Kristián Kolář

Hokej mě baví, odpočívám až po sezóně, říká Kristián Kolář

Plzeň - Sedmnáctiletý gólman indiánů v předminulé sezóně pomohl k titulu juniorům i staršímu dorostu, v té minulé zase okusil v Klatovech seniorský hokej a naskočil v dresu reprezentační osmnáctky i devatenáctky, podíval se také na mistrovství světa. Nyní se talentovaný brankář připravuje s A-týmem.

Kristiáne, věkem jako starší dorostenec jste ale „patřil“ především juniorům a to i v play-off. Jak hodnotíte celkové třetí místo?
Myslím si, že bronzové medaile jsou skvělé. I proto, jak se nám podařilo ve čtvrtfinále play-off otočit sérii se Slávií. Jen škoda, že jsem neprošli přes Liberec. Určitě jsme na ně měli, pomýšleli jsme výš, ale bronzové medaile jsou také výborné. Podle mě bychom je všichni brali, kdyby nám to někdo ze začátku roku řekl.

Jak moc mrzelo vyřazení od Liberce, který určitě nebyl favoritem semifinále? Pomohl třeba i fakt, že se hrálo jen na dva zápasy a začínalo se na severu Čech, tedy paradoxně na půdě v tabulce hůře postaveného mužstva?
Mrzelo moc, protože jsme v obou zápasech byli lepším týmem. Určitě to tomu mohlo napomoci, ale nemůžeme to svádět na to. Bohužel mě jen mrzí fakt, že v tomto stylu play-off může vyhrát i šťastnější tým a ne ten lepší.

Poprvé jste nakoukl také v dresu Klatov do seniorského hokeje, jaká to byla zkušenost?
Zkušenost to byla obrovská, nastoupil jsem proti David Servisu z Českých Budějovic a proti Žďáru nad Sázavou. Oba zápasy byly vyrovnané a rozhodlo pár malých chybiček.

V celé sezóně jste nastupoval v dresu staršího dorostu, juniorů, Klatov, reprezentační osmnáctky i devatenáctky. Měl jste vůbec čas si za ten rok odpočinout?
Čas se určitě našel, i když málo. Hokej mě baví a chvilku si odpočinout je hlavně po sezóně.

V čem v těch pěti týmech byl pro gólmana největší rozdíl nebo je těžké se například nějak přizpůsobit?
Nejhorší to bylo asi když jsem přijel na devatenáctku. Tam bylo spoustu kluků z extraligy, takže bylo nejtěžší si zvyknout na rychlost a že jsou už přesnější střely. Zase když jsem odtud přijel, jsem šel chytat do staršího dorostu, to byl obrovský rozdíl. Bál jsem se, abych nepodcenil nějaký zápas, ale nedošlo k tomu, takže jsem byl docela spokojený.

Nyní trénujete s A-týmem. Jak náročná příprava je oproti například mládežnickým přípravám?
Oproti mládežnickým je to náročnější například v posilovně, zvedají se těžší váhy. Jinak je to podobné.

Máte již nějaké zprávy či náznaky od trenérů o budoucí sezóně?
Zatím ne, uvidíme jak to vše dopadne.

Brankář je trochu atypická pozice. Čím to, že nejste třeba útočník?
Ani nevím. U nás v Milevsku, když chyběl gólman, tak chtěl do brány každý a nakonec jsem tam šel já. Asi to bylo tím, že jsem byl nejhorší hráč (smích).

Jaké máte své oblíbené číslo dresu a proč?
Úplně oblíbené číslo nemám, ale když je možnost, vezmu si číslo 35. V mládeži taková možnost není tak si beru číslo 2 a jinak se mi líbí ještě 29.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů!