularitě a o penězích.

Jaký je váš životní vzor, pokud nějaký máte?
Životní vzor nemám, ale chci se ve zdraví dožít důchodu.

V kolika letech jste poprvé seděl za volantem a jaké auto to bylo?
Když jsem dostal řidičák. Bylo mi osmnáct a tři měsíce a byl to žigulík, šestnácka, takže to jelo. Mně trošku skákalo,ale bylo to v pohodě.

Jaké je auto vašich snů?
Já se už pár let držím značky která mi momentálně vyhovuje a to značky Audi. Líbí se mi model "all road", který je momentálně na trhu, A8 už mi přijde veliké.

Čím jezdíte v současnosti?
Audi A4 avant a VW Bora.

Jak vidíte budoucnost svých dětí?
Já jim nemluvím do toho, čím se stanou. To si vyberou ony. Nejsem z těch, který by jim řekl půjdeš studovat medicínu. Dávám jim volnost, nechávám je vybírat a toleruji jim určité věci, i když jim samozřejmě dělám nějaký pořádek v závislosti na penězích co to stojí. "Chceš dělat tenis, dělej tenis, třeba by tě to mohlo někdy živit." ". "Chceš dělat hokej, dělej hokej, třeba by tě to mohlo někdy živit." Ale pokud mi začne dávat najevo, že to dělá jenom proto, aby byl dobře oblečený, tak jsem z toho dost nervózní.

Sledujete a zajímáte se o politiku?
Zajímám se o politiku, o finanční trhy, prostě o věci, které zajímají normálního smrtelníka. Politiku čtu v novinách, sleduji v televizi, ale neberu ji zase tak vážně, protože mne trošku zklamala.

Na co si vzpomenete, když se řekne socialismus v ČSSR do roku 1989?
To je ta část života, než se to otočilo a začalo se to komerčně využívat, ta dřina, která byla spojena s tím hokejem. Tenkrát byl ten přístup k hokeji volnější. Priority byly, dostat se na západ atd. Teď už tam nechceme, ale chceme to mít doma a v klidu se tím živit tady živit.

Jaký je váš oblíbený film?
Tenkrát na západě.

Jaký je váš oblíbený autor a jaká kniha?
To bude těžké, protože málo čtu, nemám na to čas. Ale jinak jsem přečetl hodně knížek od Jackie Collins, to jsou takové ty lehké "sprosťárny", to se čte dobře (úsměv).

Která země na světě vás zaujala natolik, že by jste se tam odstěhoval natrvalo, kdyby jste měl tu možnost?
Vzhledem k tomu, že jsem byl hodně daleko, tak mne zaujalo hodně zemí, ale nestěhoval bych se.

Jaké je vaše oblíbené místo, kde trávíte svoji dovolenou?
Já dovolenou rozděluji na dvě části. Jedna je s manželkou po sezóně, když jsem vyčerpaný a potřebuji, abych se nemusel starat o děti, koukat na ně kde jsou atd. Tak to si beru jenom manželku, ta je samostatná, o tu se starat nemusím. A pak je druhá část rodiny, tak ty musíme vzít zase v létě. A kde trávit? Musí být teplo, musí být dobré jídlo a nesmí se nic špatného přihodit. Pak je to všechno krásná dovolená všude na světě.

Jaký je váš vztah k Internetu a k počítačům všeobecně?
Počítač mám doma. Pořídil jsem si ho před dvěma roky, Internet mám, surfuji. To umím, jak jsem se to naučil sám jako samouk. Umím se v počítači pohybovat, takže to pro mne není neznámá věc ani tabu.

Jak si představujete ideálního novináře?
Ten který se prvně zeptá a pak už mluví jenom dotyčný.

Jaká je vaše oblíbená značka oblečení?
Replay Blue Jeans

Jaká je vaše oblíbená značka obuvi?
Nepreferuji žádnou, jen mi musí obuv sedět a musí se mi líbit.

Jaká je vaše oblíbená značka nápoje?
Pivo Gambrinus.

Jaká je vaše oblíbená barva?
Bledě modrá.

Děkujeme za rozhovor

28.5.2001 Plzeň, Restaurace "Azyl"
Jiří Mentlík
Daniel Schneider