Sice bez Šumavy, ale přesto je příprava náročnější, říká Lukáš Kaňák

Indiáni v těchto dnech polykají velké tréninkové dávky. Za sebou mají i týdenní soustředění, které se sice nekonalo v šumavských kopcích, o to více ale možná bylo náročnější. Naposledy modrobílí navíc odehráli přátelské fotbalové utkání v Lužanech, v němž zvítězili po brankách Sedláka, Maláta a Langa 3:0.

Lukáši, jak si užíváte fotbalové zápasy?
Je to super, všechny nás to baví. Jsme rádi, že si můžeme zahrát, vždy je navíc dobrá atmosféra a sranda.

Ale asi to není pouze o tom, si zahrát, že?
Samozřejmě. Já to tak mám, a myslím si, že možná všichni tady, člověk chce vždy vyhrát. A pak, když je člověk v emocích, tak dojde i na hádky (úsměv). Na turnaji při akci našeho partnera jsme vyhráli, tentokrát také, takže ale dobré (smích).

Máte za sebou týdenní soustředění, jak příprava nyní vypadá?
Trénujeme pořád hodně (smích). Za mě bylo třeba soustředění těžší, než bývala ta na Šumavě. Je to pochopitelně těžké v tomto období, asi málokdo ho má rád. Ale zase víme, že je to důležité a za těch pár let už mi to tolik nevadí. Samozřejmě, že brblbáme a nadáváme, ovšem odmakáme to na sto procent.

Trenéři vám dovolují si za nadávat i na ně, pomáhá to?
Já to třeba nedávno využil na Homolce na kondičního trenéra (smích). Ono je to někdy lepší, když emoce jdou ven. Evidentně trenérům se to líbí. Únava se již kumuluje, tréninky jsou stále těžké, podle mě je vše náročnější než v letech minulých.

Takže Šumava byla příjemnější?
Kopec na Homolce je jiný, těžší, není tak pravidelný. Takže člověk i hodně mění rytmus – kopec, rovina a tak dále. Zlatá Železná Ruda. Už jsem to říkal, tak doufám, že mě někdo vyslyší (smích).

Jak jste zvládali extrémní horka posledních dní?
Žádný jiný režim nebyl. Prostě jsme šli a trénovali. Asi jsme více dbali na hydrataci, ale ono při té náročnosti běhů je těžké se mezi tím napít, aby to hned nešlo ven (smích). Na Homolce jsme ale alespoň trošku schovaní pod stromy. Ale jinak prostě nezbývá nic jiného, než pořádně makat.

Těší se člověk při takovém výběhu o to více na led?
Když jsem v kopci, tak mám před sebou jenom vrchol a mám pod sebou jen trať, která mi moc neubíhá (smích). Ale samozřejmě se všichni těšíme. Jsme hokejisté, tak už se těšíme, až to nastane. Bude to sice opět náročné, ale už jsme zvyklí (úsměv).

Jak se utvořil tým s novými tvářemi?
Já myslím, že dobrý. Všichni jsou v pohodě a fajn, věkově jsou tak nějak podobně, jako my ostatní. Třeba tady kolega Piskáček je věkově podobně jako já (smích). Ne, vážně. Všichni zapadli, jsou to super kluci, v tomto problém není. Myslím si, že kabina by si kdyžtak někoho uzpůsobila (úsměv).

Lukáši, děkujeme za rozhovor!