Věřím, že můj styl týmu pomůže, těší se Samuel Bitten

Dvaadvacetiletý rodák z Ottawy umí nejen sbírat body, ale také pořádně přitvrdit. V Evropě bude působit již třetím rokem, předloni se představil ve Švédsku, vloni již okusil extraligu v Čechách, kam si jej Vítkovice vytáhly z Poruby.

Nyní se dravý štírek představí na západě Čech, kde se těší především na publikum, které chce potěšit svou hrou. Na nový ročník se Bitten připravoval doma v Ottawě, kde trénoval se skupinou profesionálních hráčů, mezi kterými byli i borci z NHL.

Sám navíc pochází ze sportovní rodiny, oba rodiče se stali olympioniky v badmintonu. Což nahrává k zajímavému souboji, protože právě Plzeň má v tomto sportu republikového mistra. O dva roky starší bratr Will zase působí v AHL, kde čeká na šanci v NHL, do které byl draftován Montrealem, ovšem aktuálně má podepsanou smlouvu se St. Louis Blues.

Same, jaké jsou první dojmy z Plzně?
Zatím je vše skvělé, všichni jsou tu na mě milí. Stále jsem přece jenom v lize nový, odehrál jsem jen pár zápasů za Vítkovice. Tréninky jsou tvrdé, ale to je dobře, člověk to potřebuje dostat do nohou. Takže zatím jsou jen pozitiva.

Proč jste se rozhodl pro přesun na západ Čech?
Vycítil jsem, že je můj herní styl v týmu potřeba. Když jsem navíc tu nabídku dostal, byl jsem moc rád, protože jsem na Plzeň neslyšel nic špatného, naopak. Navíc se mohu ukázat před nejlepšími fanoušky v lize a pokusím se jim ukázat to nejlepší, co umím.

Uvědomujete si, kdy jste se stal zlým mužem?
Já se vždy snažil hrát tvrdě i útočně. Od malička jsem se snažil soupeřům zatápět v obojím. Ne každý může pouze dávat góly. Já jsem pyšný, že mám tady tuto roli. Pokusím se jí zhostil co možná nejlépe. Je to můj herní styl, ke kterému jsem vedený od malička – abych uměl obojí.

Jak jste si užil posezónní období?
Léto bylo skvělé. Byl jsem doma s rodinou a bratrem. Mám navíc štěstí, že jsem z Ottawy, kde je spousta talentovaných hráčů. Já se tam připravuji se skupinou profesionálních hokejistů, kteří jsou často z NHL. Byl jsem tak prakticky každý den na ledě a tvrdě jsme makali.

Došlo i na badminton?
Ano, samozřejmě. Jak je asi známo, rodiče jsou olympionici, stále se tím živí. Maminka učí na střední škole několik předmětů, včetně právě badmintonu a tatínek je stále profesionálem ve velkém klubu. Já si ho užívám, je to zábava a myslím si, že jsem v něm i docela dobrý. Protože kdybych nebyl, rodiče by mi to neodpustili. (smích)

Víte, že Plzeň má mistra Česká republiky Jana Loudu?
Ne, vážně? To bylo super si zkusit někdy zahrát!

Jaký byl teambuilding na vodě?
Já byl poprvé na vodě, jsem více takový městský typ. Ale bylo to super, hrozně jsem si to užil. Je to ta nejlepší věc, co mohlo vedení udělat, protože se díky tomu tady nyní cítím, jako kdybych zde byl již deset let. Jako kdybych byl doma. Více jsem zapadl do kolektivu a všechny poznal.

Takže byl zážitek i spaní ve stanu či zpívání u táboráku?
Zpívání bylo hodně, takové skupinové. Zpívali jsme české písničky a moc se mi líbily. Ale celkově to byl zážitek. My byli tři velcí chlapi v jednom stanu s Ludwigem Blomstrandem a Aleksi Rekonenem. (smích) A to ještě musíme poděkovat Honzovi Piskáčkovi, protože on nám ho půjčil, jinak bychom spali pod širákem.

Už jste ochutnal plzeňské pivo?
Chutnalo mi více než jiné české, ale nejsem expert, tak nemohu přesně říci, v čem přesně je rozdíl a podobně. (úsměv)

Same, děkujeme za rozhovor, ať se i nadále daří!