Pozvánka pro mě byla šok, poté i pro mé tělo, směje se David Kvasnička
David Kvasnička má za sebou první reprezentační kemp před mistrovstvím světa, který se od pondělí do dnešního dne konal právě v západočeské metropoli.
Dvaadvacetiletý obránce přitom nominaci vůbec nečekal, nakonec ovšem účastník mistrovství světa hráčů do osmnácti, devatenácti i dvaceti let dostal šanci zabojovat i o to seniorské. V rodině si tak sezónu prodlužuje nejen on, v bojích o mistrovský titul je totiž i o tři roky mladší bratr Vlastimil, jenž již s juniory indiánů postoupil do semifinále. Může tak jít ve stopách staršího sourozence, kterému se povedlo zvednout pohár nad hlavu před pěti lety.
Davide, jak jste si užil reprezentační sraz?
Za mě to bylo super, po dlouhé době jsem mohl být s reprezentací, naposledy jsem byl ještě s mládežnickými výběry. Bylo to skvělé mít na sobě znovu národní dres.
Na co jste se soustředili a jak byl vlastně kemp těžký?
Popravdě byl poměrně náročný, někteří kluci přeci jenom nebyli dlouho na ledě, já osobně deset dní. Vůbec jsem s tím totiž nepočítal. Soustředili jsme se na ty asi nejvíce základní věci - založení útoku, přechod středního pásma, napadání, obranná fáze a podobně.
Jaké to je trénovat pod zahraničím koučem?
Je to zase nová zkušenost, neměl jsem ještě takovou situaci. Martin Erat nám ale překládal, takže když někdo nerozuměl, ani tak nevznikl problém. Bylo to zajímavé a jiné, než jsme zvyklí.
Z Plzně se účastnila celá řada hráčů, to je asi vždy příjemné, že?
Bylo nás dost, to je pravda (úsměv). Byli jsme rádi, že jsme doma, doslova na svém místě v kabině, kde jsme byli celý rok. O to to pro nás bylo snazší, známe tady celé zázemí. Osobně jsem seděl vedle Vojty Budíka, jako celou sezónu (smích). Ale bylo fajn vidět jiné kluky, proti kterým hrajeme nebo je znám z reprezentačních výběrů v mládeži.
Stihli jste třeba ostatním klukům ukázat město?
Měli jsme dvoufázové tréninky, čas navíc tedy prakticky nebyl, odpoledne jsme byli rádi za nějaký odpočinek. Sešli jsme se v klidu na společné večeři na hotelu, poté my z Plzně spali doma.
Osobně jste prošel všemi mládežnickými výběry, byl jste na třech světových šampionátech. Je ten seniorský nyní takovou další metou?
Každý se chce posunout do reprezentace i v A týmu. Je to úplně něco jiného, než mládežnické výběry. Pochopitelně každý by si tam rád zahrál.
Dá se říct, že je reprezentace nyní trochu náplastí na ten brzký konec v play off?
Byli jsme hodně zklamaní z předkola, je to tedy taková útěcha. Jsme za to moc rádi, že si můžeme prodloužit sezónu a nemáme tak dlouhou dovolenou.
Pozvánka tedy jistě udělala velkou radost, že?
Samozřejmě, pro mě to bylo velké překvapení, vůbec jsem to nečekal. Až v sobotu večer jsem se to dozvěděl od pana Straky, byl jsem osobně deset dní bez tréninků. Bylo to tedy šok a pro tělo následně také (smích).
Váš kat Mladá Boleslav ve čtvrtfinále doslova přejela vítěze základní části z Hradce Králové. Čekal jste to?
Zápasy jsem neviděl, pouze jsem zavnímal výsledky, ale nečekal jsem to. Po tom, co předváděl Mountfield v základní části, jsem si spíše myslel, že to samé předvede i v play off.
Jak moc bylo skvělé, že se alespoň na závěr sezóny vrátili fanoušci?
Minulý rok předkolo s Olomoucí to bez fanoušků nebylo ono. S nimi je to úplně něco jiného, hraje se o dost lépe, obzvlášť tady doma. O to víc nás mrzí, jak to dopadlo.
S plzeňskými juniory jste vyhrál extraligu, sledujete jejich boje i nyní?
Samozřejmě! A to i z toho důvodu, že mám v týmu bráchu. Byl jsem se i podívat na nějaké zápasy, když mi to vyšlo. Držím jim palce a věřím, že tým na úspěch mají.
Snažil jste se mu třeba něco poradit?
Něco málo jsem mu říkal. Spíše ale, jak jsme to prožívali my a hlavně, ať si to užije, že je to nejlepší část sezóny. Moc jsem mu do toho ovšem nemluvil. On ví, co má dělat a od trenérů mají jistě také rad hodně.
Fota: Jan Beneš
