Letos chyběl výběh na Pancíř, tak jsem šel sám, směje se Jaroslav Kracík

Jaroslav Kracík v září započne po návratu z Německa již svou šestou sezónu v modrobílém dresu v řadě, nyní ovšem stejně jako jeho spoluhráči polykal na Šumavě ostré tréninkové dávky pod taktovkou kondičních trenérů.

Tradiční plzeňské týdenní soustředění na Šumavě je po republice vyhlášené. Každý hokejista moc dobře ví, že ho nečeká nic lehkého. Přesně to vystihují slova trenéra Jana Snopka: „Pokud chce mít hráč dobrou sezónu, nesmí v létě nic vypustit." Své by o tom mohl vyprávět i Jaroslav Kracík, pro něhož to je již několikátá letní příprava. „V létě se připravuji od nějakých šesti let a každý rok je to v něčem jiné. Letos mi přijde, že se trenéři rozhodli, že to bude ještě těžší. Nebo jestli to je mým věkem? Ale první dva dny na Šumavě byly fakt náročné," dodává s úsměvem plzeňský odchovanec.

Když jako mladý hráč poprvé nakoukl k A-týmu, více se jezdilo na kole, což těžko rozdýchával. „V minulosti pro mě byla cyklistika asi nejtěžší v přípravě. Jako mladý kluk jsem moc na kole nejezdil, maximálně na koupaliště a zpět domů. Tady najednou dvě padesátikilometrové etapy denně. To bylo pro mě peklo, neskutečně mě bolel zadek. Dnes více běháme a to je pro mě lepší." Tradiční výběh na Pancíř nicméně letos v itineráři přípravy chyběl. „To jsem před soustředěním netušil, nicméně trenéři vymysleli jiné speciality. Vrchol Pancíře si holt vyběhnu sám," hlásí plzeňská jednaosmdesátka.

Během svého působení zažil Kracík několik trenérů, dle svých slov nejméně vzpomíná na rok 2003, kdy mužstvo krátce vedl Rostislav Čada: „Ten mi strašně dával zabrat, navíc mě vůbec neměl rád." Než plzeňský útočník z Plzně odešel, střídali se trenéři na západě Čech jako na běžícím páse, v posledních letech se ovšem situace okolo lodivodů mužstva ustálila. „Trenér Čihák je u mančaftu již několik let. Předtím, než se stal hlavním trenérem, navíc u mužstva působil jako asistent. Já jsem zažil hodně trenérů, jsou typy koučů, kterým se líbí, když se někdo v tvrdé přípravě pozvrací, pak jsou ti, kteří pozvolní tempo, když vidí, že už je toho opravdu dost." Na otázku do jaké skupiny patří Ladislav Čihák bez váhání Kracík odpověděl. „To je stoprocentně první případ," konstatuje s lišáckým úsměvem.

Někteří hráči z kádru prozradili, že vyhlášený autor precizních přihrávek je na tom velice dobře fyzicky již několikátým rokem, v čem tkví kouzlo? „Postupem času je vše znát, tak se snažím hlídat ve stravě a pití. Odpočívám u sportu, rád si zajdu na dvě hodiny zahrát tenis. Neznám regeneraci, že bych se nějak protahoval, podstupoval masáže a podobně," má jasno Jaroslav Kracík.

Každý rok přichází otázka, jestli člověk přemýšlí dopředu, jaké má plány do nadcházející sezóny... „Já nyní vůbec nad ničím nepřemýšlím. Budu rád, když začnu hrát v novém ročníku. Koukám maximálně měsíc dopředu. Dneska se člověk zraní bohužel ani neví jak. Vloni jsem se dvakrát z ničeho zranil, pro mě už může být každý úraz konečná." V lednu plzeňský hráč oslavil třicáté sedmé narozeniny, což napovídá, že letos to může být již poslední letní příprava. „Já si to říkám každý rok. Tělo drží, zatím zvládám vesměs všechno, tak snad to tak bude pokračovat," říká na závěr Kracík.