Medaile byla cíl a jsem rád, že se to povedlo, říká David Jiříček a vyhlíží draft

Pro osmnáctiletého Davida Jiříčka mělo jít o zlomovou sezónu, na jejímž konci měl o dalším životním směřování rozhodnout draft. A vše šlo jako po másle, ze všech mladíků v extralize sbíral největší icetime za zápas, v devětadvaceti utkáních přidal jedenáct bodů.

Jenže na mistrovství světa juniorů na přelomu roku si vážně poranil koleno a prognóza nebyla nejlepší. Avšak velký bojovník se zvládl dát rychle do kupy a své Plzni byl připraven pomoci ve čtvrtfinále proti Spartě. Leč nad síly byla v předkole Mladá Boleslav.

Talentovaného obránce si poté pod svá křídla vzal reprezentační kouč Jalonen a v obrovské konkurenci si plzeňský bek vybojoval účast na mistrovství světa a byl tak u toho, když Česká republika ukončila desetileté čekání na medaili. A nyní? To se uvidí sedmého července, kdy v Montreálu proběhne draft NHL...

Davide, začněme od konce. V ruce třímáte bronzovou medaili z mistrovství světa...
V sezóně byly nějaké trable, tohle je taková sladká odměna. Já jsem měl naskočit po dlouhém zranění do čtvrtfinále, bohužel nám to nevyšlo. Najednou jsem tak nevěděl, jestli ještě někde budu hrát. Trénoval jsem ale dál, nechtěl jsem nic zahazovat. Stoprocentně jsem doléčil koleno a byla možnost hrát za juniory, za reprezentační dvacítku a nakonec se objevila i šance jít s A týmem do přípravy před mistrovstvím světa. Sice jsem se po pozvánce lehce vylekal, ale jsem strašně moc rád, že jsem tam mohl být. Pan Nedvěd mi volal již před prvním kempem, který byl zrovna v Plzni, ale s kondičním trenérem panem Snopkem i s fyzioterapeutem panem Havlem jsme se domluvili, že tomu ještě dám dva týdny.

Čekal jste v tu chvíli, že cesta povede až na MS?
Určitě ne. Jel jsem to tam ale odmakat naplno. Ukázat všem, že jsem se vrátil a jsem stoprocentně připraven. Když jsem se pak v přípravě posouval dál a dál, snažil jsem se na to nemyslet a šel jsem týden po týdnu, den ode dne. Uvěřil jsem tomu pak až v Tampere (úsměv).

Jaké to bylo potkat se s nejlepšími českými hráči ze zahraničí?
Jsou to borci, hrají v nejlepších soutěžích světa. Respekt tam určitě z mé strany byl. A to i na ledě, což se trochu projevilo i na výkonech. Je to pro mě ovšem zkušenost hrát na takto velkém turnaji a s takovými hráči.

Ovšem zapsal jste se i na listinu střelců...
Gól byl hezký, to se povedlo, bylo to skvěle pro mě připravené od spoluhráčů. Ale je potřeba říct, že ten zápas se mi nepovedl a mé výkony již nebyly takové. Pro mou další práci je důležité, že do Švédských her mi to šlo, byl jsem vidět, cítil jsem se dobře. Rozdíl pak udělali hráči z NHL, zámoří je lepší než evropské soutěže.

Nasbíral jste ale jistě velmi cenné zkušenosti, že?
Samozřejmě, už jenom být součástí toho týmu a vidět celý ten turnaj je pro mě skvělé. Byly vidět detaily, jak mají menší hřiště. Umí si přihrát úplně jinak než my, dělají vše ve velké rychlosti a na to si musím zvyknout.

Jak jste prožíval duely předkola, do kterých jste ještě nemohl zasáhnout?
Mrzí mi to. Pátý zápas je vabank, je škoda, že jsme prohráli. Bylo by skvělé i pro fanoušky, po té covidové situaci, že bychom hráli proti Spartě. Za dva roky mezi dospělými jsem odehrál pouze jeden duel vyřazovacích bojů. To je pro mě taková kaňka, kterou chci do příště zlepšit.

Podobně jste asi prožíval i duely na mistrovství světa, že?
Ano, já jsem hodně fandil, nedokážu jen sedět (úsměv). Čtvrtfinále bylo super, to jsme skvěle začali, pak ale přišla těžká prohra v semifinále. Souboj o třetí místo se naštěstí povedlo, bylo vidět, že USA mají problém s počtem hráčů. Já byl již o den dříve na jejich semifinále s Finskem a na této úrovní v takovémto tempu se to nedá vydržet. My jsme ovšem skvělým obratem dokázali, že máme skvělý tým.

Jaké byly oslavy?
Byly dlouhé, ale myslím si, že umírněné. Pevně věřím, že příště to bude ještě lepší. Medaile byla cíl a jsem rád, že se to povedlo.

Měl jste prý v dějišti šampionátu i rodiče. Užili si to?
Byli rádi, že to mohli vidět. Byla to jejich první taková zahraniční akce.

Co jste vlastně od té doby stihl?
Já chodím do školy ještě, jsem ve třetím ročníku, takže musím makat tam nyní (úsměv). Snažím se také ukázat medaili každému, kdo si řekne.

Neodjel jste na testy před draftem do zámoří. Proč?
Časová kolize byla asi největší problém, poté jsme se s agenty a skauty domluvili, že to vynechám. Fyzické testy bych stejně nedělal, byly by to tak jen pohovory, takže kdyby mě nějakým tým chtěl, tak to zvládneme přes Zoom nebo přímo v Montrealu při draftu.

Máte nějaký vysněný tým?
To nemám (úsměv). Uvidíme, kdo se bude zajímat nejvíce. Draft se blíží, bude toho asi více a více, je to ale stále jen takové oťukávání. Všechno se dozvíme až sedmého července.

Jste nervózní?
To ne. Možná, až budu tam. Protože je to v Kanadě, v Montreálu a ten navíc má první volbu, takže tam bude i dost diváků.

Co do té doby máte naplánováno?
Nyní chci hlavně dodělat vše do školy, pak je hned po draftu kemp první. A když se vrátím, začíná příprava na mistrovství světa dvacítek. Takže na suchou přípravu skoro nebude čas, což je samozřejmě špatně.

Dovedete si mistrovství světa juniorů namísto o Vánocích představit v srpnu?
Dokážu. Pro hráče ročníku narození 2002, kteří neměli žádné mistrovství, tak je to super. Pokud tam naskočí všechny hvězdy z NHL, které mohou, tak to bude skvělý turnaj.

Existuje i varianta, že byste v Plzni zůstal?
Určitě si to představit dovedu. Vše se rozhodne po draftu, kdy se s daným týmem dohodnu, co pro mě bude nejlepší. Nyní je tak otevřená prakticky jakákoliv varianta - NHL, AHL, kanadská juniorka, Plzeň...

Máte také mladšího bratra. Můžeme se tedy opět brzy těšit na jméno Jiříček v extralize?
Já doufám! (úsměv) Já už někde říkal, že je úplně jedno, jestli bude hrát extraligu v osmnácti nebo šestnácti, hlavně že bude. Každý má cestu jinou, někdo dospívá rychleji, jiný pomaleji. Podle trenéra Hanzlíka, který ho má nyní v juniorech, tak je prý lepší než jsem byl já v jeho věku. (smích) Ale rozhodně na něj nechci vyvíjet nějaký tlak. Je to mladý kluk a má to těžké. Musí makat a potom se uvidí.

Chtěli byste si někdy zahrát spolu?
My bychom spolu hrát nemohli, protože by byl jen gólman v brance a na něj by jezdi tři na nikoho. Tam by nikdo nebránil. Máme totiž oba v sobě to, že kdo brání ,ten nevěří gólmanovi a my mu oba věříme stoprocentně. (smích)

Davide, děkujeme za rozhovor!