Nemůžu se dočkat prvního zápasu před plzeňským publikem, hlásí Samuel Bitten

Příjemný mladík, který si rád povídá a vyjde vstříc. Ideální kluk do kabiny, který na ledě neuhne z jediného souboje. A umí shodit rukavice, když se má zastat svého parťáka. To je Sam Bitten, hráč s absolutním potenciálem, aby se stal miláčkem plzeňských tribun. A první posila do ofenzivy, kterou pro letošní rok HC Škoda Plzeň představil.

Loňskou sezónu převážně strávil ve druhé nejvyšší české soutěži, v níž hájil barvy ostravské Poruby. Na play off si ale 185 cm vysokého forvarda vyhlédly Vítkovice. „Nevěděl jsem, co čekat, když jsem začínal v Chance lize, ale ukázala se jako velice kvalitní. A jsem přesvědčený, že díky tomu, že jsem v ní hrál, jsem byl připravený na extraligu. Obě úrovně mi sedly, naopak když jsem hrál ve Švédsku, necítil jsem se v té soutěži tak dobře. Můj styl hry do ní tak nezapadnul,“ vzpomíná Samuel Bitten. „Jsem vděčný Vítkovicím, že mi daly šanci a pozvaly mě do extraligy. Splnil jsem si sen hrát v nejvyšší soutěži v zemi na profesionální úrovni!“

Ve zmiňovaném play off plnil pověstnou nevděčnou úlohu strážce největší hvězdy soupeře, ale i přesto se zapsal do střeleckých statistik. „Myslím, že se mi vyřazovací boje povedly. Měl jsem výbornou sérii proti Olomouci, kdy jsem měl na starosti uhlídat Davida Krejčího. Na tuhle roli jsem fakt pyšný, že mi byla svěřena. A i proti Třinci se mi hrálo dobře,“ pokračuje. „Na druhou stranu ale také umím udělat kanadské body. Považuji se za hráče, proti kterému se nikomu nehraje lehce. Protihráči proti mně nechtějí nastupovat, na což jsem hrdý. A doufám, že plzeňští fanoušci naopak budou můj styl hry milovat a užívat si ho. Nemůžu se dočkat prvního zápasu.“

Přestože ostravský klub o služby 22letého Kanaďana, jehož prvním jazykem není angličtina, nýbrž francouzština, stál, Sam Bitten se rozhodl pro přesun na západ Čech. „Když jsem dostal nabídku, ani chvíli jsem neváhal. Udělalo mi radost, když jsem mezi hráčskými jmény uviděl Ludwiga Blomstranda, se kterým jsem se potkal během mého jednoho roku v Södertälje. Choval se ke mně skvěle, vzal mě pod svá ochranná křídla a pomohl mi s běžným životem ve Švédsku. Tak si to v Plzni může zopakovat,“ potutelně navrhuje. „Myslím, že můj styl hry se do extraligy hodí. A na plzeňský klub a organizaci jsem neslyšel špatného slova, všichni jen chválili. A fanoušci jsou prý nejlepší v lize! Tak na to se opravdu těším!“

Podle jeho slov byste asi uhádli, jak ho charakterizovat. Jako makáče, dříče a znovu dříče. Jak by se ale popsal sám Bitten? „Nechci prohrávat. Nikdy. Jsem tak absolutně soutěživý typ hráče, že podle mě fanoušci ještě něco takového neviděli. Nevypustím jediný zápas, jediné střídání, a to považuji za svou největší přednost. Odvádím na ledě práci, kterou by možná jiní dělat nechtěli. Já jsem ale na svoji roli v mužstvu pyšný, ať je jákakoli,“ zdůrazňuje a okamžitě dodává: „Jsem týmový hráč. Je jedno, jestli jsem s klukama na ledě v prvním zápase nebo nastupujeme společně do desáté sezóny. Jsou to moji bráchové. A to platí i mimo led. Jsme rodina. Jinak jsem mimo mantinely jiný kluk. Hodně se usmívám, mám rád srandu a dobrou náladu. A můžu prozradit, že mám připravené zábavné oslavy gólů, až je vstřelím. Je na co se těšit,“ usmívá se.

Jak jsme v představení v tiskové zprávě avizovali, Sam Bitten pochází ze sportovní rodiny, nikoliv však z hokejové, ale s badmintonovými kořeny. „Stále si badminton zahraji, moji rodiče oba reprezentovali na olympijských hrách a badminton je stále živí. I díky tomu chápou, jaký je život profesionálního sportovce. Bez jejich podpory bych nikdy nebyl tam, kde jsem,“ vzkazuje.

V odpovědi na každou otázku opakoval, jak moc se těší na plzeňské příznivce. A zkrátka mu to musíte věřit. „Bez fanoušků by hokej nebyl nejlepším sportem na světě. Když se můžu s fanoušky potkat, podepsat se jim, vyfotit se s nimi nebo s nimi prohodit pár slov, jsem za to ohromně vděčný. Bez nich by to nebyl hokej,“ pokračuje. Zatím ale přiznává, že o Plzni, kromě hokeje, ví jen to, že je městem piva. „Ano, jediná věc, kterou vím. Ale napravím to. Nicméně, sice nejsem vyloženě pivař, ale jednou za čas si pivo dám a mým nejoblíbenějším je to plzeňské,“ směje se. No, není to náhoda?

Foto: Petr Kotala