Hlavně to soustředění, to bude peklo, směje se Tomáš Pitule
Plzeň – Indiánská příprava je v plném proudu, po dvou letech jí znovu absolvuje i navrátivší se ztracený syn Tomáš Pitule. „Já bych řekl, že již od pana Jelínka jsou si ta letní makání velmi podobná,“ prozrazuje pětadvacetiletý autor loňských dvaačtyřiceti bodů.
Tomáši, jak aktuálně probíhá příprava?
Nyní bych řekl, že je fáze, kdy trénujeme nejvíce. Příští týden na soustředění očekávám takový vrchol, pak to již zřejmě půjde z vytrvalosti do výbušnosti a rychlosti. Nyní a příští týden je to tedy asi jedna z nejtěžších částí, hlavně to soustředění, to bude peklo (smích).
Je to něco jiného než pod trenérem Razýmem?
Já bych řekl, že již od pana Jelínka je ta příprava velmi podobná. Samozřejmě každý trenér má něco specifického, něco, na čem lpí, zařadí si tam něco svého, ale ten základ, jako jsou výjezdy, etapy, kruhové tréninky a ty dvě soustředění, jsou většinou stejné. Akorát nyní jsme začali jezdit do Hradiště, což je takové zpestření.
A tam?
Tam proti sobě hrajeme fotbal buď o kolečka nebo peníze, takže je to hodně vyhecované (smích).
Jaký post hrajete při přátelských fotbalech?
Já jsem pilíř defenzívy!
A baví vás to?
Raději bych dával góly, ale oni mě tam nechtějí pustit (smích). Tak jsem alespoň vzadu a jistím to většinou s Kubou Jeřábkem.
Pojďme k hokeji. Vy jste v Plzni i loňskou sezónu bydlel, jaké bylo dojíždění?
Jak kdy. Když byl jeden trénink, tak to bylo docela v pohodě. Ale když jsme měli dva nebo zápas, tak jsem na Kladně zůstal. Dojíždění mě ze začátku vadilo, pak to bylo docela dobré, člověk si i za volantem trochu vyčistil hlavu, ovšem ke konci mě to zase vadilo, takže jsem rád, že to již absolvovat nemusím. Když to shrnu, nějak extra hrozné to nebylo, ale rád to oželím (úsměv).
Jak to nyní máte s časem? Spoluhráči s nadsázkou tvrdí, že je to období spánek – trénink – spánek – trénink…
Nyní je to opravdu asi tak. Možná nějaké kino, někdy si s klukama v pátek sedneme na chvilinku popovídat, ale jinak se toho opravdu příliš stihnout nedá.
V předešlém rozhovoru jste prozradil, že budete mít nové číslo. Jaké a proč?
27. Já chtěl 44, ale tu tady nemůžu mít (úsměv). Většina dalších čísel, která jsem chtěl, tak byla obsazená a nakonec mi sestra řekla, že sedmadvacítka by pro mě mohla být šťastná, tak jsem si jí vzal, rozhodně jí věřím.
V kabině je nyní drtivá většina mladých. Není tam již jejich převaha a trochu anarchie?
To ne, ale já už jsem jeden ze starších (smích). Ale další kluci dorazí, Ondřej Kratěna, Petr Kadlec, hráči z Ameriky. Takže ono se to vyrovná.
Nabízí se otázka, že byste měl pomalu začít přebírat zodpovědnost za tým, cítíte to také tak?
Asi by to tak mělo být. Uvidíme v sezóně, ale určitě by mě to nevadilo. I starších kluků tady ještě bude docela dost, kteří budou vůdci, takže možná ještě budu mít chvilku čas (úsměv).
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!